tag:blogger.com,1999:blog-90165785285916874822024-02-07T10:06:38.212+01:00some selfish memes.Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.comBlogger27125tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-59729798431112203782013-12-31T19:58:00.000+01:002014-01-04T12:05:26.981+01:00BEST OF 2013<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfJXdpqeBWowKpBIi5gnX7PAAs0mm3zEgU2rbwYHZzToL73SBhBqv7_GpBdAemGsnrtn10K9ygnkRiVKm3zvzZ7_8uC5t44pmNDLNc-ejuwvrb7hIwW7DIrZ_t7dV3wedejc-mjgLMCbdi/s1600/usablog.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfJXdpqeBWowKpBIi5gnX7PAAs0mm3zEgU2rbwYHZzToL73SBhBqv7_GpBdAemGsnrtn10K9ygnkRiVKm3zvzZ7_8uC5t44pmNDLNc-ejuwvrb7hIwW7DIrZ_t7dV3wedejc-mjgLMCbdi/s1600/usablog.jpg" /></a></div>
<br />
Rok se s rokem sešel a tak je tu opět čas seznamů nejlepších věcí. Stručná verze je tady:<br />
<br />
ALBUM: <b>Rudimental: Home</b><br />
FILM: <b>Makoto Shinkai: The Garden Of Words (言の葉の庭)</b><br />
SKLADBA: <b>Rudimental: Not Giving In <span style="font-size: x-small;">(feat. John Newman & Alex Clare)</span></b><br />
VIDEOKLIP: <b>Miley Cyrus: We Can't Stop (režie Diane Martel)</b><br />
SERIÁL: <b>Luther S03</b><br />
KNIHA: <b>Petr Ludwig: Konec prokrastinace</b><br />
<b><br /></b>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nejlepším albem roku 2013 je bezesporu album <i>Home </i>od skupiny Rudimental, které je jedním z těch vzácných alb obsahujících prakticky výhradně skladby, jenž by se mohly stát na místě velmi úspěšnými singly. Přesto, že se všichni čtyři stálí členové skupiny Rudimental věnují pouze hudební produkci na každém tracku na albu někdo zpívá, takže se zde samozřejmě objevuje spousta velmi zajímavých hostujících interpretů. Na Bengově debutu na major labelu s názvem <i>Chapter II </i>se mi až tak nelíbí instrumentální skladby, o to více ale miluju všechny skladby z alba s hosty. Krom toho Benga navíc používá v sub-bassové lince oscilace, které trefují happy button v mém mozku přesněji než to dokáže jakýkoliv jiný dubstepový producent. Velmi kvalitním a vyrovnaným albem je také dlouho očekávané album <i>Get Wet</i> od skupiny Krewella. Ta má ze všech mých nejoblíbenějších dubstep / EDM interpretů v současné době asi největší potenciál být opravdu mainstreamově úspěšná a já bych jim takový úspěch velmi přál. Zklamáním roku jsou pro mě naopak zejména alba Britney Spears, Chase & Status, Jamese Blakea a The Weeknda.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejlepším filmem je rozhodně anime novinka Mikato Shinkaje s názvem <i>The Garden of Words</i>. Hlavní roli v tomto filmu hraje zejména krásně naanimovaný tokijský park Shinjuku Gyoen v období dešťů. Poprvé od roku 2005 natočil Michael Bay film bez trasformerů a člověku je až líto, že s nimi ztratil tolik času. Letošní film <i>Pot a krev</i> stojí na tom, že se v něm od začátku s velkou frekvencí neustále dějí různé nové šílené a stále šílenější věci, takže se hned po několika minutách dostanete do stavu permanentního WTF, který je ale v tomto případě velmi opojný. Do kin šel letos také český dokument <i>Šmejdi</i>, který vyvolal tolik potřebnou společenskou diskuzi o předváděcích akciích pro seniory. Pokud máte zároveň měkké srdce a zároveň o vás platí, že jste situacionisté, pak vám film nejspíše i docela zahýbe se srdečním tepem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V oblasti hudebních videí letos asi největší kontroverze vyvolala práce režisérky Diany Martelové. Ta kromě provokativního ironicky sexistického klipu k písni Blurred Lines od Robina Thickeho stála také za klipem, který letos pokládám za nejlepší. Jde o klip k písni <i>We Can't Stop</i> od Miley Cyrus, který má velmi specifickou poezii a obsahuje plno zajímavých vizuálních nápadů. Klip ke skladbě <i>You & Me</i> od skupiny Disclosure je prostě tak dobrý, jak jen jednoduchý příběhový klip může být. Na klipu k písni Summit od dubstepového producenta Skrillexe samozřejmě oceňuji tu hipsterskou autenticitu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po dvou letech jsme se opět dočkali nové série temné a špinavé britské kriminálky <i>Luther</i>, ve které se hlavním hrdinům čas od času dějí neštěstí, které by se v americkém kriminálním seriálu hlavním hrdinům nikdy stát nemohly. Sledování každého dílu tohoto seriálu je mi fyzicky vyloženě nepříjemné a proto ho letos umisťuji na první místo mezi seriály. Britský původ má také dramatické a sociálně kritické mockumentary / docufiction <i>Derek </i>z depresivního prostředí zaměstnanců domova důchodců, která je zároveň absolutně smutné a bezvýchodné a zároveň absolutně vtipné a pozitivní a přitom drží dobře pohromadě a není ironické<i>. </i>Série je vysněným projektem Rickyho Gervaise, což podle mě mimochodem ukazuje, že abyste dokázali napsat nejlepší a nejvíce edgy vtip na Annie Frankovou nebo holokaust, musíte být taky hodně cíťa. Nakonec jsem letos konečně objevil i seriál <i>Girls. </i>Řekl bych k němu snad jen tolik, že existuje více druhů sexuálních přitažlivostí a že ta, kterou disponuje postava hraná tvůrkyní seriálu Lenou Dunham je příkladem jednoho z těch méně pravděpodobných, ale přesto existujících druhů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejlepší knihou roku 2013 je podle mého názoru <i>Konec prokrastinace</i>, kterou napsal Petr Ludwig. Popravdě řečeno si dokonce troufám říct, že jde o nejlepší self-help knihu, kterou jsem četl. Neříkám, že jde o nejužitečnější self-help knihu která existuje (o něco užitečnější jsou asi cvičebnice KBT), ale kniha perfektně vyvažuje zábavnost s užitečností, takže je zároveň dost sexy na to, abyste se nestyděli za to, že ji čtete a aby vás bavila a zároveň je dost užitečná protože vás nutí dělat nepříjemné věci, které vám mohou opravdu pomoct. Největším triumfem knihy v soutěži s ostatními self-help knihami jsou s velkým odstupem hlavně formuláře a záznamové archy sloužící k faktické práci na odstraňování problémů s odkládáním povinností, které si můžete stáhnout z internetu, vytisknout a jednorázově vyplnit nebo průběžně vyplňovat. Zajímavé jsou nicméně třeba i jednoduché ale vizuálně pěkné kresbičky které zachycují hlavní myšlenky knihy nebo rozsáhlý poznámkový aparát, který odkazuje na studie spousty populárních behaviorálních ekonomů a sociálních psychologů. V češtině letos vyšla pod názvem <i>Iluze optimismu </i>i dva roky stará kniha Tali Sharotové, jejíž práce je, myslím, všem čtenářům blogu dostatečně známá. Nakonec se mi do rukou dostal první svazek plánované série knihy <i>Awkward Moments Children's Bible</i>, který obsahuje kresby znázorňující různé awkward okamžiky z Bible o kterých se v kázáních raději moc nemluví a o kterých se v dětských biblích raději moc nepíše. Kresby samotné nejsou (a ani nemají být) tak zajímavé jako vtipný skeptický komentář, který k nim napsal "Horus Gilgamesh", bývalý pastor.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b>ALBUM:</b><br />
<b>1. Rudimental: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Home_(Rudimental_album)">Home</a></b><br />
2. Benga: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Chapter_II_(Benga_album)">Chapter II</a><br />
3. Krewella: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Get_Wet_(Krewella_album)">Get Wet</a><br />
4. Modestep: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Evolution_Theory_(album)">Evolution Theory</a><br />
5. Disclosure: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Settle_(album)">Settle</a><br />
6. Drumsound & Bassline Smith: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Drumsound_%26_Bassline_Smith">Wall of Sound</a><br />
7. Miley Cyrus: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Bangerz_(album)">Bangerz</a><br />
8. Selena Gomez: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Stars_Dance">Stars Dance</a><br />
9. Major Lazer: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Free_the_Universe">Free the Universe</a><br />
10. G-Dragon: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Coup_D%27Etat_(G-Dragon_album)">Coup d'Etat</a><br />
<br />
<i>11.</i> Phaeleh: Tides, <i>12.</i> will.i.am: #willpower, <i>13.</i> Jessie J: Alive, <i>14.</i> Snoop Lion: Reincarnation, <i>15.</i> Ricky Hil: SYLDD, <i>16.</i> The Weeknd: Kiss Land, <i>17.</i> Shapeshifter: Delta, <i>18.</i> Destroid: The Invasion, <i>19.</i> James Blake: Overgrown, <i>20.</i> Sub Focus: Torus, <i>21.</i> Mount Kimbie: Cold Spring Fault Less Youth, <i>22.</i>Chase & Status : Brand New Machine,<i> 23.</i> Feed Me: Calamari Tuesday, <i>24.</i> Britney Spears: Britney Jean, <i>25.</i> Emika: DVA, <i>26.</i> Zomby: With Love<br />
<br />
<b>FILM:</b><br />
<b>1. Makoto Shinkai: <a href="http://www.csfd.cz/film/335971-kotonoha-no-niwa/">The Garden Of Words</a> (言の葉の庭)</b><br />
2. Michael Bay: <a href="http://www.csfd.cz/film/311871-pot-a-krev/">Pot a krev</a><br />
3. Silvie Dymáková: <a href="http://www.csfd.cz/film/322198-smejdi/">Šmejdi</a><br />
4. Jeff Wadlow: <a href="http://www.csfd.cz/film/278476-kick-ass-2/">Kick-Ass 2</a><br />
5. Louis Leterrier: <a href="http://www.csfd.cz/film/292555-podfukari/">Podfukáři</a><br />
6. Joseph Kosinski: <a href="http://www.csfd.cz/film/282846-nevedomi/">Nevědomí</a><br />
7. Don Scardino: <a href="http://www.csfd.cz/film/304789-kouzelnici/">Kouzelníci</a><br />
8. Shawn Levy: <a href="http://www.csfd.cz/film/321909-stazisti/">Stážisti</a><br />
9. Seth Rogen & Evan Goldberg: <a href="http://www.csfd.cz/film/302573-apokalypsa-v-hollywoodu/">Apokalypsa v Hollywoodu</a><br />
10. Rawson Marshall Thurber: <a href="http://www.csfd.cz/film/321395-millerovi-na-tripu/">Millerovi na tripu</a><br />
<br />
<i>11.</i> Pařba na třetí, <i>12.</i> Star Trek: Do temnoty, <i>13.</i> Velký Gatsby, <i>14.</i> Muž z oceli, <i>15.</i> Univerzita pro příšerky, <i>16.</i> Croodsovi<br />
<br />
<b>SKLADBA</b> (<a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLGF72ag45liAKuwZDxuM_utCWOIWfmX0S">youtube playlist</a>):<br />
<b>1. Rudimental - Not Giving In <span style="font-size: x-small;">(feat. John Newman & Alex Clare)</span></b><br />
2. will.i.am - Scream & Shout <span style="font-size: x-small;">(feat. Britney Spears)</span><br />
3. Borgore - Wild Out <span style="font-size: x-small;">(feat. Waka Flocka Flame & Paige)</span><br />
4. Ellie Goulding - Hearts Without Chains<br />
5. Benga - Smile <span style="font-size: x-small;">(feat. Charli XCX)</span><br />
6. Krewella - Human<br />
7. Selena Gomez - Stars Dance<br />
8. Miley Cyrus - FU <span style="font-size: x-small;">(feat. French Montana)</span><br />
9. Disclosure - Confess to Me <span style="font-size: x-small;">(feat. Jessie Ware)</span><br />
10. Jessie J - Excuse My Rude <span style="font-size: x-small;">(feat. Becky G)</span><br />
11. G-Dragon - R.O.D. <span style="font-size: x-small;">(feat. Lydia Paek)</span><br />
12. Modestep - Evolution Theory <span style="font-size: x-small;">(feat. D-Power, Jammin', Jammer & Frisco)</span><br />
13. Snoop Lion - No Guns Allowed <span style="font-size: x-small;">(feat. Drake and Cori B)</span><br />
14. Major Lazer - Get Free <span style="font-size: x-small;">(feat. Amber Coffman of Dirty Projectors)</span><br />
15. Ricky Hil - Nomads <span style="font-size: x-small;">(feat. The Weeknd)</span><br />
16. Drumsound & Bassline Smith - Epic <span style="font-size: x-small;">(feat. Chezree)</span><br />
17. Chase & Status - Breathing <span style="font-size: x-small;">(feat. Bo Saris)</span><br />
18. Destroid - Annihilate<br />
19. Skrillex - Summit <span style="font-size: x-small;">(feat. Ellie Goulding)</span><br />
<br />
<b>VIDEOKLIP</b> (<a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D">youtube playlist</a>, <a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLA9769F55E4F8F30E">2012</a>, <a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLD66268E2587BBF6E">2011</a>):<br />
<b>1. Miley Cyrus - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=LrUvu1mlWco&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D">We Can't Stop</a> (režie <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Diane_Martel">Diane Martel</a>)</b><br />
2. Disclosure - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=W_vM8ePGuRM&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=1">You & Me</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Eliza Doolittle)</span><br />
3. Skrillex - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=-e_3Cg9GZFU&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=2">Summit</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Ellie Goulding)</span><br />
4. The Weeknd - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=2_ScGcuXZqc&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=3">Twenty Eight</a><br />
5. James Blake - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=6p6PcFFUm5I&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=4">Retrograde</a><br />
6. Jon Hopkins - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=CPmucPjFulI&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=5">Breathe This Air</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Purity Ring)</span><br />
7. Ricky Hil - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=PexGMPD1fGI&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=6">Nomads</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. The Weeknd)</span><br />
8. Lorde - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=nlcIKh6sBtc&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=7">Royals</a><br />
9. Koven - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=z-ReMtb8KOc&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=8">Make It There</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Folly Rae)</span><br />
10. Drumsound & Bassline Smith - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=48xF0gykPto&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=9">One in a Million</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Fleur)</span><br />
11. Hadouken! - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=A6XUVjK9W4o&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=10">Levitate</a><br />
12. Camo & Krooked - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=g2vm79u5E1I&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=11">Move Around</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Ian Shaw)</span><br />
13. Rudimental - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=tveH9jg1FRA&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=12">Baby</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. MNEK & Sinead Harnett)</span><br />
14. Mount Kimbie - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=aVBH1qIqe7Y&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=13">You Took Your Time</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. King Krule)</span><br />
15. Zomby - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=E5fccx15b2k&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=14">With Love</a><br />
16. G-Dragon - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=C8T6771Sdj8&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=15">Coup d'Etat</a><br />
17. Kyary Pamyu Pamyu - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=jcIOg_m-bp4&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=16">Invader Invader</a><br />
18. Dizzee Rascal - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=OrCPEqDiXik&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=17">Love This Town</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Teddy Sky)</span><br />
19. Major Lazer - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=hR-NXv5Tma0&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=18">Bubble Butt</a> <span style="font-size: x-small;">(feat. Bruno Mars, 2 Chainz, Tyga & Mystic)</span><br />
20. Borgore - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=OnrIlFadSLQ&feature=share&list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D&index=19">Legend</a><br />
<br />
<b>SERIÁL:</b><br />
<b>1. <a href="http://www.csfd.cz/film/274781-luther/">Luther</a> S03</b><br />
2. <a href="http://www.csfd.cz/film/315776-derek/">Derek</a><br />
3. <a href="http://www.csfd.cz/film/316282-girls/">Girls</a> S02<br />
4. <a href="http://www.csfd.cz/film/321337-proziravost/">Prozíravost</a> S02<br />
5. <a href="http://www.csfd.cz/film/234260-teorie-velkeho-tresku/">Teorie velkého třesku</a> S06/S07<br />
6. <a href="http://www.csfd.cz/film/291190-miranda/">Miranda</a> S03<br />
7. <a href="http://www.csfd.cz/film/350206-zdravim-damy/">Zdravím, dámy!</a> S01<br />
8. <a href="http://www.csfd.cz/film/233595-californication/">Californication</a> S06<br />
9. <a href="http://www.csfd.cz/film/83047-mestecko-south-park/">Městečko South Park</a> S17<br />
10. <a href="http://www.csfd.cz/film/221411-jak-jsem-poznal-vasi-matku/">Jak jsem poznal vaši matku</a> S08/S09<br />
<br />
<b>KNIHA:</b><br />
<b>1. Petr Ludwig: <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/konec-prokrastinace-162891">Konec prokrastinace</a></b><br />
2. Tali Sharot: <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/iluze-optimismu-163013">Iluze optimismu</a><br />
3. Horus Gilgamesh: <a href="https://www.goodreads.com/book/show/18700455-awkward-moments-not-found-in-your-average-children-s-bible---vol-i">Awkward Moments Children's Bible, Vol. 1</a><br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="281" src="//www.youtube.com/embed/videoseries?list=PLGF72ag45liCab7ayBhMnQFBdFkdOxi3D" width="500"></iframe>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-56491920870754253692012-12-31T18:07:00.001+01:002013-01-16T22:01:00.376+01:00BEST OF 2012<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_5BzcoQovAC2I0GXS_ZlW-NQboWUttJDSrFs-GuqLiuYB8zmbyc4gb6BUnIujQvewnLk__15Av3r9k9roegLtOTNu3RtimQD8Phsulp69F1nGAr4PTPi2LUg6yjQnRGoiDqgYh6NsewvC/s1600/pour2cutfacebookkontr.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="184" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_5BzcoQovAC2I0GXS_ZlW-NQboWUttJDSrFs-GuqLiuYB8zmbyc4gb6BUnIujQvewnLk__15Av3r9k9roegLtOTNu3RtimQD8Phsulp69F1nGAr4PTPi2LUg6yjQnRGoiDqgYh6NsewvC/s1600/pour2cutfacebookkontr.jpg" width="500" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Je poslední prosincový den a to znamená, že je ten správný čas rozloučit se s rokem 2012 prostřednictvím nejrůznějších žebříčků nejlepších věcí. Nejdříve bych ale rád zmínil jednu organizační záležitost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jako spousta jiných blogerů jsem v poslední době trochu zlenivěl a od opravdického blogování jsem se do jisté míry přesunul k mikroblogování. Jak jste si nejspíše všimli, provozuji v současnosti osobní profil na Google+, stránku blogu na Facebooku a dokonce osobní profil na Twitteru. Zatímco profily na Facebooku a na Twitteru jsou v podstatě mrtvé, na Google+ obzvláště v posledních měsících docela hezky funguje komunita, která se původně zformovala kolem blogu Massive Error a jeho autora Filipa Tvrdého. Pokud jste tedy fanouškem mého blogu na Facebooku nebo followerem na Twitteru a chtěli byste se občas o příspěvcích pobavit, doporučuji vám přejít na Google+. To samé platí pro ty z vás, kteří zatím odebírají pouze RSS feed a měli by zájem o častější stručné příspěvky. Na svůj profil na Google+ mimochodem docela často přispívá spousta lidí, které máte nejspíše také rádi, namátkou například Vladimír Vodička (<i>donner de lapensee</i>), Matúš Šimkovic (<i>Mozgostroje</i>), Tomáš Marvan (<i>Justifiction</i>), Marek Picha (<i>Argumentace</i>) a další. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Můj stručný osobní seznam nejlepších věcí za rok 2012 vypadá následovně:</div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="text-align: start;"><br /></b></div>
ALBUM: <b>The xx: Coexist</b><br />
FILM: <b>James McTeigue: Havran</b><br />
SINGL: <b>DJ Fresh - The Feeling</b><br />
VIDEOKLIP: <b>Benga - Pour Your Love ft. Marlene (režie Guillaume Panariello)</b><br />
SERIÁL: <b>Show Rickyho Gervaise S03</b><br />
KNIHA: <b>Daniel Kahneman: Myšlení, Rychlé a Pomalé</b><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o hudbu, nejvíce mě letos potěšilo album "Coexist" od kapely The xx, které mi dokázalo zkazit náladu snad už tolikrát jako ty nejlepší trip-hopová alba 90. let. Krom vynikajícího a profláklého singlu <i>Angels</i> lze zhruba v polovině alba najít hned za sebou také skvělou dvojici skladeb <i>Reunion</i> a <i>Sunset. </i>Croftová a Sim mimochodem moc hezky pracují s texty, které se (jak si všiml recenzent v Indipendentu) záměrně vyhýbají klasickým duetovým klišé se slokami které na sebe navazují a místo toho nabízí dva nezávislé vnitřní monology dvou lidí popisující dva pohledy na jednu událost. Velikým překvapením se pro mě stalo album "Halcyon" od Ellie Goulding, kterou jsem považoval za nudnou folkařku, která měla loni štěstí, že si její skladby Lights všiml producent Bassnectar a perfektně ji zremixoval. Na albu lze rozpoznat jasné dubstepové vlivy a máme se nejspíš ještě na co těšit, protože v době kdy Gouldingová chodila s dubstepovým producentem Skrillexem prý vznikla spousta zajímavého materiálu. Do třetice pak stojí za zmínku album "Nextlevelism" od DJ Freshe, které ale bylo sázkou na jistotu, protože velká část alba vyšla v podobě singlů ještě před jeho samotným vydáním.</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Z filmů se mi z líbil nejvíce nepříliš vřele přijatý titul Havran, ve kterém spisovatel Allan Poe pátrá po tajemném sériovém vrahovi, který vraždí podle jeho hororových povídek. Moc se povedla například vražda podle povídky Jáma a kyvadlo (ve které teče digitální krev), Poe se mimoto ve volných chvílích věnuje pitváním lidských srdcí (doslova) a film má relativně dobrý twist na konci. Po shlédnutí jsem měl opravdovou chuť si pár z Poeových krátkých povídek s mysteriózní atmosférou přečíst a když nad tím teď přemýšlím, nejspíš se do nich hned pustím. Velmi mě pobavilo také třetí pokračování série Madagaskar a americký nezávislý film Safety Not Guaranteed, ve kterém... ve kterém prostě hraje ta divná herečka Aubrey Plaza.<br />
<br />
V rámci seriálů jsem teprve letos objevil všechny poklady, které v minulosti vytvořili komici Ricky Gervais a Karl Pilkington. Zejména seriál Show Rickyho Gervaise s jeho charakteristickým nakažlivým smíchem pokládám za nejgeniálnější a nejzábavnější seriálový počin všech dob, který snadno překonává všechny klasiky jako jsou Městečko South Park nebo Monty Pythonův Létající Cirkus. Výbornou úroveň si stále drží nejnovější série Teorie velkého třesku, který perfektně pracuje zejména s novými ženskými postavami. Velkým překvapením pak pro mě byl jinak spíše opomíjený čerstvý seriál Perception, ve které neurovědec trpící paranoidní schizofrenií pomáhá řešit různé zapeklité policejní případy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Z knížek jsem velmi uvítal české vydání Kahnemanovy knihy Myšlení, Rychlé a Pomalé, kterou stále pokládám za nejlepší popularizační knihu týkající se kognitivních biasů. Velmi dobře prodávaná kniha The Power of Habit o změně návyků od novináře Charlese Duhigga z New York Times je podle mě příkladem perfektní žurnalistiky a očekávám, že během následujícího roku ji někdo určitě vydá i v češtině. Kniha má masivní poznámkový aparát odkazující na desítky studií z oblasti neurovědy, navíc ale podává i svědectví o tom, že Duhigg vedl desítky rozhovorů a napsal stovky fact-checking e-mailů a to nejen autorům vědeckých studií, ale i zástupcům splečností jako Procter & Gamble nebo Starbucks, jejíchž snahu o formování návyků svých zákazníku a zaměstnanců autor popisuje. O kontroverzi v anglosaské naturalistické blogosféře se pak postaral neurovědec Sam Harris se svou útlou knížečkou Free Will.</div>
<b><br /></b>
<b>ALBUM:</b><br />
<b>1. The xx: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Coexist_(album)">Coexist</a></b><br />
2. Ellie Goulding: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Halcyon_(album)">Halcyon</a><br />
3. DJ Fresh: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Nextlevelism">Nextlevelism</a><br />
4. Purity Ring: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Shrines_(album)">Shrines</a><br />
5. Linkin Park: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Living_Things_(Linkin_Park_album)">Living Things</a><br />
6. Example: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Evolution_of_Man">The Evolution of Man</a><br />
7. Madonna: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/MDNA_(album)">MDNA</a><br />
8. Muse: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_2nd_Law">The 2nd Law</a><br />
9. Beach House: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Bloom_(Beach_House_album)">Bloom</a><br />
10. Netsky: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/2_(Netsky_album)">2</a><br />
<br />
11. The Offspring: Days Go By, 12. Paul Banks: Banks, 13. The Weeknd: Trilogy, 14. Calvin Harris: 18 Months, 15. Hans Zimmer: The Dark Knight Rises, 16. Rusko: Songs, 17. Scuba: Personality, 18. Enter Shikari: A Flash Flood Of Colour, 19. deadmau5: Album Title Goes Here, 20. Datsik: Vitamin D, 21. Infected Mushroom: Army of Mushrooms, 22. Bassnectar: Vava Voom<br />
<br />
<b>FILM: </b><br />
<b>1. James McTeigue: <a href="http://www.csfd.cz/film/274625-havran/">Havran</a></b><br />
2. Eric Darnell: <a href="http://www.csfd.cz/film/252667-madagaskar-3/">Madagaskar 3</a><br />
3. Colin Trevorrow: <a href="http://www.csfd.cz/film/311472-safety-not-guaranteed/">Safety Not Guaranteed</a><br />
4. Simon West: <a href="http://www.csfd.cz/film/287500-expendables-postradatelni-2/">Expendables: Postradatelní 2</a><br />
5. Nicholas Stoller: <a href="http://www.csfd.cz/film/293546-zasnuby-na-dobu-neurcitou/">Zásnuby na dobu neurčitou</a><br />
6. Christopher Nolan: <a href="http://www.csfd.cz/film/252669-temny-rytir-povstal/">Temný rytíř povstal</a><br />
7. Jay Roach: <a href="http://www.csfd.cz/film/298056-volte-me/">Volte mě!</a><br />
8. Seth MacFarlane: <a href="http://www.csfd.cz/film/292988-meda/">Méďa</a><br />
9. Jan Prušinovský: <a href="http://www.csfd.cz/film/274728-okresni-prebor-posledni-zapas-pepika-hnatka/">Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka</a><br />
10. Phil Lord: <a href="http://www.csfd.cz/film/254016-21-jump-street/">21 Jump street</a><br />
<br />
11. Prci, prci, prcičky: Školní sraz, 12. Avengers, 13. Diktátor, 14. Tohle je ráj, 15. Sněhurka<br />
<br />
<b>SINGL </b>(<a href="http://uloz.to/xmbDCAM/some-selfish-chords-2012-ssch-dubstep-drum-and-bass-mp3-320-zip">mp3 download</a>, <a href="http://uloz.to/xsYfVKD/some-selfish-chords-2011-dubstep-rar">2011</a>):<br />
<b>1. DJ Fresh - The Feeling</b><br />
2. Krewella - Alive<br />
3. Borgore - Kiss My Lips<br />
4. The xx - Angels<br />
5. Zeds Dead & Omar LinX - You and I<br />
6. Flux Pavilion - Daydreamer<br />
7. Ellie Goulding - Figure 8<br />
8. Benga - Pour Your Love<br />
9. Rita Ora - R. I. P.<br />
10. Document One - Moving Together<br />
11. Drumsound & Bassline Smith - Through The Night<br />
12. Loadstar - Second Skin<br />
13. High Contrast - The Agony & The Ecstasy<br />
14. Example - Close Enemies<br />
15. Sway - Level Up<br />
16. QuESt - One Way<br />
17. Nero - Must Be The Feeling<br />
18. Modestep - Show Me A Sign<br />
19. Skrillex - Breakn' A Sweat<br />
<br />
<b>VIDEOKLIP</b> (<a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLA9769F55E4F8F30E">youtube playlist</a>, <a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLD66268E2587BBF6E">2011</a>):<br />
<b>1. Benga - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=D5Fc-SWx0QQ&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">Pour Your Love</a> ft. Marlene </b><b>(režie <a href="http://www.guillaumepanariello.com/">Guillaume Panariello</a>)</b><br />
2. Flux Pavilion - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=c-dTtBd8mN0&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">Daydreamer</a> feat. Example<br />
3. "<a href="http://www.youtube.com/watch?v=WWHInsHJ_EA&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">You and I</a>" (Zeds Dead & Omar LinX)<br />
4. DJ Fresh ft RaVaughn - '<a href="http://www.youtube.com/watch?v=6bBTIWZxkuI&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">The Feeling</a>'<br />
5. Ellie Goulding - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=8BRdY0NR08g&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">I Know You Care</a><br />
6. Linkin Park - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=ScNNfyq3d_w&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">CASTLE OF GLASS</a><br />
7. Hybrid Minds - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=WjKRNVf_BwY&list=PLA9769F55E4F8F30E">Lost</a><br />
8. High Contrast - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=-E2K3EJ5RTY&list=PLA9769F55E4F8F30E">The Agony And The Ecstasy</a> feat Selah Corbin<br />
9. Netsky - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=0z7omu2UNVA&list=PLA9769F55E4F8F30E">Come Alive</a><br />
10. Drumsound and Bassline Smith - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=S85q2xSpwUI&list=PLA9769F55E4F8F30E">Through The Night</a> (Ft. Tom Cane)<br />
11. Loadstar - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=FYGRMrsq4-I&list=PLA9769F55E4F8F30E">Second Skin</a><br />
12. Borgore Vs Dev '<a href="http://www.youtube.com/watch?v=ottKqExr9jE&list=PLA9769F55E4F8F30E">Kiss My Lips</a>'<br />
13. Document One - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=EFrmwiSEoL0&list=PLA9769F55E4F8F30E">Moving Together</a> (Ft. Tigerlight & Maksim MC)<br />
14. Krewella - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=J-gYJBsln-w&list=PLA9769F55E4F8F30E">Alive</a><br />
15. Sway ft. Kelsey - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=6ymcw8bSET4&list=PLA9769F55E4F8F30E">Level Up</a> (Produced By Flux Pavilion)<br />
16. RE:GENERATION Track: Skrillex "<a href="http://www.youtube.com/watch?v=83UEnLOV1oE&feature=share&list=PLA9769F55E4F8F30E">Breakn' a Sweat</a>"<br />
17. Benga - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=b9lPjO2pPSo&list=PLA9769F55E4F8F30E">Icon</a> ft. Bebe Blac<br />
18. Other Echoes - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=-aBuYjHEADM&list=PLA9769F55E4F8F30E">Free Running</a> (feat Julian Huggins)<br />
19. Logistics - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=OQg-putYLzo&list=PLA9769F55E4F8F30E">2999 (Wherever You Go)</a><br />
20. Borgore - <a href="http://www.youtube.com/watch?v=hNtyztLAc4s&list=PLA9769F55E4F8F30E">Flex</a> ft Shay<br />
<br />
<b>SERIÁL:</b><br />
<b>1. <a href="http://www.csfd.cz/film/274348-show-rickyho-gervaise/">Show Rickyho Gervaise</a> S03</b><br />
2. <a href="http://www.csfd.cz/film/234260-teorie-velkeho-tresku/">Teorie velkého třesku</a> S05/S06<br />
3. <a href="http://www.csfd.cz/film/321337-perception/">Perception</a> S01<br />
4. <a href="http://www.csfd.cz/film/221411-jak-jsem-poznal-vasi-matku/">Jak jsem poznal vaši matku</a> S07/S08<br />
5. <a href="http://www.csfd.cz/film/284636-idiot-na-cestach/">Idiot na cestách</a> S02 a S03<br />
6. <a href="http://www.csfd.cz/film/233595-californication/">Californication</a> S05<br />
7. <a href="http://www.csfd.cz/film/83047-mestecko-south-park/">Městečko South Park</a> S16<br />
<br />
<b>KNIHA:</b><br />
<b>1. Daniel Kahneman: <a href="http://www.melvil.cz/kniha-mysleni-rychle-pomale">Myšlení, Rychlé a Pomalé</a></b><br />
2. Charles Duhigg: <a href="http://www.amazon.com/Power-Habit-What-Life-Business/dp/1400069289">The Power of Habit</a><br />
3. Sam Harris:<a href="http://www.amazon.com/Free-Will-Sam-Harris/dp/1451683405"> Free Will</a><br />
4. Bart Ehrman: <a href="http://www.amazon.com/Did-Jesus-Exist-Historical-Argument/dp/0062204602">Did Jesus Exist?</a><br />
5. David Eagleman: <a href="http://books.google.cz/books?id=NqcTh0Hjm9wC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false">Inkognito</a><br />
6. Dan Ariely: <a href="http://www.prah.cz/autori/ariely-dan/jak-draha-je-nepoctivost/">Jak drahá je nepoctivost?</a><br />
7. Lukáš Kovanda: <a href="http://knihy.cpress.cz/proc-je-vzduch-zadarmo-a-panenstvi-drahe.html">Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé</a>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-55450084211536745432012-11-30T23:58:00.000+01:002012-12-02T15:54:53.203+01:00Zdravý rozum, rychlý a pomalý<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTF2jinA0zYcsbtlqh4bObRh4sTkwhidn6AZOTgpxQ9nJazbpP__xjMkwevQ-tk9yzOU36ZX3ZPQHBSikn7zSjxyICh0f_RL-ALRwBDZ0068NAZ-brhP1iVk3Uq_wQiy-wGDZfZgI5EN6r/s1600/filex2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTF2jinA0zYcsbtlqh4bObRh4sTkwhidn6AZOTgpxQ9nJazbpP__xjMkwevQ-tk9yzOU36ZX3ZPQHBSikn7zSjxyICh0f_RL-ALRwBDZ0068NAZ-brhP1iVk3Uq_wQiy-wGDZfZgI5EN6r/s1600/filex2.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Když mě Jan Horský
zval na nedávnou studentskou filozofickou konferenci FILEX 2012 v Brně
(<a href="http://www.scribd.com/doc/112717230/Program-konference">program</a>, <a href="http://random-choice.blogspot.com/2012/11/filex-2012-aneb-kterak-jsem-jel-do-brna.html">zhodnocení</a>
Vojtěcha Zachníka), lákal mě zejména na dva příspěvky a to
konkrétně na „Common Sense is Not so Common – Zdravý rozum z
pohledu kognitivních věd“, který připravovala Pavlína Heinzová
a na příspěvek „Kořeny experimentální filozofie v Quinově
naturalizované epistemologii“ Miroslava Helcla.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak se později ukázalo,
Honza se trefil přesně do mého vkusu a tyto dvě přednášky
pokládám za nejlepší z celé konference – Pavlína Heinzová si
vybrala suverénně nejzajímavější téma a Miroslav Helcl
vylepšil své už tak nadějné téma absolutně nejskvělejším,
nejdynamičtějším a nejzábavnějším odprezentováním, které
konference nabídla.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z obou těchto výborných
přednášek mě ale přece jen o něco více zaujala ta první o
zdravém rozumu. Na základě
abstraktu jsem dopředu věděl, že Pavlína Heinzová bude hájit
tezi, že zdravý rozum má něco společného s heuristikami a
potažmo s tím, čemu Keith Stanovich a Richard West začali říkat
Systém 1. Systém 1 má přitom být jedním ze dvou módů myšlení,
který pracuje automaticky, rychle, nespotřebovává naši
omezenou pozornost a nevyžaduje téměř žádné kognitivní úsilí.
Sluší se navíc podotknout, že představovaný pohled na zdravý
rozum jako na něco týkajícího se heuristik a potažmo Systému 1
není kontroverzní. Anglická Wikipedia například v heslu
<a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Heuristics">Heuristic</a> uvádí
zdravý rozum jako příklad heuristik a staví ho tak vedle
intuitivních soudů, kvalifikovaných odhadů a <i>rules of thumb.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
O
tom, co to vlastně zdravý rozum je jsem si trochu přemýšlel ještě
před odjezdem do Brna, na dobrou odpověď jsem ale bohužel nepřišel. Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl přijít na to jak smířit představovanou tezi s faktem,
že v běžném hovoru sousloví „zdravý rozum“ používáme
nejčastěji tehdy, když někoho káráme za to, že zdravý rozum
nepoužil, nebo když si (třeba jako prezidentský kandidát Karel
Schwarzenberg na volebních billboardech) stěžujeme, že někde,
například v politice, zdravý rozum chybí. Málokdy naopak slyšíme
a říkáme věty jako „Ta hrozná věc se nemusela stát. Bohužel
v kritické chvíli použili zdravý rozum.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V
diskuzi po přednášce jsem se tedy zeptal na to co mě na otázce nejvíc trápilo: jak jde dohromady teorie
podle které je zdravý rozum zpracováván Systémem 1 s faktem, že
v běžném hovoru lidi často káráme za to, že zdravý rozum v
nějaké situaci nepoužili. Procesy, které zpracovává Systém 1
jsou totiž z definice rychlé, automatické a je prakticky nemožné
je nedělat. Jak tedy může nastat situace, že káráme někoho za
to, že neudělal něco, co ale nedělat z definice vůbec nejde?
Pavlína Heinzová mi nakonec odpověděla, že je pravda, že zdravý
rozum, který je heuristikou skutečně nelze nepoužívat a že
sousloví „selský rozum“ prostě v situacích kdy někoho takto káráme používáme špatně. Musím se přiznat, že jsem takovou odpověď
na můj protipříklad nečekal a že mě docela zmátla a dokonce
naštvala, protože mi na první pohled připomenula klasické nekorektní argumentační výměny
jako je:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
A: Křesťan by nikdy neudělal X.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
B: Ale Z je křesťanem a X udělal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
A: Tak to potom Z křesťanem není.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Během
týdne jsem ale došel k závěru, že reakce Pavlíny Heinzové byla
nejspíš správná a že sousloví „zdravý rozum“ skutečně
používáme minimálně ve dvou odlišných a to dokonce protikladných významech. V některých situacích totiž skutečně zdravý rozum
chápeme jako něco, co má charakter blízký heuristikám a
procesům Systém 1 a v jiných situacích ho chápeme jako něco, co
tyto heuristiky koriguje a co je blízké procesům pomalého Systému
2.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměme
si například jednu z klasických hádanek, která ukazuje rozdíl
mezi výstupem procesů Sytému 1 a mezi korigovaným výstupem
Systému 2 a to konkrétně v té české lokalizaci, kterou <a href="http://massive-error.blogspot.cz/2012/06/analytic-thinking-promotes-religious.html">představil</a>
Filip Tvrdý:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
Baseballová pálka a míček stojí dohromady 110 korun.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
Pálka stojí o 100 korun víc než míček.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm;">
Kolik stojí míček?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak
všichni víme, rychlá a nesprávná odpověď na otázku zní: „10
korun“. K této odpovědi docházíme tak, že od 110 korun prostě
odečteme 100 korun. Ve své hlavě si zkrátka problém zjednodušíme
na prosté odčítání rozdílu cen a to bez toho, abychom si byli
vědomi toho, že jde o pouhé zjednodušení. Tento postup je dobrou
mentální zkratkou, heuristikou, která nás bez vynaložení
kognitivního úsilí dovede velmi blízko správné odpovědi.
Odpověď sice není úplně správná, ale je lepší než většina
jiných možných odpovědí jako jsou "394753 korun" nebo "0,02432
korun". Pro náš problém týkající se zdravého rozumu je zajímavé, že kdyby se mě někdo zeptal, zda neúspěšný řešitel při řešení použil zdravý rozum, odpověděl bych v souladu s tezí přednášky „ANO“.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pomalá
a správná odpověď na otázku s míčkem a pálkou pak vyžaduje zapojení Systému 2.
Takový postup nás pak dovede ke správné odpovědi, která zní: „5
korun“. Na problému pálky a míčku je samozřejmě nejzajímavější to, že
většinu lidí prvně napadne odpověď „10“, kterou teprve
později korigují na „5“ když se donutí vynaložit kognitivní úsilí na kontrolu své rychlé úvahy a uvědomí si, že pokud míček
stojí 10, pak pálka stojí 110 (100<span style="font-family: Times New Roman, serif;">+10)</span>
a dohromady tedy oba předměty stojí 120 (110<span style="font-family: Times New Roman, serif;">+10)</span>,
což je v rozporu se zadáním. Pokud jde o náš problém se zdravým
rozumem, pak stojí za povšimnutí, že kdyby se mě někdo ptal, zda úspěšný řešitel použil zdravý rozum, odpověděl
bych v rozporu s tezí přednášky opět „ANO“ a byl bych dokonce (v rozporu s tezí přednášky) ochotný kárat člověka,
který by odpověděl nesprávně za to, že zdravý rozum nepoužil.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z
předposledního odstavce tedy plyne, že bych byl ochotný uznat, že
nesprávný řešitel zdravý rozum použil a z posledního odstavce
naopak plyne, že bych byl ochotný stejného neúspěšného řešitele kárat za
to, že zdravý rozum nepoužil. V těchto tvrzeních je samozřejmě
spor a to může být indícií, že slova „zdravý rozum“
používám ve dvou významech. V prvním případě bych měl možná mluvit raději o „rychlém zdravém rozumu“ a v druhém případě
naopak o „pomalém zdravém rozumu“.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pokud
jde o otázku, který z obou zdravých rozumů je ten "opravdový" (ve smyslu "více konzistentní s jazykovou praxí"), pak
bych za něj označil spíše "pomalý" zdravý rozum. Pokud by totiž
byl pravým zdravým rozumem naopak ten "rychlý", očekávali bychom, že za používání zdravého rozumu nebudeme nikdy
nikoho chválit (ani bychom si totiž nevšimli, že ho používáme)
a naopak bychom si zdravý rozum v některých situacích stěžovali: „K
tragédii došlo, protože použili zdravý rozum“. To je ale přesně to, co neděláme. Vzhledem k
tomu, že to co děláme je přesný opak – za používání
zdravého rozumu lidi chválíme a káráme je za jeho nepoužívání - si troufám tvrdit, že "skutečný" zdravý rozum je pomalý zdravý
rozum.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Šokující neupřesněné tvrzení „Zdravý rozum vede k chybám v úsudcích a
rozhodování“ pak sice může být zajímavým způsobem jak
propagovat výzkumy kognitivní psychologie, je ale možné, že
provokativně nám toto tvrzení zní prostě proto, že je v přísném slova
smyslu nepravdivé.<br />
<br />
<b>Edit:</b> Děkuji Ondřeji Havlíčkovi za návrh formulace "více konzistentní s jazykovou praxí" pro konkrétnější popis toho, co jsem původně označil vágně jako "opravdový" a "skutečný" zdravý rozum.</div>
Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-63118488144615117412012-10-06T11:03:00.000+02:002012-10-08T19:52:46.756+02:00Alain de Botton: Náboženství pro ateisty (logrmagazin.cz)<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOpLsI_4yKzyS6BzKOd_olDM0C_cZ7dcAafeb0ex4nO1xT49rEcBurYNIM9N2hUzr2JSsZnGk12jjuZLcUDubF4OR_vryWwg86mZmVwC2EKkeWaYU_88_zBkMtBZCXol050Ver8ym_V-UO/s1600/botton.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOpLsI_4yKzyS6BzKOd_olDM0C_cZ7dcAafeb0ex4nO1xT49rEcBurYNIM9N2hUzr2JSsZnGk12jjuZLcUDubF4OR_vryWwg86mZmVwC2EKkeWaYU_88_zBkMtBZCXol050Ver8ym_V-UO/s320/botton.jpg" width="228" /></a></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;">Ve středu 3. října
2012 vyšla v nakladatelství Kniha Zlín také elektronická
verze publikace <a href="http://www.knihazlin.cz/tema/nabozenstvi-pro-ateisty">Náboženství
pro ateisty</a>, která je tak deset měsíců po tištěné knize
dostupná i pro majitele čteček. Při této příležitosti se na
stránkách časopisu Lógr objevila elektronická verze mojí
recenze ze začátku února s názvem <a href="http://logrmagazin.cz/2012/10/04/sekta-pro-ateisty/"><b>Sekta
pro ateisty</b></a>. Není to přitom první recenze knihy z tohoto
nakladatelství, kterou jsem pro tento časopis napsal: už loni v
listopadu jste zde mohli narazit na <a href="http://logrmagazin.cz/2011/11/11/uspechy-evoluce-v-deseti-bodech/">můj
text</a> ke knize <i>Vývoj života</i> od biochemika Nicka Lanea.
</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;">Recenze byla původně
publikována v pátém čísle tištěného časopisu, tato
elektronická verze se od ní ale výrazně odlišuje. Částečně
kvůli mé rozvolněné pracovní morálce a částečně díky omylu
se v tištěném časopise totiž objevila nesprávná verze mého textu,
která mi hned po odevzdání připadala tak špatná, že jsem na
druhý den musel požádat o možnost zásadním způsobem ji ještě
během dne přepracovat. Právě k této správné a přepracované verzi se nyní dostanete alespoň na webu časopisu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;">Původní verzi
recenze z papírového vydání dnes pokládám
za pozoruhodnou kuriozitku a musím se přiznat, že kdykoliv si na
ni vzpomenu, cítím docela příjemnou směs škodolibé radosti a studu z
toho, že jediný text, který mi kdy vyšel na papíře je zároveň
pravděpodobně mým nejhorším textem vůbec. Po
tom, co mi nejlepší kamarád moji recenzi v časopise ukázal jsem měl ale z celé
věci mnohem negativnější dojem. Časopis mi tenkrát předal venku u řeky Bečvy, kde jsme
s jeho manželkou právě dostavěli hrázku s mlýnkem a já jsem se na cestě domů přistihl při tom, že si všímám,
kde jsou na silnici železné poklopy a že dokonce přemýšlím, kterým směrem
bych se asi tak musel dát, abych se do naší ulice dostal kanalizačním systémem.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;">Nakonec dodám, že Filip
Tvrdý se de Bottonovi věnoval už na konci ledna a to v článku <a href="http://massive-error.blogspot.cz/2012/01/v-centru-londyna-ma-vyrust-chram.html">V
centru Londýna má vyrůst chrám ateismu</a>, který rozhodně
patří k jedněm z jeho nejlepších. K jeho obsahu snad stačí
říct to, že se zaměřuje zejména na de Bottonovův TEDtalk a je
otagovaný štítkem „<a href="http://massive-error.blogspot.cz/search/label/mago%C5%99i">magoři</a>“.
Pro pravidelné čtenáře je pak hotovou lahůdkou zejména poslední
odstavec textu a to nejen díky Filipově vtípku týkajícího se
návštěvy Fidela Castra ve Vatikánu, který je podle mého názoru opravdovou klasikou.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;"><b>EDIT:</b> Na recenzi v Lógru odkazoval Jan Hanousek v blogpostu </span><a href="http://www.osacr.cz/2012/10/08/cim-nas-podle-de-bottona-muze-nabozenstvi-obohatit/">Čím nás podle de Bottona může náboženství obohatit</a>.</div>
Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-33244396014177853742012-10-01T12:28:00.000+02:002012-10-11T20:49:56.200+02:00Seriál Perception: Neurovědec v converskách uvádí encyklopedii neuropsychiatrie<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg78qpl_f7p-acWuP84FfAgKzAlseW67aZxqcIabb0hYoj6H9ncQo-slrBDEl5TH3i9zug_bYzxdYX4jbJSr1TTvSeer69FqqJBdz7NVosG1ZVo6uDH6KkijJbcKAO5n0tDYq0hCqLzmmO_/s1600/eric-mccormack-perceptionedt.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="271" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg78qpl_f7p-acWuP84FfAgKzAlseW67aZxqcIabb0hYoj6H9ncQo-slrBDEl5TH3i9zug_bYzxdYX4jbJSr1TTvSeer69FqqJBdz7NVosG1ZVo6uDH6KkijJbcKAO5n0tDYq0hCqLzmmO_/s400/eric-mccormack-perceptionedt.jpg" width="500" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Lékaři a biologovi Danieli Pierceovi
byla před 25-ti lety diagnostikována paranoidní schizofrenie. Symptomy nemoci se začaly objevovat v době, kdy studoval třetí ročník medicíny na univerzitě v
Chicagu a Daniel se rozhodl, že své poruše porozumí a vrhl se proto na studium mozku.
Postupem času se stal uznávaným odborníkem, vydal několik knih
zejména o forenzní neuropsychiatrii a dlouhá léta přednáší
úvodní kurz do neurovědy. V současné době je Doktor Pierce sice zábavným a
inspirativním přednášejícím, projevy jeho poruchy (zejména
živé sluchově-vizuální halucinace) ho ale nutí vyhýbat se
blízkým vztahům k druhým lidem. Ze stejného důvodu se Daniel rozhodl rezignovat na hledání pravé lásky.</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Vzhledem k jeho znalostem z oborů
neurovědy a forenzní neuropsychiatrie Daniel navíc působí jako
externí konzultant pro FBI, kde spolupracuje se svou bývalou
studentkou Kate Morretiovou. A právě vyšetřování různých
případů vražd tvoří kostru jednotlivých epizod. Každá z
deseti 40-ti minutových epizod se pak dotýká nějaké zajímavosti
z neurovědy a seriál tak nefunguje jen jako kriminální drama, ale
také jako stručná encyklopedie neuropsychiatrie. Vědeckým
konzultantem seriálu je přitom populární neurovědec David
Eagleman, autor knížek <a href="http://www.amazon.com/Incognito-Secret-Lives-David-Eagleman/dp/0307389928/">Incognito:
The Secret Lives of the Brain</a> (2011) a <a href="http://www.amazon.com/Sum-Forty-Afterlives-David-Eagleman/dp/0307389936/">Sum:
Forty Tales from the Afterlives</a> (2009, <a href="http://www.volvox.cz/knihy/albion/eagleman_suma.php">česky</a>
2011).</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Navzdory svým znalostem mechanismů
fungování paranoidní schizofrenie hlavní hrdina ve svém případě
úplně odmítá farmakoterapii, mimo užívání léků ale dělá
vše proto, aby měl svou nemoc pod kontrolou. Dodržuje přísný
denní řád, a neustále se snaží nějak zaměstnává svou mysl,
mimo jiné také luštěním křížovek a poslechem vážné hudby
ze svého walkmanu. Bydlí se svým mladým asistentem Maxem
Lewickim, který se po devíti letech studia pokouší dodělat
alespoň nějaký obor a krom pořizování záznamů přednášek
doktora Pierce se stará o každodení chod jeho domácnosti.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Danielova porucha se projevuje
především konspiračním myšlením, odporem k politikům,
nadnárodním společnostem a moderním technologiím (například k
mp3 přehrávačům), relativní sociální izolací a neadekvátním
chováním v některých sociálních situacích ale i paranoidními
bludy. Jeho sluchově-vizuální halucinace mají podobu
lidí, kteří si s ním povídají a jsou pro něj (jak rády opakují
propagační materiály k seriálu) zároveň jeho prokletím i
požehnáním. Právě tyto halucinace mu totiž pomáhají rozplést
ty nejkomplikovanější kriminální případy, když ho pomocí
všetečných otázek vedou k odhalení různých spojitostí, které
si jeho vědomá mysl zatím neuvědomuje.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Po skončení první řady se o <a href="http://www.csfd.cz/film/321337-perception/">seriálu Perception</a> bohužel nedá říct,
že by se z něj stal nějaký veliký hit. Mezi debutujícími
seriály, které letos začaly první řadou se v žebříčku podle
počtu hodnocení umisťuje mezi neznámými
zřídka hodnocenými seriály a to jak <a href="http://www.csfd.cz/podrobne-vyhledavani/?type[0]=3&genre[type]=2&genre[include][0]=&genre[exclude][0]=&origin[type]=2&origin[include][0]=&origin[exclude][0]=&year_from=2012&year_to=2012&rating_from=&rating_to=&actor=&director=&composer=&ok=Hledat">na
ČSFD</a>, tak <a href="http://www.imdb.com/search/title?release_date=2012,2012&sort=num_votes&title_type=tv_series">na
IMDb</a>. Já sám bych se pak k seriálu asi jen těžko dostával
nebýt srpnového <a href="https://plus.google.com/117945530919336174031/posts/B8W5f7b5Ezp">upozornění</a>
filozofa Tomáše Marvana. Z komentářů se
navíc zdá, že mnoho z těch, kteří seriál hodnotili vidělo
pouze pilotní díl a seriál odložilo s tím, že není příliš originální a připomíná
mnoho jiných kriminálních sérií s chytrými externími konzultanty
jako jsou Castle či Sběratelé kostí a/nebo seriálů s
výstředními inteligentními hrdiny jako je Dr. House.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Mezi provokativní epizody patří
zejména pátá epizoda, ve které Daniel navštíví komunitní dům hodného kultu shromážděnou kolem dospívajícího chlapce Kyla, který prožívá různá euforická vytržení při kterých slyší boží hlas na jejichž základě členům
kultu tlumočí boží poselství. Během krátkého přátelském
rozhovoru o Darwinově evoluční teorii Daniel zjistí, že Kyle při
vytrženích trpí bolestmi hlavy a pocity na zvracení a jako
ateista mu s upřímnou účastí doporučí návštěvu neurologa,
protože má podezření na epilepsii spánkového laloku, který by
mohl být způsoben nádorem. Kyle a jeho zbožná rodina se toto
vysvětlení Kylova prorockého daru samozřejmě rozhodne ignorovat a doporučení odmítnou. Nad konečným akomodacionistickým vyzněním tohoto dílu
se včera po právu <a href="https://plus.google.com/115621620456747710925/posts/gKDiQ9aG6u9">rozčiloval</a>
filozof Vladimír Vodička.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Podobně třaskavý je i následující
šestý díl, ve kterém se vyšetřuje vražda terapeuta, který
neortodoxní kombinací farmakoterapie a technik behaviorální
terapie úspěšně léčil mladé homosexuální muže z jejich
homosexuality. Kvalita seriálu pak kulminuje zejména v brilantním
závěrečném dvojdíle, tedy v epizodách 9 a 10.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o pozadí vzniku seriálu,
pak všem vřele doporučují dvanáctiminutový podcast s transkriptem
<a href="http://www.npr.org/2012/07/20/157113794/neuroscientist-turned-crime-solver-in-perception">Neuroscientist
Turned Crime Solver in "Perception"</a>, který je záznamem
rozhovoru s jedním ze dvou autorů seriálu pro pořad <a href="http://sciencefriday.com/">Science
Friday</a> na americké rozhlasové stanici NPR. Zpovídaný Kenneth
Biller je společně se svým kolegou Mikem Sussmanem známý
především díky jejich společné práci na seriálech <i>Star
Trek: Voyager</i> a <i>Star Trek: Enterprise.</i> Oba jsou ale také
velikými fanoušky popularizačních publikací neurovědce Olivera
Sackse, autora knížek <i>Muž, který si pletl manželku s
kloboukem</i> (<a href="http://www.amazon.com/Man-Who-Mistook-His-Wife/dp/0684853949/">anglicky</a> 1985)
a <i>Musicophilia: Příběhy o vlivu hudby na lidský mozek</i>
(<a href="http://www.amazon.com/Musicophilia-Tales-Music-Revised-Expanded/dp/1400033535/">anglicky</a>
2007), která byla pro vznik seriálu velikým inspiračním zdrojem.
V rozhovoru se Biller mimochodem hrdě hlasí k označení „armchair
scientist“, které chápe jako označení pro laiky, které věda
fascinuje přesto, že o ní nic neví.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Nakonec bych rád zmínil miniseriál k
seriálu s názvem <i>Inside the Mind of Perception with David
Eagleman</i>. Jde o devět dvouminutových klipů, které se vztahují
k prvním devíti epizodám. Tyto klipy obsahují scény z dané
epizody a dále také stručný výklad neurovědce Davida Eaglemana, který se
týká nějakého pozoruhodného jevu z neurovědy nebo psychiatrie,
se kterým epizoda pracuje. <a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLDA278E28B7D0A94F">Miniseriál</a>
lze najít na YouTube kanále seriálu, v České republice je ale
bohužel blokovaný a běžným způsobem se k němu divák nedostane. Já tedy namísto linkování přímo na YouTube pro
potřeby zvídavých českých diváku alespoň opisuji názvy
jednotlivých epizod, doplňuji je krátkým popiskem a odkazem na
článek na české Wikipedii. Upozorňuji, že názvy jednotlivých jevů
jsou v mnoha případech zásadním spoilerem a všem, kdo zatím
seriál neviděli proto důrazně doporučuji, aby závěr blogpostu
nečetli. <b>EDIT:</b> Novinky týkající se druhé řady se na českém internetu budou objevovat na stránce <a href="http://www.edna.cz/perception/">Perception</a> webu <i>edna.cz</i> (<a href="http://www.edna.cz/perception/rss.asp">rss</a>).</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>SPOILERY!</b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E01</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Korsakovova_psych%C3%B3za">Korsakovova
psychóza</a>: porucha projevující se narušením krátkodobé
paměti, které je kompenzováno konfabulacemi</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E02</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Prosopagnosie">Prosopagnosie</a>:
porucha projevující se neschopností rozpoznat tváře</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E03</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Amn%C3%A9zie">Anterográdní
amnézie</a>: neschopnost vštípit si do paměti nové informace</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E04</b> Komunikace v kómatu: v seriálu
jde o komunikaci s člověkem v kómatu prostřednictvím fMRI</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E05</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Epilepsie">Epilepsie
spánkového laloku</a>: nemoc projevující se epileptickými
záchvaty</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E06</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9%C4%8Den%C3%AD_homosexuality">„Nízká hladina dopaminu“</a>: v seriálu jde o pseudodiagnózu umožňující
léčbu homosexuality</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E07</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Grafomanie">Grafomanie</a>:
kompulzivní nutkání projevující se psaním nesouvislých shluků
slov</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E08</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Subdur%C3%A1ln%C3%AD_hematom">Subdurální
hematom</a>: druh traumatického poranění mozku, může se projevovat změnou osobnosti</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E09</b> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Schizofrenie#Z.C3.A1kladn.C3.AD_druhy_schizofrenie">Paranoidní
schizofrenie</a>: nemoc projevující se paranoidními bludy a
halucinacemi</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>E10</b> ---</div>
Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-83433611683122011972012-09-12T07:37:00.000+02:002012-09-16T18:01:51.487+02:00Prospektová teorie a teorie očekávaného užitku<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVP5O1jUQxwTNWORXZUFcEurbWvH9OZQZlx_TAYd4WeRc7pJFCfP9Ry4ayO7jbPGqbaoSfGQ3nARvrbNmpi0aEsqR_qQdvJmRMEGvNow0r6FYaFRX8Ktk5_pZ-PVx_I2xLbxojK9GJr2hw/s1600/kahneman.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="305" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVP5O1jUQxwTNWORXZUFcEurbWvH9OZQZlx_TAYd4WeRc7pJFCfP9Ry4ayO7jbPGqbaoSfGQ3nARvrbNmpi0aEsqR_qQdvJmRMEGvNow0r6FYaFRX8Ktk5_pZ-PVx_I2xLbxojK9GJr2hw/s640/kahneman.jpg" width="500" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="color: #999999; font-family: arial, helvetica, sans; font-size: 10px; line-height: 11.699999809265137px; text-align: left;">Photograph by Andreas Rentz/Getty Images for Burda Media.</span>
</td></tr>
</tbody></table>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Musím se přiznat, že když jsem
knížku <i>Thinking, Fast and Slow</i> četl poprvé, nepochopil
jsem úplně přesně k čemu je <b>prospektová teorie
</b>(<i>prospect
theory</i>) </span>dobrá<span style="font-family: inherit;">. Existuje
přitom spousta důvodů, proč je vhodné vědět co vysvětluje. Právě za prospektovou teorii získal
totiž Daniel Kahneman jako první psycholog vůbec Nobelovu cenu
za ekonomii. Toto ocenění z roku 2002 přitom nebylo pouze velkým
úspěchem pro Daniela Kahnemana. Šlo také o velký úspěch pro
celou behaviorální ekonomii a já jsem si proto v duchu slíbil, že
se k tématu později vrátím a znovu si ho promyslím.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Prospektovou teorii představili Amos
Tversky a Daniel Kahneman poprvé ve společném článku s názvem
„Prospect theory: An analysis of
decisions under risk“, který vyšel </span>v roce 1979<span style="font-family: inherit;"> v
prestižním časopise </span><i style="font-family: inherit;">Econometrica</i><span style="font-family: inherit;">. Článek byl kritikou
starší teorie, tzv. </span><b style="font-family: inherit;">teorie očekávaného užitku</b><span style="font-family: inherit;"> (</span><i style="font-family: inherit;">expected
utility theory</i><span style="font-family: inherit;">), která má původ v první polovině 18. století
a která má ambici být deskriptivní i normativní ekonomickou
teorií rozhodování v situacích, které zahrnují riziko.
Tverského a Kahnemana přitom nezajímalo, zda teorie očekávaného
užitku poskytuje dobré rady v otázce jak se rozhodovat, tedy zda
je dobrou normativní teorií. Nesouhlasili jednoduše s tvrzením, že
starší teorie dobře popisuje to, jak se většina lidí většinou
rozhoduje. Jinak řečeno, byli přesvědčeni, že jde o špatnou teorií deskriptivní.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Původní experimenty Tverského
a Kahnemana, které předcházely rozvoji prospektové teorie
zkoumaly intuitivní odpovědi na dilemata, jako je například toto dilema se dvěma alternativními možnostmi. Sami si přitom můžete vyzkoušet,
která z alternativ je pro vás <i>na první pohled</i>
atraktivnější:</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 3.12cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">A. Hodíte mincí.
Pokud padne panna, dostanete 100 dolarů. Pokud padne orel,
nedostanete nic.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 3.12cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">B. Dostanete 46
dolarů</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Částka 100 dolarů, kterou můžete
vyhrát odpovídá asi 2000 korunám. Jistota 46ti dolarů odpovídá
asi 920 korunám. Dilema je samozřejmě zákeřné kvůli tomu, že
jde o situaci která zahrnuje riziko, protože při rozhodování
nevíte, co vám z dilematu vzejde, pokud si zvolíte možnost A.
Pokud by padla panna, získáte 100 dolarů, což je více než 46
dolarů. Pokud by vám ale padl orel, nezískáte nic, což je méně
než 46 dolarů. Pokud jste alespoň trochu jako já a jako většina
lidí, intuitivně si nejspíše spokojíte s 46ti dolary (920ti
korunami), vyberete druhou možnost a riziku se raději vyhnete.
Někdo by ovšem mohl říct, že takové rozhodnutí je
iracionální.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Teď
když víme, že pro většinu lidí je přitažlivější možnost
B, můžeme se k dilematu vrátit a zamyslet se nad tím, zda jde
skutečně o lepší alternativu. Skoro každého napadne, jak by
se dalo rychle spočítat, která z dvou možnosti je doopravdy lepší. Stačí
zkrátka vypočítat jaká je očekávaná hodnota obou možností a
pak vybrat tu s vyšší očekávanou hodnotou. Očekávanou hodnotu
obou možností lze spočítat takto:</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 3.04cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">A. (100 *
0,5) + (0 *
0,5) = 50</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 3.04cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">B. (46 *
1) = 46</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 3.04cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Přesně
toto je způsob, jakým se podobná dilemata řešila nejen před
vznikem prospektové teorie, ale ještě mnohem dřív, tedy v době před tím, než v první
polovině 18. století vznikla teorie očekávaného užitku. Této nejstarší teorii se říká <b>teorie
očekávané hodnoty</b>
(<i>expected value theory</i>)
a její zastánce je zavázán preferovat možnost A. před
možností B., čímž se samozřejmě dostává do sporu s pozorováním, že většina
lidí si volí naopak možnost B. Z pohledu teorie očekávané hodnoty se tedy zdá, že většina lidí jsou
špatnými přirozenými statistiky a že projevují iracionální
<b>averzi k riziku </b>(<i>risk
aversion</i>).<b>
</b>Averze
k riziku se projevuje tak, že lidé někdy preferují jistou věc před možností
která zahrnuje riziko i v případech, že je možnosti
zahrnující riziko přiřazena vyšší očekávaná hodnota.
Například v našem dilematu lidé projevují (zdánlivě)
iracionálně ochotu oželet nebo „zaplatit“ 4 dolary ze svého
očekávaného užitku za to, aby se riziku vyhnuli.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Obě
mladší teorie, teorie očekávaného užitku a prospektová teorie,
souhlasí s popisem z pohledu teorie očekávané hodnoty v tom, že
lidé skutečně projevují averzi k riziku. Nesouhlasí ale s tím,
že averze k riziku je iracionální. Hodnoty jako 46 dolarů, 100
dolarů nebo 0 dolarů se kterými pracuje teorie očekávané hodnoty jsou totiž podle teorie očekávaného užitku
pouhá čísla, která sama o sobě pro konkrétní lidi téměř nic
neznamenají. Důležitý je samozřejmě kontext, tedy to, jaký
užitek konkrétnímu člověku dalších 46, 100 nebo 0 dolarů
přinese. V extrémním případě si lze například představit
člověka, pro kterého by zisk 46 dolarů znamenal rozdíl mezi
několika dny hladovění a několika dny hodování. Právě od
takového člověka by přitom bylo jen a jen racionální, kdyby si vybral spíše jistých
46 dolarů a oželel naděje na zisk 100 dolarů a to prostě proto, že
by zároveň riskoval nesmírně nepříjemnou alternativu, že
nedostane nic a bude hladovět.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Nejde však ale jen o krajní příklady extrémně chudých lidí. Zákon
klesajícího mezního užitku z bohatství, se týká všech lidí ve všech
situacích. Tvrzení: "</span>Čím více vlastníte tisícikorun, tím menší radost budete mít z další tisícikoruny kterou získáte" platí jak pro chudáky, tak pro boháče. <span style="font-family: inherit;">Vztah celkového užitku k bohatství vyjadřuje asi
takováto křivka, kterou zná každý ze základního kurzu
ekonomie:</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu-Fng1v00WzOfmO0xtER8ol68fjiujavZBlSOAQxbOfdtDK7g42F0uoO4D0q2e5b3dmtMh_oqgDYBaUkIHDQmiDB8IJeZtJEy-vM3eWQ4rDH-aXwpDyxpXE-1QQamc66BrREZynIZeGda/s1600/bohatstvi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="196" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu-Fng1v00WzOfmO0xtER8ol68fjiujavZBlSOAQxbOfdtDK7g42F0uoO4D0q2e5b3dmtMh_oqgDYBaUkIHDQmiDB8IJeZtJEy-vM3eWQ4rDH-aXwpDyxpXE-1QQamc66BrREZynIZeGda/s400/bohatstvi.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Jak
si lze všimnout, celkový užitek z bohatství roste ze začátku
velmi rychle, postupně se tempo jeho růstu zpomaluje, ale nikdy se
nezastaví a celkový užitek nikdy nezačne klesat. Jinak řečeno,
vaše první tisícikoruny jsou pro vás velmi užitečné, můžete
si za ně koupit spoustu užitečných věcí, jako je jídlo, voda,
elektřina a střecha nad hlavou. Když máte ale tisícikorun hodně,
nezbývá vám než je utrácet za věci, které neznamenají už tak
markantní změnu vašeho celkového užitku jako jsou smartphony, elektronické čtečky a tablety. A právě fakt, že
křivka celkového užitku roste čím dál pomaleji ukazuje proč je
averze k riziku v našem případě racionální. Stručně řečeno,
zisk 46ti dolarů pro většinu lidí znamená větší mezní užitek
než je polovina mezního užitku ze 100 dolarů. Volba jistých 46
dolarů tedy maximalizuje užitek, což je v ekonomii jiný způsob
jak říct, že je racionální. Lidé tedy možná nejsou
přirozenými statistiky, zdá se ale, že jsou alespoň dobrými
přirozenými ekonomy.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Zatím
jsme si tedy ukázali v čem spolu obě novější teorie souhlasí.
Jak prospektová teorie, tak teorie očekávaného užitku
předpovídají, že v situacích, kdy jsou obě alternativy dobré
budou
lidé projevovat jistou averzi k riziku a to kvůli zákonu
klesajícího mezního užitku z bohatství. Mnohem zapeklitější
problém je ale pochopit, v čem se prospektová teorie od teorie
očekávaného užitku liší. Mě osobně velmi pomohlo srovnání
dvou grafů, které popisují stejné situace z pohledu obou teorií.
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">V
obou případech tvoří průsečík os <i>x
</i>a
<i>y</i>
referenční bod, tedy určité dané bohatství (určitý počet
tisícikorun), které právě teď někdo má. Napravo od průsečíku
na ose <i>x</i>
jsou zaznamenány kladné změny bohatství (zisky určitého počtu
dalších tisícikorun), na levou jsou naopak záporné změny
bohatství (ztráty určitého počtu tisícikorun). Na ose y jsou
nahoře kladné očekávané změny užitku nebo psychologické
hodnoty (očekáváné zvýšení radosti), dole jsou naopak záporné očekávané
změny užitku nebo psychologické hodnoty (očekávané zvýšení smutku).</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Můj
improvizovaný graf závislosti změny bohatství a změny užitku
pro teorii očekávaného užitku vypadá asi takto:</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGv6EDdrH73OIK35NIjcGq9pywTcGCVtvOGS-UGoIwPMmX1vwa8xF0RyIcLMTTYUxBPZ63vDJpy-6bkCfzshni5XUBCo0ywE9Hp-K7cNOCYdf1em03Cb65DgO7G7KvJ0OCo45I5vWeSTlR/s1600/utility2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGv6EDdrH73OIK35NIjcGq9pywTcGCVtvOGS-UGoIwPMmX1vwa8xF0RyIcLMTTYUxBPZ63vDJpy-6bkCfzshni5XUBCo0ywE9Hp-K7cNOCYdf1em03Cb65DgO7G7KvJ0OCo45I5vWeSTlR/s1600/utility2.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Nejznámější
graf behaviorální ekonomie zaznamenávající závislost změny
bohatství a změny psychologické hodnoty pro prospektovou teorii
pak vypadá takhle:</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOewodZz5R4Ng4aKnc5aHJ-fyksdubla1EmbOqcYL7HAWAfeJZdJy88GWMn21xKlRaDuuXNav_vPplMLZJwrrJPV8kkXj19cwsVPbamS0VsrO_Da8AeoFSVrBueVDpLvq_nx1T6DUUHlnW/s1600/prospect2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOewodZz5R4Ng4aKnc5aHJ-fyksdubla1EmbOqcYL7HAWAfeJZdJy88GWMn21xKlRaDuuXNav_vPplMLZJwrrJPV8kkXj19cwsVPbamS0VsrO_Da8AeoFSVrBueVDpLvq_nx1T6DUUHlnW/s1600/prospect2.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Pokud
bychom se dívali pouze na části obou křivek, které nalezneme v
prvním kvadrantu (vpravo nahoře), zjistíme, že vypadají
téměř stejně. Obě jsou rostoucí, ze začátku rostou rychle a
postupně se jejich růst zpomaluje, nikdy se ale nezastaví a křivka
nikdy nezačne klesat. Užitková funkce resp. funkce psychologické
hodnoty je konkávní. Za to samozřejmě může právě zákon
klesajícího mezního užitku z bohatství, právě proto lidé
projevují racionální averzi k riziku a právě tato část grafu
popisuje rozhodování v situacích, kdy jsou obě možnosti dobré.
Na druhou stranu ale existují mezi oběma grafy minimálně tři
zajímavé rozdíly.
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Zatímco
teorie očekávaného užitku zaznamenává na ose <i>y</i>
očekávané změny užitku, prospektová teorie zde zaznamenává
očekávané změny psychologické hodnoty. Populárně řečeno jde
vlastně o očekávané změny na ose <span style="color: black;">radost-smutek</span>
(jako je očekávání zvýšení radosti nebo očekávání zvýšení
smutku). Tuto změnu dělá prospektová teorie nejspíše proto, že
se zjistilo, že lidské emoční reakce na zisky a ztráty bohužel
proporčně neodpovídají ziskům a ztrátám celkového užitku.
Lidské emoční reakce zkrátka nejsou optimálně vyladěny tak,
aby vedly k rozhodování, které maximalizuje užitek. Proto je
sledování změn užitku v situacích, kdy chceme popisovat
rozhodování skutečných lidí zavádějící. Místo toho je lepší
sledovat změny na ose očekávané radosti nebo smutku, které
rozhodování skutečně ovlivňují.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">S
tím souvisí druhý problém, totiž že v blízkosti průsečíku
os <i>x</i>
a <i>y</i>
(tj. v blízkosti referenčního bodu) křivka v případě starší
teorie mezního užitku roste jen velmi pozvolně, kdežto v případě
prospektové teorie roste relativně dramaticky. Právě tento rozdíl
je jasně viditelným projevem faktu, že emoční reakce proporčně
neodpovídají změnám celkového užitku. Pokud by tomu skutečně
bylo tak, že emoční reakce odpovídají změnám celkového
užitku, museli bychom očekávat, že běžně bohatý člověk bude
ke ztrátě nebo zisku několika stokorun emočně indiferentní,
protože vzhledem k jeho bohatství taková změna sotva ovlivní
jeho celkový užitek z bohatství. To ale samozřejmě není způsob
jakým lidé na změny bohatství reagují. Právě strmost růstu
hodnotové funkce prospektové teorie v okolí referenčního bodu má
vystihovat fakt, že i relativně bohaté lidi dokáže iracionálním
způsobem potěšit drobný nečekaný zisk, a že stejné lidi
dokáže rozesmutnit nebo rozzlobit i drobná nečekaná ztráta.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Úplně
nejdramatičtějším způsobem se ale to, jak se změna užitku a
změna psychologické hodnoty rozchází ukazuje v situacích, které
nezahrnují pouze riziko, ale také jistou ztrátu. Tento podivuhodný
rozdíl je graficky znázorněn v tvaru obou funkcí ve třetím
kvadrantu (vlevo dole). Zatímco užitková funkce je zde konkávní,
funkce prospektové teorie je konvexní. Za to, že je hodnotová funkce
prospektové teorie ve srovnání s racionální křivkou užitkové
funkce takto iracionálně pokřivená může zlý kognitivní bias s
názvem <b>averze ke
ztrátě</b> (<i>loss
aversion</i>), který
ovlivňuje rozhodování lidí, jejichž volby má prospektová
teorie popisovat.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Jak
už jsem naznačil, k ilustraci toho, jak averze
ke ztrátě vede k
iracionálnímu rozhodování slouží nejlépe dilemata, kdy si
musíte vybrat ze samých špatných možností. Příkladem může
být toto:</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.99cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Obdržíte
100 dolarů, musíte si ale vybrat jednu z následujících možností:</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.99cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">A.
Hodíte mincí. Pokud padne panna, ztratíte 100 dolarů. Pokud padne
orel neztratíte nic.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.99cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">B.
Ztratíte 54 dolarů</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Jde
o dilema, které je podobné tomu, se kterým jsme se seznámili
dříve. Sto dolarů znovu odpovídá asi 2000 korun, 54 dolarů je
asi 1080 korun a trik spočívá opět v tom, že nevíte, co vám z
dilematu vzejde, když si zvolíte možnost A. Pokud by padla panna,
ztratíte 100 dolarů, což je horší než ztratit 54 dolarů. Pokud
by ale padl orel, neztratíte nic, což je lepší než ztratit 54
dolarů V tomto případě je pro většinu lidí atraktivnější
možnost A. Jinak řečeno, lidé v tomto případě projevují
ochotu k <b>vyhledávání
rizika</b> (<i>risk
seeking</i>), což je
samozřejmě opak averze k riziku.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Podivnost
této preference spočívá v tom, že druhé dilema ve kterém lidé
ochotně podstupují riziko je zrcadlovým odrazem našeho prvního
dilematu, kde se lidé riziku vyhýbali. V prvním dilematu může
volba A. dopadnout buď tak, že <i>vyhrajete
100 dolarů</i> nebo
<i>nevyhrajete nic</i>.
V dilematu 2 určitě získáte 100 dolarů a vaše volba A. může
dopadnout buď tak, že přijdete o 100 dolarů (takže de facto
<i>nevyhrajete nic</i>)
nebo přijdete o nic (takže <span style="color: black;">de
facto</span> <i>vyhrajete
100 dolarů</i>). Při
volbě B. v prvním dilematu <i>vyhrajete
46 dolarů</i>. V dilematu
2 při volbě B. určitě určitě dostanete 100 dolarů a určitě
ztratíte 54 dolarů (takže de facto <i>vyhrajete
46 dolarů</i>).
Možnosti A. a B. jsou v obou dilematech tedy ekvivalentní a
používají pouze jinou rétoriku. V dilematu 1 se přitom lidem
daří maximalizovat svůj užitek když se vyhýbají riziku, kdežto
v dilematu 2 se lidé chovají iracionálně a svůj užitek
nemaximalizují, když riziko vyhledávají. Tato iracionální volba
je ovlivněna právě averzí ke ztrátě, která působí, že
polovina očekávaného smutku ze ztráty 100 dolarů je menší než
očekávaný smutek ze ztráty 54 dolarů.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Rozdíl
mezi konkávní užitkovou funkcí ve třetím kvadrantu a konvexní
funkcí prospektové teorie má rozdílné implikace. Teorie mezního
užitku předpokládá, že ztráta první tisícikoruny vám ve
srovnání se ztrátou druhé a každé další tisícikoruny nebude
až tolik vadit. To vše samozřejmě vyplývá ze zákona
klesajícího mezního užitku z bohatství. Behaviorální ekonomie
ale zjistila, že lidé se nejvíce snaží vyhnout ztrátě první
tisícikoruny a ke ztrátě druhé a každé další tisícikoruny
jsou stále indiferentnější. Jinak řečeno, lidé se rozhodují
podle toho, že očekávají, že ztráta tisícikoruny bude důvodem
k většímu smutku než je polovina smutku ze ztráty dvou tisíc.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;"><br />
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit;">Na
závěr bych rád připomenul, že konvekčnost hodnotové funkce
podle prospektové teorie a fakt, že podléháme averzi ke ztrátě,
má právě tu zajímavou implikaci pro otázku placení společných
útrat, které si všiml Dan Ariely. Konkrétně jde o otázku, zda
je lepší se s partnery nebo blízkými přáteli o společné
útraty v restauraci při každém placení spravedlivě dělit, nebo
zda je lepší střídat se v placení celé útraty. Pokud by byly
naše emoční reakce přímo úměrné úbytku celkového užitku z
bohatství spojených s placením účtu, bylo by nejlepší účet
si vždy dělit, protože každá další zaplacená desetikoruna by nás
„bolela“ více než ta předcházející, takže by pro nás bylo
lepší platit často a málo. To, že je hodnotová funkce
prospektové teorie konvexní ale znamená, že je lepší platit
naopak méně často více peněz naráz. Jinak řečeno je tedy
lepší se v placení střídat. Podle prospektové teorie nás totiž
naopak nejvíce bolí první zaplacená desetikoruna a každá další
nás bolí méně.</span><br />
<span style="font-family: inherit;"><br /></span><span style="font-family: inherit;"><b>BONUS pro věrné čtenáře, kteří vydrželi až do konce:</b></span><br />
<span style="font-size: x-small;"><br /></span>
Motto speciálního BONUSU: "Jeden obrázek vydá za tisíc slov." (Čínské přísloví)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTHjcKIWQhkI1GurihX82ksUlyGCwxTPMoanp-I9CFX15xpvlDa0ctsjnP8fAqyKYUkOZA3s0kvhC7-Igj4Ntp9lVxQJXJB4V7DhpBaq0K9I_5-ireMtnb2J7FTlnV526L3RV8kpqaWXX6/s1600/prospektova+teorie+averze+ke+ztrate3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTHjcKIWQhkI1GurihX82ksUlyGCwxTPMoanp-I9CFX15xpvlDa0ctsjnP8fAqyKYUkOZA3s0kvhC7-Igj4Ntp9lVxQJXJB4V7DhpBaq0K9I_5-ireMtnb2J7FTlnV526L3RV8kpqaWXX6/s1600/prospektova+teorie+averze+ke+ztrate3.jpg" /></a></div>
</div>
Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-64592933576725423362012-04-30T01:09:00.000+02:002012-05-07T17:03:05.505+02:00Březnová přednáška Tali Sharotové pro RSA<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsY0In_3QCdV8tE9u8LtlSpktZli2YFjZ264Vk_vzHkO6YeTS8vLCj3g5gHPt0PorSBTYHqxP7NIr1fgnuznzD0saf_WRoUHrhUntynuk1r-q4XlTefKp6Jod3fJRk6_WQGU5vHArzq0vf/s1600/sharot2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="303" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjsY0In_3QCdV8tE9u8LtlSpktZli2YFjZ264Vk_vzHkO6YeTS8vLCj3g5gHPt0PorSBTYHqxP7NIr1fgnuznzD0saf_WRoUHrhUntynuk1r-q4XlTefKp6Jod3fJRk6_WQGU5vHArzq0vf/s400/sharot2.jpg" width="500" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Na přelomu února a března proběhla
na Long Beach v Kalifornii konference TED2012. Jak každý fanoušek
projektu TED ví, jde o největší a nejlepší tedovskou konferenci,
na které je odprezentována většina těch nejskvělejších
přednášek za daný rok. Přednášky jsou v poslední době
postupně zveřejňovány na stránkách projektu a vzhledem k tomu,
že <a href="http://conferences.ted.com/TED2012/program/schedule.php">seznam
pronesených přednášek</a> je volně přístupný, může si každý už teď snadno zjistit, zdá se má nebo nemá na co se těšit.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Já osobně se docela těším a to zejména na
<a href="http://blog.ted.com/2012/02/28/reason-vs-compassion-rebecca-newberger-goldstein-and-steven-pinker-at-ted2012/">společnou
přednášku</a> evolučního psychologa Stevena Pinkera a jeho ženy,
filozofky Rebeccy Goldsteinové, o tom, zda za schopnost jednat
morálně vděčíme rozumu ale také na <a href="http://blog.ted.com/2012/03/01/thinking-about-the-optimism-bias-tali-sharot-at-ted2012/">přednášku
Tali Sharotové</a> o optimistickém biasu. Z mého zběžného
průzkumu archivu stránek ted.com bohužel plyne, že přednášky
se na webu mohou objevit v nejhorším případě třeba až za
několik měsíců, takže nezbývá než trpělivě čekat.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Jedním z dobrých nápadů, jak si
zkrátit čas, může být zhlédnutí březnové přednášky Tali
Sharotové pro britskou Královskou společnost svobodných umění
(Royal Society of Arts) na stejné téma. Čtenář její knihy <i>Optimism bias: A Tour of the Irrationally Positive Brain</i> se sice nedozví prakticky nic nového, záznamu ovšem nelze upřít to, že jde o audiovizuálně a esteticky velmi příjemný způsob jak si připomenout nejdůležitějších známá fakta:</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="284" src="http://www.youtube.com/embed/xw4xcQE1K4c" width="500"></iframe></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=0m30s">0:30</a> - 2:55) </b>Optimistický bias je blízkým příbuzným iluze nadřazenosti (superiority bias), podléhá mu asi 80 procent lidí, přičemž nezáleží na tom v jaké zemi daný člověk žije, jakého je pohlaví či rasy nebo kolik je mu let. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=2m56s">2:56</a> - 4:17) </b>Zdá se, že optimistickému biasu podléhají i člověku relativně vzdálené živočišné druhy jako je například špaček obecný (<a href="http://www.staff.ncl.ac.uk/melissa.bateson/Matheson_etal_2007.pdf">studie Stephanie Mathesonové</a>).</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=4m18s">4:18</a> - 5:33) </b>Přibližně 20 procent lidí nevykazuje známky optimistického biasu, přičemž nejčastěji jde o lidi trpící klinickou depresí. Mírně depresivní lidé vidí svou budoucnost realisticky, kdežto středně a těžce depresivní podléhají naopak pesimistickému biasu (<a href="http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0005796705001476">studie Daniela Strunka</a>).</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=5m34s">5:34</a> - 6:47)</b> Optimistický bias je kognitivní iluze, které si nejsme vědomi a které nelze nepodléhat.</div>
<div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=6m48s">6:48</a> - 8:53)</b> Lidé jsou ochotni korigovat svá očekávání ohledně budoucnosti pouze v případě, že se ukáže, že mohou očekávat více dobrých nebo méně špatných událostí než se zdálo (tj. že na tom budou lépe). Lidé naopak selektivně ignorují nová fakta pokud ukazují, že by měli očekávat více špatných věcí nebo méně těch dobrých (tj. že na tom budou hůře) (<a href="http://www.fil.ion.ucl.ac.uk/~tsharot/Sharot_NN_11.pdf">studie Tali Sharotové</a>)</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=8m54s">8:54</a> - 12:05)</b> Vliv optimistického biasu lze na čas uměle posílit nebo oslabit ovlivněním aktivity v určitých oblastech mozku, které zodpovídají za naši schopnost odhalovat pozitivní a negativní chyby v našich očekávání.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=12m06s">12:06</a> - 14:00)</b> Běžná představa, podle které je lepší očekávat vždy to nejhorší a případně se nechat překvapit dobrým výsledkem je chybná. Optimistický bias obecně nevede k větší nespokojenosti když se nám nedaří ani nesnižuje spokojenost když se nám daří. (<a href="http://faculty.washington.edu/jdb/articles/Marshall%20and%20Brown%20(2006)%20Cognition%20and%20Emotion.pdf">studie Margaret Marshallové</a>)</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=14m01s">14:01</a> - 16:34)</b> Optimistický bias vede k očekávání pozitivních budoucích událostí a samo toto očekávání je příjemné. Optimistický bias je tak výhodný i v případech, kdy nás doopravdy obelhává. Krom toho je výhodný proto, že nás připravuje o pocit úzkosti, kterou cítíme, když očekáváme nepříjemné budoucí událostí. Asi největší výhoda pak spočívá v tom, že je určitým druhem sebenaplňujícího se proroctví a vede k jednání, jehož důsledkem bude, že skutečně získáme více věci které chceme a méně těch, které nechceme.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=16m35s">16:35</a> - 16:56)</b> Nevýhodou optimistického biasu je, že nás vede k podceňování rizik a brání nám, abychom podnikli kroky, které tato rizika mohou snížit. Obecně ale pozitiva optimistického biasu převažují negativa.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=16m57s">16:57</a> - 17-25)</b> Kognitivní iluzi optimistického biasu nelze nepodléhat, takže pochopení tohoto jevu nás nepřipraví o výhody, které nám z něj plynou. Pokud mu ale porozumíme, můžeme proti němu v některých situacích záměrně jednat tak, abychom předešli alespoň těm několika nejhorším negativům, která přináší.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<b>(<a href="http://youtu.be/xw4xcQE1K4c?t=17m26s">17:26</a> - 19:34)</b> Diskuze s Jonathanem Rowsonem</div>
</div>
</div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-8543571398313618902012-03-31T23:35:00.001+02:002012-04-01T22:39:59.779+02:00"Thinking, Fast and Slow" na podzim v češtině<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxIowXPLPACfVjUKcX37X4wOCO-484CvJk9ElwT3kd2-LMnTHkNBEXYQI2JHCw8Z1duC2xxsG3Jb3q2K2YvXEloEEZdu6Glshzt88fcQHIhCpSSeQ5bC45RlLsZP698bBQGmW61ZQODXND/s1600/thinkingfastslow.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxIowXPLPACfVjUKcX37X4wOCO-484CvJk9ElwT3kd2-LMnTHkNBEXYQI2JHCw8Z1duC2xxsG3Jb3q2K2YvXEloEEZdu6Glshzt88fcQHIhCpSSeQ5bC45RlLsZP698bBQGmW61ZQODXND/s320/thinkingfastslow.jpg" width="217" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
V poslední době jsem po pravdě řečeno prakticky přestal číst beletrii. Může za to nejspíše několik skvělých populárně-naučných publikací, jejichž četba mi v posledním roce a půl přinesla tolik potěšení, že jsem krásnou literaturu prostě mimoděk přestal vyhledávat. Obzvláště jsem si pak oblíbil knížky, které mě uvedly do určitých zajímavých oborů. Postupně šlo především o cvičebnici <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/na-emoce-s-rozumem-50701">Na emoce s rozumem</a> od Dennise Greenbergera a Christine Padeské (kognitivně-behaviorální terapie), knihu <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/cervena-kralovna-30184">Červená královna</a> od Matta Ridleyho (genocentrická teorie evoluce) a publikaci <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/bozi-blud-21520">Boží blud</a> od Richarda Dawkinse (nový ateismus).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Do stejné řady pro mě přitom náleží také loňská <a href="http://www.goodreads.com/book/show/11468377-thinking-fast-and-slow">Thinking, Fast and Slow</a> laureáta Nobelovy ceny Daniela Kahnemana, která vyšla právě včas, aby mi skvěle posloužila jako nejlepší možný úvod do behaviorální ekonomie. Zvláštní sentimentální vztah mám ke knize pak i proto, že byla první knihou, kterou jsem komplet přelouskal na čtečce Kindle.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kniha dosáhla po právu skvělého komerčního úspěchu a i téměř půl roku po vydání se stále velmi dobře prodává. Na serveru Amazon.com se například k dnešnímu dni drží na 19. místě mezi bestsellery a v žebříčku knih z mé oblíbené <a href="http://www.amazon.com/Best-Sellers-Books-Behavioral-Sciences/zgbs/books/226685/ref=zg_bs_nav_b_3_173510">oblasti behaviorálních věd</a> je stále jedničkou. V nadřazené kategorii "Professional Science" pak <i>Thinking, Fast and Slow</i> porazila pouze březnová novinka o tvořivosti <a href="http://www.goodreads.com/book/show/12987640-imagine">Imagine: How Creativity Works</a> dalšího z mých hrdinů - mladého neurovědece Jonaha Lehrera. Vzhledem k velkému čtenářskému úspěchu ve světě proto není překvapením, že si kniha našla českého vydavatele.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Trochu nečekané je snad jen jméno nakladatelství, které se publikace knížky nobelisty Kahnemana ujme. Nepůjde ani o Academii ani o Portál, nýbrž o nakladatelství Jan Melvil Publishing a <a href="http://www.melvil.cz/edicni-plan">dle edičního plánu</a> by kniha měla být připravená na podzim roku 2012. Vydavatelství se docela krkolomným způsobem propracovalo od dětských knížek, které vydávalo v roce 2007 k různým svépomocným příručkám, které vydává dnes a mě docela zajímá jakým směrem bude pokračovat. Nakladatelství mimochodem vede Tomáš Baránek, který si zde vydal dvojkovou verzi své známé příručky <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-sbalit-zenu-2-0-61417">Jak sbalit ženu</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na českém internetu na vydání anglického originálu knížky, nejrychleji a nejvtipněji zareagoval hned v listopadu Filip Tvrdý v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/11/thinking-fast-and-slow.html">Thinking, Fast and Slow</a> ze kterého jsem se o existenci knihy dozvěděl i já. Pamětihodnou je zejména pasáž, ve které Filip sympatizantům levice připomíná, co by se měli naučit z kombinace behaviorální ekonomie a komiksových sešitů o hodném pavoučím hrdinovi Spidermanovi. Těsně před vánocemi na knížku v Lidových novinách <a href="http://byznys.lidovky.cz/firmy-trhy.asp?c=A111220_102738_firmy-trhy_apa">velmi stručně upozornil</a> David Navrátil, hlavní ekonom a ředitel odboru ekonomické a strategické analýzy České spořitelny. Na českém internetu se mi podařilo najít pouze dvě recenze: jednu napsal Michal Kašpárek pro Finmag a druhou pak spisovatel Benjamin Kuras pro Českou pozici.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.finmag.cz/cs/finmag/knizni-recenze/rychle-a-pomale-mysleni-nobelista-napsal-navod-k-pouziti-hlavy/">Recenze Michala Kašpárka</a> z konce března sice docela přesně tlumočí Kahnemanovy názory, na druhou stranu je ale bohužel napsaná tak, že prozradí spoustu point, které Kahneman čtenáři v knize schválně dlouho zatajuje. Velká část potěšení z četby <i>Thinking, Fast and Slow</i> spočívá v tom, že se snažíte přijít na to, jak to s něčím ve skutečnosti je a také v tom, že se při řešení příkladů z knihy často dopustíte chybných úsudků, které jste nakonec nuceni korigovat. Recenze Michala Kašpárka tedy bohužel sabotuje Kahnemanovu pedagogickou strategii, kterou při výkladu používá. Přesto se dá doporučit ke čtení, to ale spíše v případě, že jste knihu už četli a chcete si ji osvěžit. V recenzi na mě nicméně udělal dojem dobře zvolený odkaz na jeden strip z webcomicsu xkcd.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.ceskapozice.cz/magazin/recenze/jak-se-rozhodujete-rychle-pomale-mysleni">Recenze spisovatele Benjamina Kurase</a> (dostupná po bezplatné registraci) ze začátku února mě zaujala především tím, že je psaná lehkou filozofující rukou, což je samozřejmě eufemismus pro to, že si recenzent občas úplně vymýšlí a často si domýšlí věci, které Kahneman ve skutečnosti netvrdí. Je tak docela s podivem, že to někdo někde zveřejnil.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadá to tedy, že krom čekání na samotný český překlad nám nezbývá než čekat také na opravdu užitečnou plnokrevnou recenzi, kterou si tato výjimečná kniha a její potenciální čtenáři zaslouží. Dávám českým recenzentům čas do vánoc a dopředu varuji, že jsem odhodlaný tu nesmrtelnou recenzi přinejhorším napsat sám!</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-17344499315334964192012-02-23T16:40:00.001+01:002012-03-25T21:31:22.719+02:00Optimismus: kdy je výhodou a kdy nám škodí? (psychologie.cz)<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTJLuKXTVkL4te-EBl1RPayz8fJ1Lrr_DDg60s2t__GicF-Va6G3yz39bkUUmPyZaFuiXjKtxH71oiLHz-Z1NTtvZ7xHIqls_roytOcBElxSh4CbmGKWcdJL-G5UL9TIShlVItMDyGtjgb/s1600/penny2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTJLuKXTVkL4te-EBl1RPayz8fJ1Lrr_DDg60s2t__GicF-Va6G3yz39bkUUmPyZaFuiXjKtxH71oiLHz-Z1NTtvZ7xHIqls_roytOcBElxSh4CbmGKWcdJL-G5UL9TIShlVItMDyGtjgb/s320/penny2.jpg" width="240" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Právě díky optimistickému biasu bude v Kalifornii <br />
vždy dostatek servírek a taxikářů. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V úterý mi na serveru
psychologie.cz vyšel druhý článek, tentokrát s redakčním
názvem „<a href="http://psychologie.cz/optimismus-kdy-je-vyhodou-kdy-nam-skodi/"><b>Optimismus:
kdy je výhodou a kdy nám škodí?</b></a>“. Článek se týká
optimistického biasu a toto téma jsem si vybral v návaznosti na
diskuzi pod mým <a href="http://psychologie.cz/klam-utopenych-nakladu/">prvním textem</a> o klamu utopených nákladů. Svůj
první článek jsem na začátku ledna uvedl dilematem, ve kterém
si má čtenář představit, že je ředitelem podniku vyrábějícího
letadla a má se rozhodnout, zda dokončit téměř hotový neúspěšný
projekt vývoje neviditelného letadla nebo zda ho má okamžitě
zastavit. V samotném článku jsem výslovně zmínil, že na
iracionálním rozhodnutí pokračovat ve vývoji se krom klamu
utopených nákladů podílí také optimistický bias.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Velmi mě proto
překvapily názory, které se pod článkem objevily. Diskutující
čtenáři sice uznali, že při rozhodování o budoucích krocích
není rozumné přihlížet k utopeným nákladům, nebyli už ale
ochotni „říct B“ a připustit, že je také naivní doufat v
to, že „to všecko nakonec dobře dopadne“, tj. že se
neprodejné neviditelné letadlo bude nakonec z nějakého tajemného
důvodu skvěle prodávat. To, že čtenáři stále podléhali
optimistickému biasu ikdyž se jim podařilo korigovat klam
utopených nákladů mě zaujalo a chtěl jsem se o tématu
optimistického biasu dozvědět více.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přišlo mi tedy velmi
vhod, když se o tématu v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2012/02/optimism-bias.html">Optimism
bias</a> věnoval i Filip Tvrdý a to zrovna ve chvíli, kdy jsem se
chystal začít dávat článek dohromady. Popravdě řečeno Massive
Error čtu hlavně kvůli Filipovým zábavným a důvtipným
komentářům a jeho primární funkci (tj. agregovat odkazy na
zajímavé články) jsem nikdy moc nevyužíval. Právě při čtení
blogpostu o optimistickém biasu mi ale došlo, že za mě Filip
vlastně udělal rešerše a že to udělal nejspíše lépe, než
bych v nějakém rozumném čase zvládl sám. Ne náhodou se tak můj
článek pohybuje v některých pasážích na hraně plagiátu a to
přesto, že jsem z Filipova blogpostu přímo neopisoval.<br />
<br />
<b>EDIT:</b> <span style="background-color: white; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px;">Na článek na psychologii.cz odkazoval Filip Tvrdý v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2012/02/utopene-naklady.html">Utopené náklady</a>.</span></div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-51847857031785778542012-01-11T13:45:00.001+01:002012-03-25T21:51:23.010+02:00Klam utopených nákladů (psychologie.cz)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ9TSFt5D-C2KvVc1cn7acWpxa-oTnSd0-DrHeTWFttItORKElImycrKemb7aO03goqUFtI7BRfuhQPaHpv6od3QsQw0PsjSKQ1unqAwlhAPrXZM20sLcmOK63TrRdNyrDpHbfbNuZh6sW/s1600/concorde.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ9TSFt5D-C2KvVc1cn7acWpxa-oTnSd0-DrHeTWFttItORKElImycrKemb7aO03goqUFtI7BRfuhQPaHpv6od3QsQw0PsjSKQ1unqAwlhAPrXZM20sLcmOK63TrRdNyrDpHbfbNuZh6sW/s1600/concorde.jpg" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<div style="text-align: justify;">
Když jsem v březnu 2011 začínal
psát blog, představoval jsem si, že časem objevím nějaké téma,
které mě zaujme natolik, že se mu budu chtít soustavně a
zevrubně věnovat. Obsah loňských popularizačních knížek
laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/11/thinking-fast-and-slow.html">Thinking, Fast and Slow</a> a bloggera Davida McRaneye <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/11/you-are-not-so-smart.html">You Are Not So Smart</a> či
předloňská <a href="http://www.amazon.com/Upside-Irrationality-Unexpected-Benefits-Defying/dp/0061995037">The Upside of Irrationality</a> Dana Arielyho podle mého
současného přesvědčení právě takové zajímavé téma
vymezují.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Záměrně jsem to, o čem mě v
současnosti baví číst určil obsahem několika knih, protože si, popravdě řečeno, nejsem vůbec jistý tím, jak se ten zábavný
obor jmenuje. Nejspíše jde asi o behaviorální ekonomii, o
kognitivní psychologií, o teorii rozhodování a možná jde o něco
úplně jiného nebo o mix různých věcí. Každopádně by z toho
mohl být pěkný koníček.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Je taky zřejmé, že můj současný
zájem o systematické chyby ve zpracovávání informací nebo o
omyly při tvorbě rozhodování je z části dán tím, že jsem
letos na podzim po čtyř letech předčasně zanechal studia
filozofie. Jsem si vědom toho, že za mým pozdním zanechání
studia lze najít krom solidní porce smůly taky dlouhý řetěz
mizerných rozhodnutí (nebo spíš vyhýbání se rozhodnutí). Bez
mučení se přiznávám, že na existenci kognitivních
předpojatostí mi dělá největší radost to, že nejen já, ale i
ostatní lidé mají občas nejrůznější hloupé představy a že
se i ostatní čas od času v něčem prostě pletou.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Hlavní pointou dnešního příspěvku
ale samozřejmě nemá být fňukání. Spíše bych se chtěl na
začátku roku zamyslet, jak to bude vypadat s mým blogem v roce
2012. Nejspíš to bude fungovat trochu jinak, než jak tomu bývalo
loni. V první půlce prosince se mi totiž ozval <a href="http://psychologie.cz/katalog/jan-majer/">Jan Majer</a>,
šéfredaktor webu psychologie.cz, a navrhl mi, jestli bych pro ně
nechtěl občas něco drobnějšího napsat. Na spolupráci jsem kývl
a v pondělí mi na Psychologii vyšel článek <a href="http://psychologie.cz/klam-utopenych-nakladu/"><b>Klam utopených nákladů</b></a>.
</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Krom toho, že je mi projekt
Psychologie velmi sympatický mi samozřejmě také záleží na tom,
kolik lidí čte věci, které ve svém volném čase píšu. Od
spolupráce očekávám také to, že se nově donutím věnovat se
výhradně těm problémům, které jsem zmiňoval v prvním
odstavci, tj. těm zábavným věcem z kognitivní psychologie,
behaviorální ekonomie nebo teorie rozhodování. Právě teď je na
mé jasnější zaměření na určitý okruh problémů ta správná
doba - díky své babičce mám od Vánoc vlastní čtečku Kindle a
je pro mě dočasně jednodušší měnit cokoliv, co se týká mých
čtenářských návyků. Ateismus, filozofii a evoluční biologii
můžu mít v poličce, do čtečky ale nepatří!</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Nejpravděpodobnější vývoj situace
na blogu je pak nejspíše ten, že na <i>some selfish memes</i> budu nově
téměř výhradně zveřejňovat odkazy na články na Psychologii.
Kvůli těm několika čtenářům, kteří mají blog v čtečce by
to asi ani nestálo za to. Na základě trafficu z blogu Massive
Error mám ale důvodné podezření, že někteří další čtenáři
spoléhají na Filipův vkus a jeho blogroll používají jako
alternativu vlastní RSS čtečky. Ve své hlavě tak mezi své
čtenáře svévolně zařazuji i takové lidi. Dokud tedy budu ve
Filipově blogrollu, objeví se na <i>some selfish memes</i> každý měsíc
alespoň jeden blogpost. Ve většíně případů bude odkazovat na
článek na Psychologii.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Nakonec bych rád oznámil další tři
věci. Jednak jsem rozsáhle editoval předchozí příspěvek <a href="http://someselfishmemes.blogspot.com/2011/12/best-of-2011.html">BEST OF 2011</a>, protože se mi zachtělo k žebříčkům dopsat i pár vět.
Můžete se k němu tedy dle libosti vrátit. Za druhé jsem dnes
dočetl novou provokativní knížku <a href="http://www.knihazlin.cz/tema/nabozenstvi-pro-ateisty">Náboženství pro ateisty</a> od
Alaina de Bottona a v následujících dnech budu psát "recenzi",
která opět vyjde v <a href="http://logrmagazin.cz/">časopise Lógr</a>. Pokud by vás to zajímalo, jde
v ní vlastně o záměrnou a umírněnou aktualizaci Comtova náboženství humanity pro moderní evropskou společnost, kde už
opravdu platí to, že víru „najdeme jen u nevzdělanců,
blouznivců, dětí a pacientů v posledních záchvěvech
nevyléčitelné choroby“.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
A za třetí nesmím zapomenout na to
nejdůležitější: můj brácha David konečně začal psát blog.
Prozatím má v plánu věnovat se hlavně aktuálnímu tématu americkým prezidentských primárkek, jinak ale mezi jeho libůstky patří zejména politika v jihovýchodní Asii a na Blízkém východě. Mě popravdě na politikaření moc neužije,
na druhou stranu si ale snadno oblíbím jakýkoliv článek, který
je doplněný legračním tématickým obrázkem nebo demotivational
posterem. Proto se mi nejspíš bude na <a href="http://dronteho.blogspot.com/">Dronteho blogu</a> líbit.<br />
<br />
<b>EDIT:</b> Na článek na psychologii.cz odkazoval Filip Tvrdý v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2012/02/utopene-naklady.html">Utopené náklady</a>. Stejnému tématu věnoval Hynek Bíla <a href="http://koroptew.blogspot.com/2012/02/utopene-naklady.html">tento</a> výborný text.</div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-75333157671837855972011-12-31T23:51:00.014+01:002012-01-09T06:32:39.379+01:00BEST OF 2011<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUGTAYHM_NAPBtCQSHq8Fz_KdjJiI7hB-ZQ5EVC9mbBcJGE9WDS43EdCo7iosv13m3FCynpcS6LkajGfGTdbnDUdcHsbUTl19I8Hj0M4CqZckKs_BbJOQvyyUTikDyaozLzcw2Ce2xwqU2/s1600/klip.bmp" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUGTAYHM_NAPBtCQSHq8Fz_KdjJiI7hB-ZQ5EVC9mbBcJGE9WDS43EdCo7iosv13m3FCynpcS6LkajGfGTdbnDUdcHsbUTl19I8Hj0M4CqZckKs_BbJOQvyyUTikDyaozLzcw2Ce2xwqU2/s400/klip.bmp" width="500" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Když Filip Tvrdý před několik dny publikoval <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/12/best-of-2011.html#more">tento příspěvek</a>, bylo mi okamžitě jasné, jak bude vypadat můj další blogpost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o kinematografii, byl rok 2011 neuvěřitelně slabý. Za celý rok nevznikl jediný film, který by snesl srovnání s nejlepšími vážnými snímky roku 2010 jako byly například <i>Počátek</i>, <i>Černá labuť</i> nebo <i>Prokletý ostrov</i>. Částečně to bylo tím, že většina nejšikovnějších režisérů v roce 2011 připravovala filmy, které se do distribuce dostanou až letos. Spíše než velké vážné filmy mě tak nejvíce potěšily komedie plné povedených srandiček, které zároveň dobře fungovaly jako žánrové filmy. <i>Zelený sršeň</i> je podle mého názoru kromě komedie také napínavým akčním filmem a podobně i <i>Princ a pruďas</i> je dramaturgicky dobře zvládnutou áčkovou fantasy. Při sledování každého z těchto filmů jsem tak měl pocit, že vlastně sleduju dva dobré filmy v jednom.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na hudební scéně bylo ze všeho nejzajímavější sledovat další pronikání dubstepových vlivů do mainstreamové populární hudby. Vzniklo velká řádka posluchačsky velmi přístupných alb, nad kterými sice mohou dubstepoví puristé ohrnovat nos, ale které také dokládají mimořádnou zdatnost celého stylu. Vždy je zajímavé sledovat to, když se mladý a dravý hudební žánr dostane do rukou protřelých hitmakerů a právě v takových situacích vznikají ty nejlepší písně vůbec. Nejblíže hranice mezi popem a dubstepem se pohybovala především nová alba Katy B a Britney Spears. I v subžánru popstepu si přitom na své příjde opravdu každý: zatímco Britney Spears se stále stylizuje do role zlobivé panenky z mužských sexuálních fantazií, Katy B natočila album určené pro mladou emancipovanou (ale empatickou) ženu, která ze všeho nejraději tráví čas se svými kamarádkami.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Úplně největší radost mi udělala <a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLD66268E2587BBF6E">záplava skvělých klipů</a>, které během celého roku vznikaly. Především jsem si začal všímat velmi nadaného <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Ben_Newman">režiséra Bena Newmana</a>, který vytvořil výborné video k neuvěřitelně energické a pozitivní písni <i>Louder</i>, kterou osobně pokládám za hymnu léta 2011. Krom toho stál také za zajimavým krátkým filmem k písni <i>Flashing Lights</i> se zlým a atraktivním dvojčetem Natalie Portmanové, který důvtipně kombinuje něco z filmů Na dotek a Černá labuť. Asi nejsofistikovanějším a nejpůsobivějším klipem pak bylo video Lincolna Barretta k jeho <i>The First Note Is Silent</i>. V tomto videu využívá řetězení emočně působivých kratičkých epizodek, které zachycují různé děje, které jsou si navzájem analogické. Barrettovi se tak daří skládat za sebe scény, které generují různé (často protichůdné) emoce a které zároveň právě jejich vzájemná analogičnost drží pohromadě. Největším tajemstvím je pro mě pak klip Martina de Thuraha k písni <i>Lindisfarne</i>, který mě z nějakého důvodu dokáže vždy spolehlivě emocionálně rozložit. Jeho tajemná síla má alespoň z části původ také v tom, že se mi zatím nepodařilo zjistit, v čem přesně spočívá jeho skvělost. Mým provinilým potěšením je pak klip <i>Crush On You</i>. Dříve jsem si toho nebyl vědom, ale ve skutečnosti jsem vždycky chtěl vidět, jak to vypadá, když wobble bass střílí blesky do zmítajících se školaček.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejlepším singlem celého roku je bezpochyby píseň <i>Louder</i> která vznikla ve spolupráci DJ Freshe a zpěvačky Sian Evansové z drum and bassové kapely Kosheen. Domnívám se, že neexistuje žádná skladba, která by lépe odpovídala definici letního hitu. Krom toho píseň navíc perfektně ukazuje, že je možné napsat velmi chytlavou píseň i bez užití <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/09/songs-as-medium-for-embedded.html">reproduktivních sdělení</a>. Zajímavá a velmi působivá je také epická osmiminutová kompozice <i>Raise Your Weapon</i> kanadského producenta deadmau5e, která se po čtyřech minutách hořkosladké progressive-housové milostné balady zlomí v nesmírně katarzní dubstepové peklo. O singlu <i>Someone Like You</i> zpěvačky Adele není třeba se rozepisovat, protože si ho zamiloval snad úplně každý. Kapela, která mi v roce 2011 ze všeho nejvíce přirostla k srdci jsou ale britští Modestep, kteří své debutové album <i>Evolution Theory</i> vydají až letos v únoru. Na základě tří zatím vydaných singlů si troufám říct, že kapela s takovou dávkou nadání, kreativity, perfekcionismu a předpokladů pro masivní mainstreamový úspěch tady už pěkně dlouho nebyla. Modestep můžou být pro průnik dubstepu do hitparád docela klidně tím, čím se stali Linkin Park pro úspěch nu-metalu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<b>ALBUM:</b><br />
1. Nero: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Welcome_Reality">Welcome Reality</a><br />
2. Katy B: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Katy_on_a_Mission">Katy on a Mission</a><br />
3. Britney Spears: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Femme_Fatale_(Britney_Spears_album)">Femme Fatale</a><br />
4. Chase & Status: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/No_More_Idols">No More Idols</a><br />
5. James Blake: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/James_Blake_(album)">James Blake</a><br />
6. Bassnectar: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Divergent_Spectrum">Divergent Spectrum</a><br />
7. Korn: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/The_Path_of_Totality">The Path of Totality</a><br />
8. Blink-182: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Neighborhoods_(Blink-182_album)">Neighborhoods</a><br />
9. Limp Bizkit: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Gold_Cobra">Gold Cobra</a><br />
10. Björk: <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Biophilia_(album)">Biophilia</a><br />
<br />
<b>FILM:</b><br />
1. Michel Gondry: <a href="http://www.csfd.cz/film/243455-zeleny-srsen/">Zelený sršeň</a><br />
2. David Gordon Green: <a href="http://www.csfd.cz/film/259952-princ-a-prudas/">Princ a pruďas</a> <br />
3. David Yates: <a href="http://www.csfd.cz/film/239950-harry-potter-a-relikvie-smrti-cast-2/">Harry Potter a Relikvie smrti - část 2</a><br />
4. Gavin O´Connor: <a href="http://www.csfd.cz/film/234462-warrior/">Warrior</a><br />
5. Zack Snyder: <a href="http://www.csfd.cz/film/248845-sucker-punch/">Sucker Punch</a> <br />
6. Nicolas Winding Refn: <a href="http://www.csfd.cz/film/240522-drive/">Drive</a><br />
7. Kenneth Branagh: <a href="http://www.csfd.cz/film/234300-thor/">Thor</a><br />
8. Paul Feig: <a href="http://www.csfd.cz/film/280389-zeny-sobe/">Ženy sobě</a><br />
9. Woody Allen: <a href="http://www.csfd.cz/film/274980-pulnoc-v-parizi/">Půlnoc v Paříži</a><br />
10. Tarsem Singh: <a href="http://www.csfd.cz/film/246663-valka-bohu/">Válka Bohů</a> <br />
<br />
<b>SINGL (<a href="http://www.uloz.to/12133444/some-selfish-chords-2011-dubstep-rar">download</a>):</b><br />
1. DJ Fresh: Louder<br />
2. deadmau5: Raise Your Weapon<br />
3. Modestep: To the Stars (Break the Noize & the Autobots Remix)<br />
4. Adele: Someone Like You<br />
5. Nero: Promises<br />
6. Britney Spears: Hold It Against Me<br />
7. Chase & Status: Time<br />
8. Rusko: Everyday (Netsky Remix)<br />
9. Modestep: Sunlight<br />
10. Nero: Guilt<br />
11. The Qemists: Take It Back<br />
12. Katy Perry: The One That Got Away<br />
13. Modestep: Feel Good<br />
14. Chase & Status: Flashing Lights<br />
15. High Contrast: The First Note Is Silent<br />
16. Katy B: Broken Record<br />
17. Skrillex: First of the Year (Equinox)<br />
18. Pendulum: Crush<br />
<br />
<b>VIDEOKLIP (<a href="http://www.youtube.com/playlist?list=PLD66268E2587BBF6E">playlist</a>): </b><br />
1. DJ Fresh ft Sian Evans - '<a href="http://youtu.be/eE-dwpWpscU">Louder</a>' (dir. <b>Ben Newman</b>)<br />
2. High Contrast feat Tiësto and Underworld - <a href="http://youtu.be/MWOJyegyRbM">The First Note Is Silent</a> (dir. Lincoln Barrett)<br />
3. James Blake - <a href="http://youtu.be/oSTyfB_8Ud8">Lindisfarne</a> (dir. Martin de Thurah)<br />
4. Rusko- <a href="http://youtu.be/xDAX2aVWAag">Everyday</a> (dir. Jason Miller)<br />
5. Linkin Park - <a href="http://youtu.be/kh_YCSW5lPc">Burning In The Skies</a> (dir. Joe Hahn)<br />
6. James Blake - <a href="http://youtu.be/eJDSueNSMJE">A Case of You</a> (dir. Seb Edwards)<br />
7. Chase & Status - <a href="http://youtu.be/we9jeU76Y9E">Time</a> ft. Delilah (dir. Lindy Heymann)<br />
8. Katy B - <a href="http://youtu.be/oES929aenGc">Broken Record</a> (dir. Jamie Thraves)<br />
9. Pendulum '<a href="http://youtu.be/8mYd2X_9rrs">Crush</a>' (dir. Tim Qualtrough)<br />
10. Skream & Example - <a href="http://youtu.be/CDmWJbN8bDo">Shot Yourself In The Foot Again</a> (dir. Example & the Chambers Brothers)<br />
11. Nero - <a href="http://youtu.be/YWK6dQOdri0">Crush On You</a> (dir. Ed Banger)<br />
12. Chase & Status, Sub Focus - <a href="http://youtu.be/jbsjY4vfbcg">Flashing Lights</a> ft. Takura (dir. <b>Ben Newman</b>)<br />
13. Rusko - <a href="http://youtu.be/dD40VXFkusw">Everyday (Netsky Remix)</a> (dir. Shutter Photography)<br />
14. Modestep - <a href="http://youtu.be/-qpUChC6iU4">To The Stars (Break The Noize & The Autobots Remix)</a> (dir. Liam Underwood)<br />
15. The Qemists (feat. Enter Shikari) - '<a href="http://youtu.be/5CRO3xtYuY4">Take It Back</a>'(dir. Stuart Birchall)<br />
16. Modestep - <a href="http://youtu.be/3r26y--evIw">Feel Good</a> (dir. Josh Friend & Tony Friend)<br />
17. <a href="http://youtu.be/2cXDgFwE13g">First Of The Year (Equinox)</a> - Skrillex (dir. Tony Truand)<br />
18. Modestep - <a href="http://youtu.be/Bparw9Jo3dk">Sunlight</a> (dir. Josh Friend & Tony Friend)<br />
19. Cutline - <a href="http://youtu.be/xYc9orO98fE">Runnin'</a> (Ft. Belle Humble) (dir. Pilot Records)<br />
20. Magnetic Man - <a href="http://youtu.be/zRnDIXsGIyc">Getting Nowhere</a> ft. John Legend (dir. Diamond Dogs)<br />
<br />
<b>SERIÁL</b><br />
1. <a href="http://himym.cz/">Jak jsem poznal vaši matku</a> S06/S07<br />
2. <a href="http://www.big-bang-theory.cz/">Teorie velkého třesku</a> S04/S05<br />
3. <a href="http://south-park.cz/">Městečko South Park</a> S15<br />
4. <a href="http://edna.cz/californication/">Californication</a> S04<br />
<br />
<b>KNIHY:</b><br />
1. David McRaney: <a href="http://www.amazon.com/You-Are-Not-So-Smart/dp/1592406599">You Are Not So Smart</a><br />
2. Michael Ruse: <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/charles-darwin-77252">Charles Darwin</a><br />
3. Nick Lane: <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/vyvoj-zivota-68222">Vývoj života</a><br />
<br />
<span style="font-size: x-small;">[Edit: Mimochodem, pokud byste se chtěli off-line vrátit k libovolnému článku z tohoto blogu, můžete si </span><a href="https://docs.google.com/leaf?id=0BwcD14lj8psvNTYzMjQzNzctNmQxYS00YTZmLTlkZTEtNDc1NTA3ODc5NzBi&hl=en_US" style="font-size: small;">stáhnout</a><span style="font-size: x-small;"> sbírku všech textů za rok 2011 ve formátu MOBI. Hezký nový rok!]</span> <br />
<span style="font-size: x-small;"><br />
</span><br />
<span style="font-size: x-small;"> </span><br />
<span style="font-size: x-small;"> </span>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-17144568389834150082011-12-23T18:21:00.020+01:002012-04-01T19:46:55.873+02:00Byl Kim Čong-il zlý bratr Ježíše Krista?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiODYThfn2dporonVSe0rNyeMPxBDYG5UtS02OwWyfROmCXOuEnzYno-_2sOrIiJ7bpVlqG0xuK9z0wze1a6MR4TV9T7MSj4G3nj0W2wkV9IVeTolVsHk2OmPC8FR6Ua9haKGXwGgyppOJF/s1600/458895.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiODYThfn2dporonVSe0rNyeMPxBDYG5UtS02OwWyfROmCXOuEnzYno-_2sOrIiJ7bpVlqG0xuK9z0wze1a6MR4TV9T7MSj4G3nj0W2wkV9IVeTolVsHk2OmPC8FR6Ua9haKGXwGgyppOJF/s200/458895.jpg" width="200" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Anonymní autor textu tzv. <i>Evangelia podle Matouše</i> (asi 85 n.l.) ukazuje, že Ježíšovo narození doprovázelo mnoho zázraků. Svatý Jozef, který chtěl v záchvatu žárlivosti opustit svou těhotnou snoubenku Marii se zázračně uklidnil až tehdy když se mu zjevil anděl a oznámil mu: <i>„neboj se přijmout Marii za svou manželku, neboť co v ní bylo počato je z Ducha svatého.“ </i>(Mt 1,20) Po Ježíšově narození vyšla také zázračná hvězda, která vedla mudrce z východu ke svaté rodině tak, že <i>„šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě“ </i>(Mt 2,9). Hospodinův anděl se zjevil také mudrcům, kterým poradil, aby porušili svůj slib a nevraceli se k Herodovi, kterému měli oznámit, kde nalezli právě narozeného krále židů. Svaté rodině se anděl zjevil, když jim poradil, aby utekli do Egypta a později, po Herodově smrti, je povolal zpět do Izraele. Za malý zázrak lze také považovat fakt, že cesta z Izraele do Egypta a zpět jim trvala pouze týden a nikoliv dvakrát čtyřicet let jako Mojžíšovi. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
K jinému anonymnímu autorovi, autorovi <i>Evangelia podle Lukáše</i> (asi 85 n.l.) se bohužel žádné zprávy o Jozefově zjevení, o mudrcích z východu, o zázračné putující hvězdě, o Herodovi nebo o cestě svaté rodiny do Egypta a zpět nedostaly. Místo nich nám však nabízí mnoho úplně jiných znamení, které Ježíšovo narození doprovázely. Především díky jeho zprávě víme, že početí z Ducha svatého bylo v Ježíšově době mnohem obvyklejší než je tomu dnes - z Ducha svatého totiž počala například i Mariina příbuzná Alžběta, matka Jana Křtitele. Dle autora <i>Evangelia podle Lukáše</i> se sice Jozefovi žádný anděl nezjevil, na druhou stranu se ale boží posel zjevil alespoň jeho snoubence Marii a předpověděl, že se ji narodí syn. Tentokrát však nešlo o nějakého bezejmenného Anděla Páně, nýbrž o anděla Gabriela osobně. Je také pravda, že malému Ježíšovi se podle tohoto autora sice nepřišli poklonit žádní vznešení mudrci které by vedla zázračná hvězda, hold mu však přišli složit alespoň pastýři, kteří nocovali nedaleko a kterým se zjevily nebeské zástupy, aby jim zvěstovaly radostnou novinu narození spasitele.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Je veliká škoda, že autoři zbývajících dvou evangelií, <i>Evangelia podle Marka</i> (asi 70 n.l.) a <i>Evangelia podle Jana</i> (asi 100 n.l.) o Ježíšově narození mlčí a o žádných dalších, úplně jiných zázračných událostech nás bohužel nepoučují. <i>Evangelium podle Marka</i> a <i>Evangelium podle Jana</i> začínají svorně až Ježíšových křtem v dospělém věku. Co je možná vůbec největší škoda je fakt, že žádné zázračné okolnosti Ježíšova narození nezmiňuje v celém svém díle ani Pavel z Tarsu, autor epištol, které jsou svým původem časově nejbližší době Ježíšova života a které byly napsány dříve než samotná evangelia (asi od roku 50 n.l.).</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Mnoho křesťanů chápe různé zázračné události doprovázející Ježíšovo narození za důkaz Ježíšova božského původu. Správně se ateistů ptají: „Pokud byl Ježíš podvodník a obyčejný člověk, jak to, že jeho narození doprovázely různá zjevení a nebeské úkazy?“. Pokud však Bůh vykonal všelijaká znamení v době narození svého dobrého syna Ježíše, pak vzniká otázka „Kdo to byl Kim Čong-il?“. Právě narození Kim Čong-ila totiž doprovázely zázraky, které svou působivostí daleko překonávají ty evangelijní. Kim Čong-il se narodil v únoru roku 1942 v prosté chaloupce na nejvyšší severokorejské hoře Pektusan. Jeho narození přitom nedoprovázela jen nová jasná hvězda jako tomu bylo v případě Ježíše. S Kimovým narozením se navíc zázračně změnilo roční období, když v okamžik jeho narození skončila zima, přilétly vlaštovky, které zpívaly překrásné písně a všechny stromy a rostliny rozkvetly nádhernými květy. Nad horou se také objevila zázračná dvojitá duha. Ateisté a skeptici někdy tvrdí, že zázraky z Ježíšovy primitivní doby si pověrčiví lidé mohli domyslet až dodatečně. Zde ale máme příklad zázraků z relativně moderního státu v roce 1942. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Podle starobylé tradice tajných učení křesťanské moudrosti neměl ve skutečnosti Bůh jen jednoho dobrého syna Ježíše. Podle vědění mnoha zasvěcených křesťanských učitelů měl Ježíš tajemného zlého bratra, se kterým se má dělit o vládu nad veškerenstvem: zatímco Ježíšovi bylo vyhrazeno místo po Boží pravici, jeho bratr má sedět po Boží levici. Christopher Hitchens, publicista který zemřel tři dny před Václavem Havlem, často označoval Boží království za "nebeskou Severní Koreu", která si libuje v nepřetržitém totalitárním dohledu nad jednáním a myšlením všech lidí na světě. Když se dobře zamyslíme nad mystickým učením o vládě dobrého a zlého syna božího a připočteme-li k tomu božské zázraky, které doprovázely jak narození Ježíše tak narození Kim Čong-ila, pak snadno dojdeme k přesvědčení, že Boží království dnes už nemusí být "nebeskou Severní Koreou" pouze v metaforickém smyslu. Může jít o doslovnou pravdu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<b style="background-color: white; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: justify;">EDIT:</b><span style="background-color: white; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: justify;"> </span><span style="background-color: white; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 13px; line-height: 18px; text-align: justify;">Na článek odkazoval Filip Tvrdý v blogpostu </span><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: x-small;"><span style="line-height: 18px;"><a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/12/north-korea-secrets-and-lies.html">North Korea: Secrets and Lies</a>.</span></span></div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-4416431921253658662011-12-22T23:59:00.000+01:002011-12-22T23:59:30.281+01:00Jak předcházet tragédii obecních statků?<div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>ÚVOD</b></span></span></div><div style="text-align: left;"></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWIWeuIZRMZytPXOMmgdzfMvYhvWJVNwpvwT1zIuP63KA1krDhQliwcxUQHt5-KkDqarwQaFQ70Nh09TTlw_p-a1UomL7Wf62NhUviUx6gbTvaun07h83uTcRjreyoXox41USaE990Vo1X/s1600/hc_calf.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWIWeuIZRMZytPXOMmgdzfMvYhvWJVNwpvwT1zIuP63KA1krDhQliwcxUQHt5-KkDqarwQaFQ70Nh09TTlw_p-a1UomL7Wf62NhUviUx6gbTvaun07h83uTcRjreyoXox41USaE990Vo1X/s200/hc_calf.jpg" width="197" /></a></div><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Pokud jde o řešení ekologických problémů, máme tendenci hledat je u odborníků na ekologii a životní prostředí. Na této tendenci není nic tajemného - víme že cukrář vyrábí cukrlata, že zedník staví zdi a od ekologa tak oprávněně očekáváme, že vyřeší ekologické problémy. Ekonomové by pro nás byli v ekologických otázkách naopak nejspíše až naší poslední volbou. Podle běžné představy ekonomové celé bohatství neživé ale i živé přírody redukují na pouhé zdroje. Tento pragmatický přístup ke kráse přírodního světa prý přitom podporuje kořistnictví a nemůže tak být řešením ekologických problému, protože je jejich příčinou. Podle lidové představy tvoří ekologičtí aktivisté a ekonomové dva nepřátelské tábory s odlišnými morálními profily - zatímco první káží ohleduplnost k životnímu prostředí a skromnost, ti druzí přírodu ničí a podporují chamtivost.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Když se zajímáme o úspěchy, kterých bylo v oblasti ochrany přírody dosaženo, zjistíme, že s přínosem ekonomů a ekologických aktivistů je to přesně naopak než bychom očekávali. Idealističtí ekologičtí aktivisté nedosáhli téměř ničeho a nejhorším ekologickým problémů jako je znečišťování ovzduší jsme dokázali čelit až tehdy, když se problému chopili přízemní ekonomové a založili vědu s názvem enviromentální ekonomie, kterou např. Nordhaus se Samuelsonem považují za jednu z nejdůležitějších aplikací současné ekonomie. Patrně nejproslulejší enviromentální ekonomkou je pak Elinor Ostromová, vědkyně, které se v roce 2009 jako první ženě v dějinách podařilo získat Nobelovu cenu za ekonomii (jejich 63 předchůdců byli bez vyjímky muži). Nobelova nadace přitom ocenila její mnohaletý výzkum, který se věnoval tzv. </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>tragédii obecních statků</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> (tragedy of commons). Právě tomuto tématu bych se ve své práci rád věnoval.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> V teoretické části bych rád představil klasický text Gerretta Hardina </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>The tragedy of the commons </i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">z roku 1968 a ukázal, že racionální rozhodování mnoha ekonomických agentů může ve specifických situacích vést nikoliv ke společnému dobru, ale k ekonomické a ekologické katastrofě. </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">Vysvětlím také, že těmito specifickými situacemi jsou situace, které zahrnují jednání, jenž je zatížené tzv. externalitami.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> V praktické části ukážu, že popis mechanismu vzniku tragédie obecních statků dobře popisuje mechanismus vzniku některých palčivých ekologických problému jako je rozšiřování pouští, nedostatek vody v suchých oblastech, nadměrný rybolov nebo ústup deštných pralesů. Představím také čtyři možné návody na to, jak tragédii předcházet - (1) apelovat na morální cítění lidí využívající obecní statek, nebo obecní statek (2) zestátnit, (3) zprivatizovat nebo (4) převést do komunálního vlastnictví.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="color: black;"><b>1 TEORETICKÁ ČÁST</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>1.1 Racionální rozhodování agentů nutně vede k</b></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b> tragédii obecných statků</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Chytlavé slovní spojení "tragédie obecních statků" poprvé použil biolog Garrett Hardin v kratičkém článku </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>The tragedy of the commons: </i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>The population problem has no technical solution; it requires a fundamental extension in moralit</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>y</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i> </i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">z roku 1968, který vyšel v nejprestižnějším světovém vědeckém časopise </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>Science</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">. V tomto článku jev ilustroval na příkladě obecních pastvin a snažil se popsat, proč pastviny, které jsou obecním majetkem trpí přepásáním. Navrhl, abychom si představili vesnici, ve které krom soukromých pastvin existují i tzv. </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>obecní pastviny</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> (commons), na kterých může pást svůj vlastní dobytek kdokoliv. Vycházel přitom z analýzy ekonomického rozhodování jednotlivého člověka, který uvažuje, zda své stádo pasené na obecní pastvině rozšířit. Napsal: </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.01cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">Jakožto racionální bytost se každý majitel krav snaží maximalizovat svůj užitek. Explicitně nebo implicitně, více nebo méně vědomě se ptá: „Jaký to </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>pro mě</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> bude mít užitek, když na pastvu přidám jeden kus dobytka?“ Tento užitek má pozitivní a negativní komponentu: </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.01cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">(1) Pozitivní komponentou je funkce výnosu z jednoho zvířete. Protože majitel krávy obdrží veškerý zisk z prodeje zvířete navíc, pozitivní užitek se blíží </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">+</span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">1.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.01cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">(2) Negativní komponentou je funkce zvýšeného přepásání, které další zvíře způsobuje. Protože však efekt přepásání sdílí všichni majitelé krav, negativní užitek pro kteréhokoliv majitele krav, který se rozhoduje, je pouze zlomek -1.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.01cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">Sečtením obou komponent částečného užitku racionálně uvažující majitel stáda zjistí, že neprohloupí, rozšíří-li své stádo o další zvíře. A o další. A o další... K tomuto závěru dojde i každý další majitel, který sdílí obecní pastvinu. A v tom spočívá ta tragédie. (…) Všichni zúčastnění uhánějí vstříc své zkáze, přičemž každému jde o co největší osobní zisk ve společnosti, jež věří ve svobodné zacházení s obecním majetkem. Svobodné kořistění společného majetku přináší zkázu všem.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><br />
<br />
</div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Racionální odpověď na otázku, zda stádo na obecní pastvině rozšířit tedy podle Hardina zní „rozhodně ano!“. Tragédie obecní pastviny pak spočívá v tom, že k ní dochází nutně - každý racionální ekonomický agent (každý majitel dobytka) bude své stádo na obecní pastvině rozšiřovat tak dlouho, dokud se obecní pastvina nepromění v pustou bahnitou pláň. </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>1.2 Tragédie obecních státu má příčinu v selhání trhu způsobeném externalitami</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Mikroekonomie se jako vědecký obor etablovala, když Adam Smith v roce 1776 publikoval své </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>Pojednání o podstatě a původu bohatství národů</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">. V této knize použil slavnou metaforu „neviditelné ruky trhu“, ruky která člověka, jež sleduje své sobecké cíle neodvratně vede k přispívání ke společnému dobru. I Adam Smith přitom věděl, že trh takto nefunguje vždy a že sledování sobeckých zájmů někdy nevede k dosažení společného dobra - v ojedinělých případech může vést působení trhu ke katastrofě. Příkladem takové situace je právě situace sobeckých majitelů krav, kteří neodvratně decimují obecní pastvinu.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Podle ekonomů mají mnohé z ekonomických aktivit, které vedou k nepříjemným důsledkům společné to, že jsou zatížené tzv. </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>externalitami</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">. Podle slovníčku pojmů v </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>Ekonomii</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Samuelsona a Nordhause jsou externality:</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm; margin-left: 1.98cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">aktivity, které přinesou užitek či újmu ostatním a to bez toho, že by za ni dané subjekty platily, nebo byly za újmu kompenzovány. Externality vznikají v situacích, kdy se soukromé náklady a přínosy nerovnají společenským nákladům a přínosům. Člení se na kladné a záporné externality, resp. vnější kladné úspory a vnější záporné úspory</span></span></span><sup><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">..</span></span></span></sup></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Jak jsme si ukázali v dlouhé citaci z Hardinova textu, majitel dobytka, který se rozhoduje, zda své stádo na pastvě rozšířit vlastně provádí analýzu nákladu a výnosů. Jak píše sám autor, další kus dobytka na zatím nespasené obecní pastvě majiteli přinese nenulový soukromý výnos (v podobě masa nebo mléka, které kráva z trávy vyrobí) a de facto nulový soukromý náklad.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Když se ale podíváme na definici externalit, zjistíme v čem spočívá problém. Další kus na pastvině majiteli sice přinese nulový </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>soukromý</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> náklad, </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>společenský</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> náklad ale rozhodně nulový není. Tráva, kterou vlastnili všichni je pryč a proměnila v maso nebo mléko. Maso nebo mléko ale už nevlastní všichni, nýbrž jen majitel té konkrétní krávy. Ti, kteří přišli o trávu ale nejsou majitelem krávy nijak kompenzováni – jde o klasický případ externality.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Když se nad problémem zamyslíme ještě hlouběji narazíme na další problém. Nejde jen o to, že lidé, kteří by mohli pást na obecní pastvině nedostávají kompenzaci od lidí, kteří trávu spásají. Fakt, že majitel krav nenese všechny skutečné náklady vede k tomu, že cena masa a mléka je nižší, než by ve skutečnosti měla být, což vede k tomu, že lidé jsou ochotni nakoupit více mléka a masa. Tento tlak pak vede majitele krav k ještě většímu rozšíření stád a tragédie obecních statků se jen prohlubuje. </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="color: black;"><b>2 PRAKTICKÁ ČÁST</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>2.1 Tragédie obecních statků v praxi</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Příklad se kterým jsem až doposud pracoval, tj. chov krav na obecních pastvinách, asi sotva kdo pokládá za palčivý ekologický problém současnosti. S takovou výtkou vřele souhlasím a je třeba upozornit, že prozatím jsme se snažili pouze porozumět mechanice tragédie obecních statků a to tak, že jsme si důkladně představili klasický Hardinův příklad.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Závažných ohrožení životního prostředí, které tragédie obecních statků může způsobit je nepřeberné množství. Jde například o vyčerpání sdílených vodních zdrojů v suchých oblastech, zánik pralesů v důsledku mýcení, žďáření a nadměrné těžby dřeva, nadměrný rybolov, pytláctví způsobující vyhynutí vzácných druhů nebo rozšiřování pouští způsobené spásáním vegetace na územích jejich hranic.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>2.2 Čtyři možné způsoby řešení tragédie obecních statků</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><b> </b></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">V praktické části bych především rád představil čtyři klasické návrhy řešení problému obecních statků, které mají pomoci předejít jejich tragédii. Jeden z návrhů bude enviromentalistický a tři další budou návrhy enviromentální ekonomie. Zatímco enviromentalistický návrh bude spočívat v pokusu o morální obrodu a překonání lidského sobectví, tři návrhy enviromentální ekonomie mají společné to, že se (po vzoru Adama Smitha) pokouší využít přirozený lidský sklon ke sledování sobeckých cílů a využít ho k dosažení společného dobra.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Je přitom vhodné připomenout si, jak vlastně vypadá klasická podoba ekonomického řešení problému externalit. Nejefektivnější způsob, který enviromentální ekonomové navrhli spočívá v tzv. internalizaci externalit. Jde v podstatě o snahu udělat ze </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>společenských</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> nákladů náklady </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>soukromé</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">. Majitel krav při analýze nákladů a výnosů zjišťuje, že soukromé náklady na rozšíření stáda na obecní pastvině jsou téměř nulové a tento poznatek je základem jeho rozhodnutí stádo rozšířit. Nejlepší způsob jak jeho rozhodnutí stádo rozšířit zvrátit spočívá v tom, že ho donutíme nést společenské náklady, které jeho krávy na obecní pastvině způsobí. Jak je zřejmé, v jádře všech řešení enviromentálních ekonomů bude, že obecní pastvina se musí stát majetkem, který bude mít někdo ve vlastnictví. </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><b style="font-family: 'Times New Roman', serif; line-height: 100%;">2.3 Řešení 1: Majitelé dobytka se musí začít chovat morálně</b></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Podle některých lidí je moderní člověk v mravní krizi. Zatímco naši předkové prý byli vždy ochotni se s ohledem na přírodu uskromnit, moderní člověk ji bezohledně drancuje když se žene za luxusem, který nepotřebuje. Místní pobočka organizace Greenpeace ve vesnici z Hardinova příkladu by přepásání obecní pastviny mohla řešit tak, že by vytiskla nějaké letáky. Mohla by taky uspořádat „Demonstraci proti chamtivosti majitelů dobytka“ a nebo napsat filozofickou esej, ve které by se ukazovalo, že trvale udržitelné spásání obecní pastviny je podle etiky novou mravní povinností každého osvíceného majitele krav. Že by takové počínání bylo vzhledem ke změně chování majitelů krav zoufale impotentní je dle mého názoru samo sebou evidentní a není tak potřeba je nějak dokládat. </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>2.4 Řešení 2: Obecní statek je třeba zestátnit</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Podle méně naivních environmentalistů a podle špatných ekonomů je třeba obecní statek převést do majetku státu, protože jedině silný stát dokáže zabránit jeho drancování. Státní úředník by pak měl určit jak moc může být zdroj využíván a kolik se za jeho využívání bude platit. Na příkladě obecní pastviny by to znamenalo, že úředník určí kolik kusů dobytka se bude moct pást a kolik za pastvu majitel dobytka zaplatí. Externalita by tak byla internalizována prostřednictvím fixních poplatků, které by majitelé dobytka platily státu. Mezi proponenty této myšlenky patřil i samotný Gerrett Hardin, který se domníval, že svobodné rozhodování racionálních ekonomických agentů vede k tragédii obecních statků nevyhnutelně a tvrdil, že: </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm; margin-left: 2.01cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">pokud má být v přelidněném světě zabráněno drancování, lidé musí být ovlivněni korektivní silou, která se nachází mimo jejich duši, „Leviatanem“ abych použil Hobbesův termín.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Za tímto názorem stojí hobbesovské přesvědčení, že člověk je z přirozenosti sobecký a že ke kooperaci může být donucen pouze silou. Právě silný stát má lidi donutit, aby se zdroji hospodařili trvale udržitelným způsobem. V praxi by státní úředník např. mohl kontrolovat, zda rybáři nepřekročili povolený počet ulovených ryb, nebo by mohl řídit přírodní rezervaci a omezovat počet antilop, které bude možné ulovit.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Obecným argumentem proti řešení znárodněním je, že přeceňuje schopnost byrokratů odhadovat, jaké řešení je optimální (jak zjistit kolik ryb se bude moc ulovit?) i schopnost vlády vymáhat dodržování pravidel a odhalovat jejich překročení. Státní správa znárodněných obecních statků je tak personálně a finančně náročná, jejich rozhodnutí nemusí být optimální a nemusí být ani příliš efektivní ve vymáhání dodržování pravidel.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>2.5 Řešení 3: Obecní statek je třeba privatizovat</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Podle názoru další skupiny autorů je třeba obecní statky privatizovat. V případě obecních pastvin by to znamenalo pastvinu znárodnit a pak ji buď prodat do soukromých rukou, nebo rozdělit na části a ty přidělit majitelům dobytka. Výsledkem tohoto zákroku by měl být vznik jasných majetkových práv. Externalita v podobě přepásání by se pak „ztratila“ protože přepásáním vlastní pastviny by majitel pastviny škodil pouze sám sobě a tato škoda by tak byla součástí jeho účetnictví.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Podle Ostromové však není vůbec jasné jak privatizovat jiné obecní statky než je půda nebo les. Problém by například nastal v situacích, kdy například více zemědělců sdílí vodní zdroj. Podobný problém nastává u mořského rybolovu – jak by bylo možné privatizovat hejna ryb?</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><b>2.6 Řešení 4: Obecní statek je třeba převést do komunálního vlastnictví</b></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Čtvrtou alternativou je alternativa Elinor Ostromové, která za své výzkumy v oblasti obecních statků získala v roce 2009 Nobelovu cenu. Ta tvrdí, že autoři, kteří se domnívají, že trh nebo stát jsou všelékem, který problém obecních statků snadno vyřeší celý problém zjednodušují. Oproti Hardinovu názoru, že tragédie obecních statků je nevyhnutelná věří, že lidé jsou schopni tragédii zabránit tak, že si jako komunita stanoví pravidla a vymůžou si jejich dodržování. Obecní statek tak není třeba znárodnit nebo privatizovat, stačí když se stane komunálním vlastnictvím.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> V případě obecní pastviny by měla za to, že samotní majitelé dobytka na základě svých zkušeností nejlépe určí kolik kusů dobytka komunální pastvina uživí a že ve srovnání se státním úředníkem budou také mnohem účiněji odhalovat a sankcionovat podvodníky. V případě malé komunity je trestem za podvod už ztráta sociálního statutu, když se o podvodníkovi rozkřikne že je podvodníkem. Tato metoda je také méně nákladná než metoda zestátnění, protože správu komunálního majetku vykonávají samotní majitelé dobytka a ušetří se tak všechny výdaje na plat úředníka a ostatní náklady. Řešení prostřednictvím komunálního vlastnictví od státu vlastně nevyžaduje více než efektivně fungující soudy, které by řešily situace, které nedokáže řešit komunální arbitr.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Případ dobře fungujícího komunálního vlastnictví popisuje Matt Ridley: </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm; margin-left: 1.96cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">Poblíž španělské Valencie se na 15000 farmářů dělí o vodu z řeky Turia podle pravidel, která jsou stará nejméně 550 a možná ještě více let. Každý farmář, když na něho přijde řada, odčerpá ze zavlažovacího kanálu tolik vody, kolik potřebuje, a pečlivě s ní hospodaří. Od podvádění ho odrazuje pozorný dohled jeho sousedů žijících po proudu a proti proudu kanálu. Pokud dojde ke sporu, odvolají se farmáři k soudu </span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>Tribunal de las Aguas</i></span></span></span><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">, který se schází ve čtvrtek ráno před apoštolským portálem valencijské katedrály. Záznamy z jeho jednání, jež se dochovaly nepřetržitě od 15. století, dokazují, že ke sporům dochází zřídka. </span></span></span> </div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Instituce přitom nefunguje jen v Evropě, ve skutečnosti je úspěšná ve všech koutech světa. Mezi další Ridleyho příklady patří lov humrů v americké státě Maine, připouštění ovcí na severoanglickém vřesovišti Pennie moors, správu některých japonských a švýcarských lesů, příbřežní rybolov u tureckého města Alanya, nebo tři pečlivě obhospodařované pančajáty v severoindickém okrese Kumaon.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><b style="font-family: 'Times New Roman', serif; line-height: 100%;">ZÁVĚR</b></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="color: black; line-height: 100%;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;">Kontroverze, kterou jsme se zabývali především spočívá v otázce, jaké řešení nejlépe předchází tragédii obecních statků. Práce uveřejněné před rokem 1990, tj, v době před publikací </span></span></span><span style="color: black; line-height: 100%;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"><i>Governing the Commons: The evolution of institutions for collective action</i></span></span></span><span style="color: black; line-height: 100%;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif;"><span style="font-size: small;"> Elinor Ostromové se hlásily buď k řešení prostřednictvím privatizace nebo k řešení prostřednictvím znárodnění. Je zřejmé že rozhodování mezi těmito dvěma alternativami muselo být ideologicky zatížené. Lze očekávat, že američtí republikáni hájili spíše řešení prostřednictvím privatizace, kdežto demokraté pravděpodobně navrhovali znárodňování a otázka obecních statků tak byla spíš politickým než technickým problémem. Jedním z přínosu Ostromové bezpochyby bylo to, že diskuzi o obecních statcích přivedla od ideologie zpět k faktům. Novou masivní evidenci pro užitečnost komunálního vlastnictví obecních statků z oborů na hranici antropologie, etnografie a enviromentální ekonomie, ale také experimenty založené na teorii her nebylo možné ignorovat.</span></span></span></div><div align="JUSTIFY" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0.32cm;"><span style="font-family: 'Times New Roman', serif; line-height: 100%;">Když se ohlédneme zpět, všimneme si, jak nepřiměřeně pesimistický byl vlivný Hardinův názor, že tragédie obecních statků je nevyhnutelná. Králi Oidipovi se v nejslavnější řecké tragédii přes veškeré jeho racionální úsilí o změnu svého osudu nepodařilo vyhnout naplnění proroctví, které předpovědělo, že zabije svého otce a vyspí se se svou matkou. Podobně Hardin prorokoval: pokud se člověk rozhodne vlastnit obecní statky společně s jinými lidmi, dospěje k tragédii a nezáleží přitom na tom, jak moc se bude pokoušet svůj osud díky svému rozumu změnit. Názor Ostromové je nejenom mnohem optimističtější ale také bližší pravdě – lidé jsou ochotni vzájemně spolupracovat a jsou ochotni chovat se k jiným hezky a spravedlivě třeba už jen proto, aby si o nich druzí nemysleli nic špatného. Je až s podivem, jak snadno podlehla celá generace diskutujících Hardinovu skandálně pesimistickému názoru na lidskou schopnost vzájemně se domluvit. </span></div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-44584640564183374922011-11-11T13:49:00.014+01:002012-04-01T19:47:42.485+02:00Rozleptá kyselina darwinismu bohemistiku?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz6bhf5ws70OWHTT_f1_WbxuLm_AtrmMoR47v8Z1KgQeMwpB-nFlW_Q3OsKni6SkxP5x0UUxkFefPrfmhc8WwhzhdQrrc8jrol1nW3_MhPyy2gH-44RYnvQFQc23M4sQlNRwXcE5hrUJlK/s1600/111_lane_obalka.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgz6bhf5ws70OWHTT_f1_WbxuLm_AtrmMoR47v8Z1KgQeMwpB-nFlW_Q3OsKni6SkxP5x0UUxkFefPrfmhc8WwhzhdQrrc8jrol1nW3_MhPyy2gH-44RYnvQFQc23M4sQlNRwXcE5hrUJlK/s200/111_lane_obalka.png" width="142" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
I já jsem si nakonec vyzkoušel aktivitu, které si jinak rádi oddávají studenti humanitních věd. Jde samozřejmě o populární sport s názvem "knížku za recenzi" a v dnešním blogpostu bych vás tak rád odkázal na svůj stručný text <a href="http://logrmagazin.cz/2011/11/11/uspechy-evoluce-v-deseti-bodech/">Úspěchy evoluce v deseti bodech</a> (název je redakční), který najdete na stránce časopisu Lógr. Hlavní ambicí mé "recenze" knihy <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/vyvoj-zivota-68222">Vývoj života</a> biochemika Nicka Lanea pro časopis mladých bohemistů (ve kterém můžete narazit spíše na texty typu "zamyšlení nad edičním přístupem k souborným spisům Jakuba Demla") přitom bylo předat poselství, že "evoluční biologie je sexy" a pokročilé čtenáře proto prosím o shovívavost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Článek je v kontextu mých blogových příspěvků vyjimečný zejména tím, že prošel jazykovou a slohovou korekturou, takže to konečně alespoň vypadá jako kdybych chápal co to jsou čárky a k čemu se ty věci ve větách používají. Za přehlédnutí textu a za příležitost text vůbec napsat děkuju <a href="http://logrmagazin.cz/autori/redakcni-rada/stefan-segi/">Stefanu Segimu</a>. Krom toho jsem byl po dlouhé době nucen napsat článek, který měl zadán omezený rozsah. Přestože zásada kreativního psaní <i>kill your darlings</i> hodně bolí, zdá se mi, že by její důsledná aplikace mohla blogu z dlouhodobého hlediska velmi prospět. I tak bych ale rád věnoval alespoň minutu ticha své bystré analýze toho, proč je minimalistická obálka Lucie Mrázové s metaforou schodů tak krásná a tak zavádějící, nebo skvělému úvodnímu odstavci o biofílii kterou všichni trpíme. Nejen tyto dva ale i mnoho dalších segmentů bylo před dokončením textu bez milosti popraveno.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když už budete na stránkách časopisu Lógr, musím vám také doporučit dva nesmírně svěží, vtipně a čtivě napsané články fanouška poststrukturalismu, velmi velmi velmi nadějného mladého metodologa historiografie a mého nejlepšího kamaráda navždy se kterým jsme přednedávnem odkryli ontologickou pravdu, že <i>bytovka vždy již předchází ubytování</i>. Články <a href="http://logrmagazin.cz/autori/prispevatele/vaclav-smycka/">Václava Smyčky</a> s názvy <a href="http://logrmagazin.cz/2010/09/21/bifidus-actiregularis/">Bifidus ActiRegularis</a> a <a href="http://logrmagazin.cz/2011/05/09/telo-a-vyznam-%E2%80%93-topologie-tela/">Tělo a význam – topologie těla</a> mě nikdy nepřestanou bavit.</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-20641584134636289942011-10-09T14:08:00.016+02:002012-04-01T19:49:17.173+02:00Seriál Terapie není tak úplně reklamou na psychologa<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgyuSesY4OBGf7cHHeVF6LxIFbXFdi05BrAwcBTWGqfiw2VOxw_a1xQPEUAIlJdn4fY999GEHEg-ef-4-3Td5iaUsyl1JwqA7rfYT_AwF4VL_Jg7vD_5E5hrcnx7BiFzNOXCJWaVG6OqFA/s1600/detail_lidi-jsou-ze-me-nervozni%2528Article%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="211" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgyuSesY4OBGf7cHHeVF6LxIFbXFdi05BrAwcBTWGqfiw2VOxw_a1xQPEUAIlJdn4fY999GEHEg-ef-4-3Td5iaUsyl1JwqA7rfYT_AwF4VL_Jg7vD_5E5hrcnx7BiFzNOXCJWaVG6OqFA/s400/detail_lidi-jsou-ze-me-nervozni%2528Article%2529.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Konečně je to tady a já můžu napsat blog na který jsem se moc dlouho těšil. První díl <a href="http://www.csfd.cz/film/284730-terapie/">Terapie</a>, české mutace seriálu, na jehož americkou verzi nedám dopustit bude uveden v předpremiéře dnes 9. 10 . 2011 v osm hodin večer na HBO. Že jde o velkou televizní událost dokládá i to, že placené vysílání HBO přešlo právě kvůli premiérovému dílu Terapie <a href="http://www.hbo.cz/article/hbo-zdarma-a-pro-vsechny_21866">dočasně do módu FREE preview</a> a až do pondělního rána je bezplatně přístupné všem divákům. Americká verze <a href="http://www.csfd.cz/film/238344-v-odborne-peci/">In treatment</a> (V odborné péči) za kterou stál syn největšího žijícího klasika světové literatury G. G. Marquéze a která získala dvě ceny Emmy, jeden Zlatý Glób a jednu cenu sdružení scénáristů WGA je shodou okolností mým druhým nejoblíbenějším seriálem (hned po nepřekonatelném <a href="http://www.csfd.cz/film/71040-everwood/">Everwoodu</a>) a jsem proto opravdu zvědavý na to, jak moc se česká verze nakonec povedla.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Třicetiminutové díly seriálu budou vycházet každý všední den v 20:00 po dobu devíti týdnů. Celkem jich tedy bude odvysíláno 45. Od ponděli do čtvrtka se hlavní hrdina, psycholog Marek (Karel Roden) bude setkávat s klienty a v pátek bude docházet za svou supervizorkou. Divák tak sleduje pokroky v terapii tří jednotlivých klientů (zdravotní sestra Sandra v pondělí, důstojník Igor v úterý, gymnastka Linda ve středu) a jednoho páru (Jana a Michal ve čtvrtek). Ze všeho nejzajímavější jsou ale páteční díly se supervizorkou Ditou, ve kterých se dozvídáme o problémech v osobním životě hlavního hrdiny a o tom, co si doopravdy jako profesionál i jako člověk myslí o svých klientech. Díky patečnímu dílu tak celý seriál nejenom drží pohromadě, ale zároveň ho také obohacuje o téma dekonstrukce mýtu vševědoucího psychologa, který nezaujatě, profesionálně a neomylně analyzuje problémy svých klientů.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Je třeba říct, že seriál si sice až úzkostně zakládá na odbornosti a klade si za cíl co nejvěrněji pracovat s procesy, které se uplatňují v psychodynamické terapii ale potěšení ze sledování seriálu nutně nepředpokládá ani tak víru ve psychoanalýzu, jako spíš schopnost ocenit dobře napsanou detektivku. Přestože bohužel nejsem příznivcem terapií založených na pseudovědě musím uznat, že všechny ty cesty do hlubin nevědomí skrz obrané mechanismy a krycí vzpomínky k vytěsněným obsahům a neuvědomělým motivacím jsou divácky velmi atraktivní. Seriál o psychodynamické terapii je rozhodně atraktivnější než seriál o kognitivně behaviorální terapii, který by mohl divákům mohl nabídnout pouze tak nudné atrakce jako je sezení u pracovního stolu, vyhodnocování záznamových archů a plánování expozic in vivo. Ve své podstatě je Terapie jakousi psychodetektivkou a návyková je právě proto, že v prvních dílech sbíráme indicie, které jsou ze začátku pouze příslibem, že do sebe všechno nakonec krásně zapadne. Stopy nás tentokrát pouze nepřivedou k odhalení vraha, nýbrž (alespoň v některých případech) právě k vytěsněným obsahům. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Scény z terapeutovy praxe</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Téměř před 40ti lety, v roce 1974, uvedla švédská televize TV2 nesmírně progresivní a sebevědomou šestidílnou minisérií <a href="http://www.csfd.cz/film/719-sceny-z-manzelskeho-zivota/">Scény z manželského života</a> o lásce a rozpadu vztahu dvou velmi inteligentních lidí - experimentálního psychologa Johana a rozvodové právničky Marianny. Její autor, kultovní režisér a scénárista <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/2824-ingmar-bergman/">Ingmar Bergman</a> později v jednom rozhovoru oznámil, že s uvedením série v televizi v roce 1974 korelovalo zdvojnásobení počtu rozvodů švédských párů. Dvojnásobně se prý také zvýšil počet párů, které vyhledali odbornou pomoc v manželské poradně.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Seriál Terapie, který na české HBO oficiálně startuje při příležitosti Světového dnu duševního zdraví Bergmanovy <i>Scény z manželského života</i> v lecčem připomíná. Obě televizní série pracují s minimálním počtem postav které nedělají prakticky nic jiného, než že sedí v pokojích a vedou závažné rozhovory. Emoce postav se na diváky přenášejí prostřednictvím dlouhých detailních záběrů do tváří hrdinů. Oba seriály také stojí hlavně na naprosto brilantním, do nejmenších detailů propracovaném scénáři a na bezchybných hereckých výkonech. A u obou seriálů navíc platí, že nejde o žádnou oddechovou zábavu - v obou se říkají věci, ze kterých mrazí a oba obsahují nesmírně silné katarzní momenty.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Aby nebylo podobností málo, začali tvůrci a publicisté v článcích o seriálu Terapie opatrně spekulovat o možných společenských dopadech a o osvětové roli, kterou seriál Terapie může sehrát. Podle jejich názoru by seriál mohl mimo jiné změnit způsob jakým široká veřejnost na psychologii nahlíží a mohl by pomoct destigmatizovat lidi, kteří do terapie dochází. Někteří navíc nesměle naznačují, že by seriál mohl z psychohygieny a emočních poruch udělat téma o kterém se bude mluvit. Tato úvaha se nabízí - stejně jako se v roce 1974 staly ve švédských domácnostech tématem partnerské vztahy a nespokojenost v manželství, tak by se v českých domácnostech mohly stát tématem nespokojenost se životem a emoční problémy.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Realita místo reklamy</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Domnívám se, že názor, že by seriál do jisté míry mohl změnit společenskou atmosféru panující kolem témat jako je psychoterapie není úplně přitažený za vlasy. Seriál má celkem 45 dílů a lze proto předpokládat, že bude mít dost času na to, aby u diváků mimovolně názory na problémy týkající se duševního zdraví formoval. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že seriál rozhodně není nějakou bezduchou reklamu, která by terapii představovala jako zázračné řešení všech obtíží a která by do terapie přivedla zástupy lidí. Na základě znalosti tří řad americké verze seriálu lze počítat s tím, že ani v české verzi všichni klienti nemusí nutně dosáhnout trvalého zlepšení a že průběh některých terapií může spíše vyšumět do ztracena.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Vyznění seriálu krom toho docela dobře podporuje běžnou lidovou představu o psycholozích, kterou známe například z vtipu, podle kterého spočívá rozdíl mezi sociology a psychology v tom, že sociologové mají problém se společností a psychologové zase problém sami se sebou. Jedním z nejpropracovanějších témat seriálu jsou krom toho pochybnosti hlavního hrdiny o smyslu a efektivitě psychoterapie: někteří klienti skutečně dosáhnou v terapii pokroků, ale pokroků dosáhnou i někteří lidé bez terapii. Ani v případě úspěšných klientů proto není tak jasné. zda je to doopravdy terapie, co jim pomohlo. Obecně lze říct, že seriál připomíná spíš než reklamu na terapii skeptické názory bývalé psychoterapeutky a heretické psycholožky <a href="http://tanadineen.com/">Tany Dineeenové</a>, která přispěla heslem <i>Psychotherapy as Pseudoscience</i> do prvního svazku Shermerovy <a href="http://www.amazon.com/Skeptic-Encyclopedia-Pseudoscience-set/dp/1576076539">skeptické encyklopedie</a> a která hájí kontroverzní tezi, že zkušení psychologové, kteří stále věří v efektivitu psychoterapie podléhají sebeklamu. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Jediný dobrý důvod proč nevkládat v nějaký základní pozitivní osvětový vliv seriálu moc velké naděje je fakt, že seriál poběží „pouze“ na placeném kanálu, protože právě lidé z české HBO našli odvahu a prostředky aby seriál jako první dramatický seriál ve vlastní produkci vytvořili. Dá se tak předpokládat, že seriál se zatím masově nerozšíří a sledovat ho budou hlavně vysokoškoláci, kteří si ho stáhnou z internetových uložišť. Možná by ale práva k vysílání za několik let mohla zakoupit veřejnoprávní nebo některá z velkých komerčních televizí a pak by takové úvahy začaly být doopravdy aktuální. Takto načrtnutý vývoji bych velmi uvítal, protože jsem přesvědčený, že emoční poruchy jsou v současné době (kdy nehrozí hladomory a války) nejrozšířenější příčinou ochoty lidí věřit náboženským bludům znehodnocujících hodnotu jediného života který kdy budeme žít a lžím podle kterých prý budeme jakožto hříšníci šťastní až potom co přežijeme svou vlastní smrt. Každý seriál, který podporuje přesvědčení, že nespokojenost se životem se řeší spíše prostřednictvím farmakoterapie a kognitivně behaviorální terapie než modlitbami a rozjímáním o pomíjivosti života má potenciál zvýšit well-being společnosti více než ten nejsměšnější sitcom.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>EDIT:</b> Z ukázky z pátečního dílu je jasné, že z hlavního hrdiny udělali čeští scénáristé rogeriána takže některé části příspěvku jsou zavádějící.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>EDIT 2:</b> Na článek odkazoval Filip Tvrdý v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/10/reiki-doesnt-work-either.html">Reiki Doesn't Work Either</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-89792911077092706152011-09-30T18:59:00.005+02:002012-04-01T19:49:45.040+02:0030. září: Den rouhání<blockquote style="margin-left: 0cm; margin-right: 0cm;">
<div style="line-height: 0.48cm;">
<span style="color: black; font-style: normal;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;"><b><span class="Apple-style-span" style="font-size: xx-small;">[edit 5. října 2011]</span></b><span class="Apple-style-span" style="font-size: 9pt;"> </span></span></span></span><span class="Apple-style-span" style="line-height: normal;">Podělit se při příležitosti světového dne rouhání o svůj nejoblíbenější vtip tropící si legraci z náboženství je pro blogera skoro povinnost. Existuje jeden nesmírně populární ateistický mem, na který jsem narazil asi před rokem a který mi tehdy udělal (a dodnes dělá) obzvláštní radost. Nejlepší na memu <i>Christianity: the belief that...</i>, (kterým si můžete svůj mozek nechat infikovat níže v článku) je přitom fakt, že ukazuje, jak obtížné je někdy vidět svoje vlastní světonázorová přesvědčení z odstupu. </span></div>
<br />
Jednou z nejpozoruhodnějších schopností zbožných křesťanů je jejich překvapivě zachovalá schopnost kriticky hodnotit věroučné články jiných náboženství a odhalovat absurdity ve víře primitivních kmenů, starověkých polyteistů, scientologů, mormonů, hinduistů, buddhistů, muslimů nebo židů. Toto neuvědomělé intelektuální pokrytectví nejlépe ilustruje anekdota antropologa Boyera, která je v <i>Božím bludu</i> představena takto:</blockquote>
<blockquote style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-left: 1.25cm; margin-right: 0cm; orphans: 2; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif;"><span style="font-size: xx-small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Boyer zkoumal Fangy, kamerunské etnikum, kteří věří </span><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">že „čarodějnice mají jeden zvířecí orgán navíc, který v noci odlétá a ničí ostatním úrodu a pouští jim do krve jed. Čarodějnice prý také někdy pořádají obrovské hostiny, na nichž požírají své oběti a spřádají další útoky. Mnozí lidé vám budou vyprávět, že přítel jejich přítele na vlastní oči viděl čarodějnici, jak v noci letí na banánovém listu nad vesnicí a na nic netušící oběti vrhá kouzelné šipky.“</span></span></span></span></blockquote>
<blockquote style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-left: 1.25cm; orphans: 2; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif;"><span style="font-size: xx-small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Boyer pokračuje osobním zážitkem:</span> „<span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">O těchto a dalších podivnostech jsem se zmínil u večeře v jedné cambridgeské koleji. Jeden z našich hostů, význačný cambridgeský teolog se na mě otočil a řekl: "Právě proto je antropologie tak fascinující a zároveň tak těžká. Musíte vysvětlit, </span><i><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">jak lidé mohou věřit takovým nesmyslům</span></i><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">. Zůstal jsem jako opařený. Konverzace se znovu rozeběhla, než jsem se zmohl na nějakou trefnou odpověď - která by se nesla v duchu třísek a trámů v očích."</span></span></span></span></blockquote>
<blockquote style="line-height: 0.48cm; margin-left: 1.25cm; orphans: 2; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: xx-small;"><span style="font-style: normal;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">[Dawkins, Richard: Boží blud, překlad Zuzana Gabajová]</span></span></span></span></blockquote>
Dawkins v textu své knihy navazuje zábavným výčtem několika absurdit, kterým cambridgeský teolog podle jeho názoru pravděpodobně věřil. Můj oblibený mem o který se s vámi chci podělit ale obsahuje mnohem komprimovanější a komičtější seznam, který ale přitom dokonale vystihuje samotné jádro křesťanství, na které kvůli všemožným sofistikovaným teodicejím a jemnůstkám týkajících se důkazů boží existence většinu času zapomínáme. Jedna z verzí tohoto memu vypadá takto:<br />
<div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div align="CENTER" style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; margin-right: 1cm; orphans: 2; widows: 2;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiBp0aglzjAQpx4bTCBcbpP7HixXTVMZCWwwiWpbTy-n1dqGQ-qzLEkv_aK5bM8967NVB4dCl0qYKMXtMlSa-RAHg0XWN-u_ENBg_Q9D0hQHpfDjtyyXfCEQLDPdBxSWpkhdNO-OtNHcmC/s1600/6a00d8341d299553ef00e5508c9e8d8833-800wi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiBp0aglzjAQpx4bTCBcbpP7HixXTVMZCWwwiWpbTy-n1dqGQ-qzLEkv_aK5bM8967NVB4dCl0qYKMXtMlSa-RAHg0XWN-u_ENBg_Q9D0hQHpfDjtyyXfCEQLDPdBxSWpkhdNO-OtNHcmC/s1600/6a00d8341d299553ef00e5508c9e8d8833-800wi.jpg" /></a></div>
<br /></div>
což v překladu znamená:<br />
<div align="CENTER" style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; margin-right: 1cm; orphans: 2; widows: 2;">
<br /></div>
<div style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; margin-right: 1cm; orphans: 2; text-align: center; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: xx-small;"><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: white; background-image: initial; background-origin: initial;">Křesťanství:</span></span></span></div>
<div style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; orphans: 2; text-align: center; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: xx-small;">Přesvědčení, že jakýsi vesmírný Židovský Nemrtvý může zajistit že nikdy neumřete pokud budete symbolicky jíst jeho maso a telepaticky mu vzkážete, že ho uznáváte jako svého pána aby z vaší duše mohl odstranit temnou sílu, která je součástí lidské přirozenosti protože mluvící had přesvědčil ženu vytvořenou z žebra aby pojedla z kouzelného stromu.</span></span></div>
<div style="line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; orphans: 2; text-align: center; widows: 2;">
<span class="Apple-style-span" style="font-size: xx-small;"><br />
</span></div>
<div style="font-style: normal; line-height: 0.48cm; margin-bottom: 0cm; margin-left: 2.5cm; orphans: 2; text-align: center; widows: 2;">
<span style="color: black;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: xx-small;">To dává smysl.</span></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že tenhle popis není jenom nepřekonatelně směšný, ale že je taky tak soustředěný a přiléhavý že by křesťanům v deironizované podobě mohl sloužit mnohem lépe než Nikajsko-konstantinopolské krédo, protože se soustředí výhradě na udajně jedinou doopravdy důležitou křesťanskou nauku - nauku o spáse – a úplně ignoruje marginální záležitosti jako kdo se kdy z koho zrodil, kdo kde sedí a kdo z koho vychází. Na tomto jasném a srozumitelném popisu křesťanství v kostce se navic jasně ukazuje, že náboženství se daří výhradně tam kde je mlžení, nejasnost a nesrozumitelnost a že náboženství naopak hyne kdekoliv, kde se objeví srozumitelnost, úspornost a jasnost. Je evidentní, že křesťanství nelze na prostoru 400 znaků věrně popsat bez toho aby nebylo k smíchu.</div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-49691217949159977922011-08-08T20:10:00.021+02:002012-03-25T21:58:07.846+02:00Darwinismus není sekulární náboženství<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRruxOEZJuPbvvHwn9uzFjpKdFrKGrypQ0fMVxNYEgB0wSNQOIfveqtqVnw0jEK4fZ0gXfJ_po8Qvz8JtlgTRbd-Pk3003HX9QX_sN1IOR3JvWMzfySuJF3x4UF0nlb7KQmjV7CHLoY6kL/s1600/charles_darwin_01.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRruxOEZJuPbvvHwn9uzFjpKdFrKGrypQ0fMVxNYEgB0wSNQOIfveqtqVnw0jEK4fZ0gXfJ_po8Qvz8JtlgTRbd-Pk3003HX9QX_sN1IOR3JvWMzfySuJF3x4UF0nlb7KQmjV7CHLoY6kL/s320/charles_darwin_01.jpg" width="249" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud jde o nakupování knížek, nepočítám se mezi fanoušky. Nejen že knížky stojí peníze, ale navíc zabírají místo v pokoji, jsou těžké při stěhování, svazují vás citovými pouty, které si k nim vytvoříte a co je na nich vůbec nejhorší: nepodporují fulltextové vyhledávání. Existují ale dvě edice z českých nakladatelství, které si velmi rád půjčuji z knihovny a kterými bych v budoucnu v případě potřeby dokázal zaplnit pár volných poliček. Obě přitom vynikají skvělým grafickým zpracováním obálek a precizní vázanou vazbou. Nakladatelství Odeon vydává prestižní <a href="http://www.databazeknih.cz/edice/svetova-knihovna-42/strana-3">beletristickou řadu</a> Světová knihovna s obálkami Jana Šerýcha a Academia s přehledem vládne českým nakladatelstvím díky dokonalé designérské práci Pavla Růta na obálkách <a href="http://www.databazeknih.cz/edice/galileo-46/strana-2">edice</a> Galileo. </div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Darwinismus a náboženství</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Když jsem před časem zjistil, že právě krásné v edici Galileo zanedlouho vyjde knížka z filozofie biologie, byl jsem bezmála u vytržení. Nejde jen o to, že jde o první plnokrevnou knihu z tohoto oboru v češtině. Její autor, Michael Ruse, se navíc <a href="http://www.databazeknih.cz/knihy/charles-darwin-77252">prostřednictvím názvu</a> zavázal věnovat ji jednomu z mých tří milovaných intelektuálních hrdinů z oboru vědy, Charlesu Darwinovi. Na knížku jsem po vydání několik dní číhal na stránce katalogu fondu knihovny a půjčil jsem si ji hned první den, kdy byla dána k dispozici. Radost jsem si přitom dopředu nenechal zkazit ani přesto, že jsem díky <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/03/new-atheism-disaster-comparable-to-tea.html">blogovým příspěvkům</a> Filipa Tvrdého na blogu Massive Error dopředu věděl, že autor Michael Ruse je dobrým darwinistou s jedním velikým otazníkem. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Z knížky mám nakonec smíšené pocity, především proto, že některé části desáté a jedenácté kapitoly popírající tvrzení o neslučitelnosti náboženství a darwinismu mě doslova nadzvedávaly ze židle. Ruse se projevuje jako velmi pružný intelektuální gymnasta, když tvrdí něco tak přitaženého za vlasy, jako je tvrzení, že darwinistický popis vzniku náboženství se kterým přichází vědy jako jsou evoluční psychologie nebo sociobiologie může být popisem způsobu, jak o sobě dává Bůh člověku vědět. Darwinistické naturalistické vysvětlení původu náboženství proto prý nemusí vést k ateismu. Spíš může vést k lepšímu pochopení toho, jak konkrétně Bůh působí ve světě a jak přesně se nechává poznat. Za tak důvtipnou myšlenku by si Ruse bezpochyby zasloužil obdržet čestný titul z profesionálního lhářství od některé ze slavných teologických fakult nebo alespoň Templetonovu cenu. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Je skutečně pravda to, co se říká, totiž že ateista Ruse je jednou ze smutných obětí onoho druhu neuvědomělé intelektuální nepoctivosti, kterou jsme se v úvodu Božího bludu naučili rozpoznávat jako tzv. „víru ve víru“. Ze všeho nejvíce mě ale pobuřovala Ruseho neustále opakovaná mantra, podle níž dnes darwinismus usiluje o to stát se sekulárním náboženstvím. Takové tvrzení mi připadá dokonale absurdní. Jakkoliv je tato teze charakteristická pro nejrůznější věřící, je to přesto právě jeden z Ruseho článků, kterému vděčíme za to, že evoluční biologie je na anglické wikipedii <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Secular_religion">uvedena</a> spolu s komunismem a svobodným trhem jako příklad sekulárního náboženství.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
„<b>Sekulární náboženství“ je oxymóron</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Za prvé se domnívám že spojení „sekulární náboženství“ je protimluv. „Náboženství“ je systém přesvědčení, jejichž prostřednictvím se jedinec vztahuje k supernaturálnímu světu. „Sekulární“ je naopak z definice bez jakéhokoliv vztahu k supernaturálnímu světu. „Sekulární náboženství“ je tedy „systém přesvědčení, prostřednictvím kterých se jedinec vztahuje k supernaturálnímu světu aniž by se přitom jakkoliv vztahoval k supernaturálnímu světu“. A to je protimluv.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Uvědomuji si přitom, že logická spornost nějakého jména nebo popisu jen sotva přesvědčí křesťana (nebo "věřícího ve víru") o tom, že věc, kterou má toto jméno nebo popis označovat nemůže existovat. V jádře křesťanské teologie je řada podobných logických nesmyslů, které jsou eufemisticky označovány jako „tajemství víry“. Tvrzení trinitární teologie že „bůh je jedna bytost ale tři osoby“ lze ještě zachránit poukazem na to, že tato úctyhodná bohoslovecká disciplína boha vlastně správně diagnostikuje jako psychopata s vícečetnou poruchou osobnosti. Studium bible nám pro toto tvrzení předkládá ty nejlepší důkazy. Logickým nesmyslem už ale určitě je např. tvrzení, že Ježíš má dvě podstaty a že lidská a božská podstaty jsou v něm „sjednoceně ale nesmíšeně“.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Ze všeho nejproblematičtější logický lapsus je pak pochybné tvrzení stojící v samotném základu soterologie, které tvrdí, že Ježíš je v současné době zároveň opravdu mrtvý a zároveň opravdu živý. Musí být opravdu mrtvý, protože musel zemřít za naše hříchy. Je totiž jisté, že božská svatá oběť, tato ústřední událost dějin spásy, která jednou provždy osvobodila všechny lidi všech dob z otroctví hříchu nespočívala v tom, že Ježíš "umřel jen načas", neboli že si prostě na pár dní zdříml a pak se třetího dne probudil aby vstoupil do nebe. Na druhou stranu musí být Ježíš opravdu živý, protože s ním prý můžeme mít skutečný osobní vztah a můžeme ho pozvat do svého každodenního života a spolehnout se na jeho milost a na schopnost nás spasit.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Mám důvodné podezření, že oxymóron bohužel není nic, čeho by se věřící štítil už proto, že Ježíš je evidentně opravdový „živý mrtvý“, což je spojení, které se ostatně často používá jako učebnicový příklad protimluvu. Ježíš se tak právem řadí k jiným fiktivním postavám známých z mimobiblických hororových příběhů – upírům a zombies. Jak si <a href="http://youtu.be/0Zqbz563pNQ?t=34s">všiml</a> Pat Condell, Ježíš je zvláštní převrácenou verzí Drákuly, který nechce vypít naši krev, ale která chce, abychom mi vypili tu jeho. Podobně si (nejen) DJ Bogtrotter <a href="http://djbogtrotter.co.uk/2009/01/23/the-undead/">vystřelil</a> z faktu, že Ježíš je zvláštní druh nemrtvého, na němž je sice chválihodné to, že nechce sníst náš mozek, ale který nás na druhou stranu žádá o něco dost nepěkného a sice to, abychom my jedli jeho ten jeho. Jeden internetový vtipálek poukázal na to, že zombie a Ježíš tvoří dokonalý pár – ona ho chce sníst a on chce být sněden.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Darwinismus není náboženství</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Pokud budeme ignorovat názory těch nejoddanějších věřících, kteří jsou přesvědčeni, že princip sporu je satanovým nástrojem určeným k tomu, aby sváděl srdce křesťanů na scestí, pak můžeme předpokládat, že darwinismus určitě není „sekulární náboženství“. Nic takového jednoduše neexistuje. Možná je ale darwinismus prostě náboženstvím.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Lze nalézt několik dobrých důvodů proč si myslet, že darwinismus žádné náboženství není. Kdyby ze mnou přišel můj nejlepší kamarád Václav a svěřil by se mi, že se moc trápí, protože se nemůže rozhodnout, zda je nějaká soustava představ se kterou se dobře seznámil náboženstvím nebo jim není, nejspíše bych se ho postupně ptal:</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Existují podle této soustavy nějaké nadpřirozené síly, osoby nebo entity?</li>
<li style="text-align: justify;">Přežijeme podle této soustavy svou smrt?</li>
<li style="text-align: justify;">Budou se podlé této soustavy mít dobří nakonec dobře a zlí zle?</li>
<li style="text-align: justify;">Jsou podle této soustavy některé věci, knihy, dny nebo místa posvátná?</li>
<li style="text-align: justify;">Obsahuje tato soustava eschatologický příběh o konci světa?</li>
<li style="text-align: justify;">Jsou součástí této soustavy předpisy nějakých modliteb, praktik, obřadů nebo rituálů?</li>
</ul>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Pokud by mi Václav na všechny otázky odpověděl „ne“, nerozpakoval bych se mu říct, že dle mého názoru taková soustava představ žádným náboženstvím není. Darwinismus je shodou okolností právě takovou soustavou představ, které lze přiřadit šest odpověďí "ne".</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Podobnost darwinismu a náboženství</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu lze těžko popírat, že darwinismus odpovídá na některé otázky, na které tradičně odpovídalo náboženství. Darwinista a křesťan se snadno shodnou na tom, že existují určité nanejvýš zajímavé otázky, na které je dobré hledat odpovědi. Myslím si také, že darwinista a křesťan by se společně mohli divit tomu, jak to, že jiným lidem chybí zvědavost a touha zjisti, jaké jsou správné odpovědi na některé uchvacující problémy. Mezi zajímavé otázky patří například:</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<ul>
<li style="text-align: justify;">Jaký je původ designu v živé přírodě?</li>
<li style="text-align: justify;">Jak vznikl člověk?</li>
<li style="text-align: justify;"> Je člověk altruista nebo je sobec?</li>
<li style="text-align: justify;">Jak vzniklo já a co se s ním stane po smrti?</li>
<li style="text-align: justify;">Jaký je původ morálky?</li>
<li style="text-align: justify;">Co je dobré dělat, když chceme být šťastní?</li>
</ul>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Křesťan a darwinista by se ale nicméně těžko shodovali na metodě jak otázky vyřešit. Metody, které by navrhl darwinista by byli vědeckými metodami, kdežto návrhy křesťana by zahrnovaly řešení jako „podívám se do knížky pouštního kmene z doby bronzové“, „teď zapojím trochu fantazie“ nebo „je to tak, jak chci aby to bylo“.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Řešení abstraktního problému zda je darwinismus náboženství, jak se mi zdá, spočívá ve skutečnosti na řešení mnohem specifičtějšího problému: „stačí fakt, že darwinismus odpovídá na otázky, na které před tisíci lety odpovídalo pouze náboženství k tomu, abychom tvrdili, že je darwinismus náboženstvím?“. Osobně se domnívám, že když přihlédneme k tomu, že náboženství při jejich řešení používalo úplně jiné metody a že na ně navíc odpovídalo bez vyjímky nesprávně, pak je soud jasný: darwinismus není náboženství.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Darwinismus je světonázor</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Zbývá tedy otázka, co je darwinismus, když není náboženstvím. Křesťané by možná stále chtěli tvrdit, že fakt, že darwinismus řeší podobné otázky stačí k tomu, aby byl pokládán za náboženství. Není to sice první definice náboženství, která člověka napadne, ale křesťan by mohl být ochotný schválně změnit definici náboženství tak, aby byl darwinismus náboženstvím. Katolický křesťan by například mohl tvrdit, že náboženství je soustavou přesvědčení obsahujících odpovědi na nejhlubší lidské otázky, které člověku poskytují základní kognitivní orientaci ve světě. Podle takové definice by darwinismus určitě mohl být náboženstvím. Co je rod náboženství a jaké jsou některé konkrétní druhy by pak ukazoval Obr. 1:</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW-5_epA0tJTUt1tKtvQ99CvCBqlMaw-PKeyfQ4Haukom6XQGrdIBnYInaz7JvSdMVT0AkaT_ubw6aIuNdx0m3BVXRlsB3_M7wBgz1_pGxRkDo0yJwoYOHYRpfi2MzYrC0UTLOH86ZHTk0/s1600/nab1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="270" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW-5_epA0tJTUt1tKtvQ99CvCBqlMaw-PKeyfQ4Haukom6XQGrdIBnYInaz7JvSdMVT0AkaT_ubw6aIuNdx0m3BVXRlsB3_M7wBgz1_pGxRkDo0yJwoYOHYRpfi2MzYrC0UTLOH86ZHTk0/s400/nab1.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Problém s definicí uvedenou výše je jeden a je celkem důležitý. Pro to, co jsme si zde definovali jako náboženství už dlouho existuje zažitý termín a to totiž termín „světonázor“. Pokud si navíc uvědomíme, že např. „katolické křesťanství“, které skutečně existuje v hlavách konkrétních katolických křesťanů má charakter světonázoru, pak zjistíme, že darwinismus vůbec není zvláštním případem náboženství. Spíše to bude tak, že konkrétní na náboženství založené světonázory budou zvláštními případy světonázoru. Rod světonázoru a některé jeho konkrétní druhy jsou na Obr. 2</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-SO8NcY0wVByvMgdCNVWbYhGOZlBFhfZIRJ0te6v0Sz-8XaqPlpiGihXXyzmEpy5grCeOOODInvgY5r6VWROUAy0wsjWAhAiluOuIUeHGQn4EUgXuZO1v4pj2IDXMGas2d7AcBOaor_vS/s1600/nab2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="275" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-SO8NcY0wVByvMgdCNVWbYhGOZlBFhfZIRJ0te6v0Sz-8XaqPlpiGihXXyzmEpy5grCeOOODInvgY5r6VWROUAy0wsjWAhAiluOuIUeHGQn4EUgXuZO1v4pj2IDXMGas2d7AcBOaor_vS/s400/nab2.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Když si podržíme v paměti to, na co často zapomínáme – tj. že existuje slovo „světonázor“, pak nalezneme dobrý důvod, proč je tvrzení „darwinismus je náboženství“ nesprávné. Jak se případy "darwinismus je náboženství" a "katolické křesťanství je světonázor" liší ukazuje Obr. 3</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMmyMaZJyNTrW1_kPfUn3NSFapyLtpid2SfyOYSGaXNe8ps-19P1KajZLZvToi9Xe6g8VTFRrQSH0rehcbwQwxeN5mJcZQByhA07wm89B-Ax5IhbLv-Zz4OGwtMtN0kUMeWqRs2J5JW4d0/s1600/nab3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMmyMaZJyNTrW1_kPfUn3NSFapyLtpid2SfyOYSGaXNe8ps-19P1KajZLZvToi9Xe6g8VTFRrQSH0rehcbwQwxeN5mJcZQByhA07wm89B-Ax5IhbLv-Zz4OGwtMtN0kUMeWqRs2J5JW4d0/s400/nab3.jpg" width="388" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Zdá se mi, že existuje dobrý způsob jak kontroverzní tvrzení "darwinismus je náboženství" upravit tak, abychom zároveň nepřišli o nic z toho, co jsme <i>doopravdy</i> chtěli tvrdit a zároveň tak, aby s naším tvrzením neměl nikdo problém souhlasit. Umírněnější a mnohem správnější obdoba skandálního ruseovského odhalení „darwinismus je náboženství“ je banální „darwinismus je světonázor". </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>EDIT:</b> Na článek reagovali Filip Tvrdý v blogpostu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/08/blahoslaveni-kdoz-uverili.html">Blahoslavení, kdož uvěřili</a> a Jiří Stodola v textu <a href="http://massive-error.blogspot.com/2011/08/blahoslaveni-kdoz-uverili.html">Darwinismus a náboženství</a>.</div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-85488379573131380082011-07-14T22:16:00.012+02:002012-04-01T19:49:58.096+02:00Elevatorgate: Dawkinsův omyl<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: left;">
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGaa-YQgIux7frU9SrnZGll-iGs1qUmrcW3k3GKtIfXlumPSTjVtgOwUcH24LahBQT5_jZUBhCij5A6_MHHROx7lhC8FQMm0LL7sLC6SMhEVawdJgFvSGrynmL9nI0D2GKO_3SMi9ahpQ_/s1600/4184664599_9416b57b71_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGaa-YQgIux7frU9SrnZGll-iGs1qUmrcW3k3GKtIfXlumPSTjVtgOwUcH24LahBQT5_jZUBhCij5A6_MHHROx7lhC8FQMm0LL7sLC6SMhEVawdJgFvSGrynmL9nI0D2GKO_3SMi9ahpQ_/s320/4184664599_9416b57b71_o.jpg" width="213" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
V Los Angeles dnes začala velmi populární skeptická a ateistická konference <a href="http://www.amazingmeeting.com/speakers">The Amazing Meeting 2011</a>. Letošní setkání má přitom poněkud pikantní příchuť. Málokterý skepticky, ateisticky nebo naturalisticky orientovaný blogger si totiž během posledních tří týdnů odepřel vyjádřit se k tzv. "aféře Elevatorgate", která zachvátila blogosféru a rozdělila skeptické hnutí do dvou nesmiřitelných táborů. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na konferenci mají se svými příspěvky vystoupit mimo jiných i oba hlavní aktéři aféry – <a href="http://richarddawkins.net/">Richard Dawkins</a> a <a href="http://skepchick.org/author/rebecca/">Rebecca Watsonová</a>. Situace je relativně vypjatá a někteří příznivci Watsonové dokonce vyzývají k bojkotu Dawkinsovy sobotní losangeleské přednášky. Samotná Watsonová, která situaci komentuje spíš klidně a s humorem, v <a href="http://skepchick.org/2011/07/the-privilege-delusion/">jednom z vyhrocenějších vyjádření</a> <span style="font-size: small;">označila Dawkinse za minulost a nikoliv za budoucnost ateistického hnutí. </span> </div>
<span style="font-size: small;"><b></b></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><b>Rebecca Watsonová: About Mythbusters, Robot Eyes, Feminism, and Jokes</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Celá aféra vznikla, když zakladatelka serveru <a href="http://skepchick.org/">Skepchick</a> Rebecca Watsonová uveřejnila dne 20. 6. <a href="http://youtu.be/uKHwduG1Frk">vlog</a>, ve kterém popisuje jistou nepříjemnou zkušenost z konference v Dublinu. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na konferenci přednesla přednášku o implicitním sexismu v ateistickém hnutí a svůj den zakončila s přáteli na baru v hotelu, ve kterém byli účastníci ubytováni. Ve čtyři ráno se rozhodla jít spát, rozloučila se s přáteli a nastoupila do výtahu, přičemž ji do výtahu následoval neznámý muž. Muž se na ni později během jízdy obrátil a řekl: </div>
<span style="background-color: #f3f3f3;"></span><br />
<span style="background-color: #f3f3f3;"></span><br />
<span style="background-color: #f3f3f3;"></span><br />
<blockquote style="background-color: white;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #f3f3f3;">"Nechápejte mě špatně, ale připadáte mi velmi zajímavá a chtěl bych si s vámi popovídat. Nechtěla byste si dát v mém pokoji kávu?"</span></div>
</blockquote>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #f3f3f3;">.</span>V další části videa potom Rebecca Watsonová popisuje nepříjemné pocity, které v ní tato nabídka v této konkrétní situaci vyvolala a doporučuje mužům, aby pokud možno takové nabídky v podobných situacích nepřednášeli. Alespoň tedy pokud nechtějí ženu vyděsit. </div>
<div style="text-align: justify;">
Z kontextu je docela zřejmé, že o celé situaci se Rebecca Watsonová ve vlogu zmínila jen mimochodem a to kvůli komice a ironii která je v jejím základu - totiž že posluchač její přednášky o implicitním sexismu ji učinil implicitní sexuální návrh. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zveřejněné video bylo ateistickou a skeptickou komunitou (z mě docela nepochopitelných důvodů) přijato velmi negativně. Watsonové byly v nesouhlasných komentářích podsouvána absurdní zobecňující tvrzení, jako že „všichni muži jsou násilníci“, byla obviňována z iracionalismu, alarmismu, nepřátelství vůdčí mužům, z paranoie a nevyjasněného vztahu k vlastní sexualitě. Nejčastější reakci bylo vyjádření nepochopení, proč si Watsonová myslí, že se ji stalo něco špatného, když by ji mělo naopak lichotit, že o ni nějaký umaštěný opilec nad ránem projevil zájem. V současnosti se video na YouTube líbí 709 uživatelům a nelíbí se celkovému počtu 3239 uživatelů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Teprve tato negativní reakce, která Watsonovou překvapila, nakonec vedla k rozsáhlé diskuzi o abstraktnějších tématech misogynie, sexismu a implicitního šovinismu v rámci ateistického a skeptického hnutí, které nebyly námětem původního vlogu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Dawkinsova reakce na blogu Pharyngula</b></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdůležitější událostí celé aféry kolem zveřejněného videa jsou ale reakce uživatele s přezdívkou „Richard Dawkins“, který přispěl do diskuze pod článkem biologa PZ Myerse. Ten na svém populárním blogu <a href="http://scienceblogs.com/pharyngula/">Pharyngula</a> zveřejnil odkaz na vlog Watsonové. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ve svém <a href="http://scienceblogs.com/pharyngula/2011/07/always_name_names.php#comment-4295492">prvním</a> komentáři se Dawkins pokusil příběh Rebeccy Watsonové zesměšnit, když rétoricky konfrontoval banálně působící znepokojení z pozvání na kávu se závažným utrpením žen v muslimských zemích, které jsou obětmi domácího násilí a všemožného omezování osobních svobod. Dawkins stručně řečeno tvrdil, že Rebecca Watsonová nemá proč fňukat, protože na světě se dějí mnohem horší věci. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V <a href="http://scienceblogs.com/pharyngula/2011/07/always_name_names.php#comment-4295492">druhém</a> příspěvku Dawkins svůj názor upravuje: Rebecca Watsonová by měla zmlknou, nemá si co stěžovat, protože ji nikdo fyzicky nenapadl. Šlo prý pouze o slova, která nemohou působit žádnou opravdovou újmu. Nakonec Dawkins tvrdí, že úroveň její možné újmy je asi tak srovnatelné s újmou způsobenou pohoršením, které Dawkins cítí v situaci, kdy si k němu do výtahu přistoupí někdo, kdo žvýká žvýkačku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dawkinsovy komentáře v diskuzi následovalo množství příspěvků různých uživatelů, kteří vyjadřovali neochotu věřit, že komentáře tak pochybné argumentační kvality jsou skutečně dílem Richarda Dawkinse. Autenticitu těchto příspěvků ale později autor blogu PZ Myers <a href="http://scienceblogs.com/pharyngula/2011/07/oh_no_not_againonce_more_unto.php">oficiálně potvrdil</a>. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dawkinsovi se prostřednictvím zpochybnění reálnosti nebezpečí sexuálního násilí podařilo urazit své fanoušky jak mezi obětmi znásilnění a pokusů o znásilnění, tak i mezi příbuznými a přáteli těchto obětí. Fanoušci mu adresovali <a href="http://almostdiamonds.blogspot.com/2011/07/letter-to-professor-dawkins-from.html">otevřený dopis</a> s žádostí o omluvu. Jiné z Dawkinsových fanynek zásadně nesouhlasí s jeho přesvědčením, že misogynie a sexismus v ateistickém hnutí jsou jen okrajovým pseudoproblémem a toto Dawkinsovo přesvědčení pokládají za projev přizíravosti k jiným než vlastním problémům.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Proč jsem z toho všeho smutný</b></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Upřímně řečeno je pro mě celá aféra docela velikým osobním zklamáním, protože je to poprvé, kdy v nějakém sporu nejsem na straně samotného Richarda Dawkinse a kdy jsem "pouze" na straně jeho obdivovatelů. Musím se přiznat, že k Dawkinsovi mám opravdový (byť platonický) citový vztah a že ho považuji jednoho ze <a href="http://www.amazon.com/Stubbornly-Refuse-Yourself-Miserable-Anything/dp/0818404566">dvou</a> autorů, o kterých můžu říct, že mi doslova změnili život. V tomto případě navíc nejde o nesouhlas s něčím, co by tvrdil v nějaké staré knížce, nýbrž jde o vyjádření, která jsem sledoval v reálném čase. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Bojím se, že Dawkins pro tentokrát příliš jednoduše přepnul do protifeministického módu, kterým je ostatně vybaven každý správný naturalista. Zdá se mi, že je zde třeba rozlišovat. Jedna věc je dělat si legraci z uřvaných feministek z humanitních fakult, které se hlásí k nějaké směšné teorii sociální konstrukce gendru a které kážou radikální změnu společnosti. Něco jiného je ale zlehčovat tvrzení žen, které vedou význačné skeptické a naturalistické blogy pro ženy a <a href="http://teenskepchick.org/">dívky</a> a které nekritizují situaci ve společnosti obecně, nýbrž pouze situaci uvnitř samotného skeptického a ateistického hnutí. Toto hnutí by navíc mělo podobná upozornění přijímat s nadšením, neboť se rádo ohání tím, že je ve věcech emancipace eticky napřed a často kritizuje naboženství a především islám kvůli podřadnému postavení žen v muslimském světě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na celé aféře mě zarmoutila i reakce celé komunity, kterou pokládám nejen za osobní ale i za intelektuální selhání množství jednotlivců. Pomalu si začínám zvykat na novou představu, že skeptické, ateistické a naturalistické hnutí nejspíš není tvořeno jen sympatickými a citlivými lidmi, ale že se k němu pravděpodobně hlásí i určité množství oživlých karikatur vědců z lidové představivosti, tj. sociálně imbecilních podivínů bez schopnosti empatie, kteří nejsou schopni rozlišovat sociální situace.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Právě neschopnost rozlišovat sociální situace a absence empatie je podle mě příčinou negativních reakcí na původní video Rebeccy Watsonové, které si jinak přímo říká o lidskou účast a pochopení. Jen stručná rekalpitulace historky pro připomenutí: Žena a muž sami ve výtahu. Situace se neodehrála ve dvě odpoledne kdy je člověk čilý, nýbrž ve čtyři v noci kdy je člověk už dost unavený. Muž ji nepozval na bar v přízemí, který byl stále otevřen, ale pozval ji na svůj pokoj. Pozvání neproběhlo ve světlé široké chodbě nedaleko dalších lidí, nýbrž v uzavřeném výtahu. Nepozval ji muž kterého zná, nýbrž nějaký cizí muž, který ji pronásledoval do výtahu. A nakonec - Watsonová byla v situaci, kdy byla sama v cizím městě a v cizí budově. I sociálnímu imbecilovi krom toho dojde, že užití uvození <i>„Nechápejte mě špatně, ale...“</i> je stejně „sofistikovaně neprůhledné“ jako podobné uvození <i><a href="http://www.notracistbut.com/">„Nejsem rasista, ale...“</a></i> kterým se autor automaticky sebeobviňuje nejen z rasismu, ale i z lhářství ještě předtím, než se dostane k druhé částí souvětí.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Reakce komunity je dle mého názoru i intelektuálním selháním. Shodou okolností je to právě mezi naturalisty a ateisty tolik oblíbená evoluční psychologie, která nám dokáže vysvětlit skrytou racionalitu zdánlivě iracionálního chování jako je záchvat úzkosti u ženy nacházející se uprostřed evropského velkoměsta 21. století. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Je totiž dost možné, že po dobu tisíců let naší evoluční historie, kdy se utvářela naše psychická konstituce měla většina z žen, které se staly našimi pra-matkami se znásilněním osobní zkušenost. Evoluční logice by nijak neodporovalo (právě naopak), kdyby se v lidském genofondu rozšířila adaptace proti znásilnění, které by mohly mít např. podobu specifických obav či představ a úzkostných citových reakcí na tyto obavy (další možné hypotézy: David M. Buss, s. 340-348). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud by byly ženy vybaveny takovou adaptací proti znásilnění, pak by emoční reakce na situaci z historky nemusela podobná rozmrzelosti, kterou cítíme, když jsme ze staré školy a když vidíme někoho žvýkat žvýkačku. Mnohem spíš by naše citová reakce připomínala děs, který cítíme, když nám někdo začne vážně vyhrožovat zabitím. Naturalisté a fanoušci evoluční psychologie by měli být první, kdo by měl mít pro racionalitu emočních reakcí alespoň pochopení. Stejně tak by měli být etičtí naturalisté první, kdo by měl být ochotný omezit své jednání tak, aby ženy do podobných situací zbytečně nedostával.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tolik kritizovaný apel na muže, podle kterého by pokud možno měli omezit předkládání (byť i slušně formulovaných) sexuálních návrhů v uzavřených výtazích je nejspíš hnán bohulibou snahou Watsonové vysvětlit mužům eticky matoucí situaci, ve které selhává použití jinak velmi efektivního zlatého pravidla („můžeš udělat druhému x, ale pouze v případě že bys sám chtěl, aby on/ona udělal/a x tobě“). V této konkrétní situaci totiž neplatí intuitivní pravidlo, které se nám vnucuje a které by mohli muži omylem pokládat za pravdivé: „můžeš předložit sexuální návrh ženě v nočním výtahu, ale pouze v případě, že bys sám chtěl aby ona předložila sexuální návrh tobě“. Pointa historky Rebeccy Watsonové je paradoxně vše možné, jen ne feministická, protože upozorňuje na nepřekonatelné rozdíly mezi pohlavími, alespoň tedy pokud jde o úzkost ze znásilnění.</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-19769544381133720972011-06-19T13:51:00.015+02:002012-04-01T19:50:11.723+02:00Princ a pruďas: nejzábavnější film roku<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgV6RgRuvYyf5S76k7ZGXO1aoxKpSouWKXfjJ9JOjwIsTgoObqyo2xkOJQMomm1PPXHe1s7neK8qMs4ir6Y0caperJarwbxmo7sYtwUrJoMQd4ORY7AF_D5xCEtiwcVxO47piVEKXgwR86/s1600/Your-Highness-poster.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgV6RgRuvYyf5S76k7ZGXO1aoxKpSouWKXfjJ9JOjwIsTgoObqyo2xkOJQMomm1PPXHe1s7neK8qMs4ir6Y0caperJarwbxmo7sYtwUrJoMQd4ORY7AF_D5xCEtiwcVxO47piVEKXgwR86/s320/Your-Highness-poster.jpg" width="216" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Z filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/259952-princ-a-prudas/">Princ a pruďas</a> mám podobně komplexní dojem jako z jiné letošní komedie a sice z komedie <a href="http://www.csfd.cz/film/243455-zeleny-srsen/">Zelený sršeň</a>. Stejně jako byl Zelený sršeň mimo komedie i plnokrevným akčním filmem je i Princ a pruďas stoprocentní fantasy. I když si člověk odmyslí všechny komické situace zbyde mu dobře dramaturgicky zvládnutá áčková fantasy s ačkovými triky, epickou hudbou transformera <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/62402-steve-jablonsky/">Jablonského</a>, několika originálními nápady (pětihlavá nestvůra v aréně) spoustou digitální krve a s hrdinama, kterým nejde nefandit. Film funguje také na emocionální a civilní rovině, hlavně pokud jde o vztah obou bratrů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Snad jediná věc, která mi na filmu vadila byly české titulky. Nemám nic proti <a href="http://fffilm.fuxoft.cz/">Františku Fukovi</a> konkrétně, ale už delší dobu mám za to, že současné americké komedie by neměli překládat staří lidé. Jména jako "Honimír" nebo slova jako "pruďas" působí dost nevkusně, připomínají humor našich otců z minulého století a kazí dojem z filmu. (A jak že se vlastně jmenovalo to království?)</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Styl humoru který slibuje i <a href="http://www.youtube.com/watch?v=F0y_dLx4meQ">trailer</a> mi nakonec hodně vyhovoval, ikdyž jsem si ze začátku párkrát řekl "tenhle vtip byl trochu trapný". Postupem času mě ale takové myšlenky úplně opustily. Nakonec nevím, jestli se autorům prostě jen nepovedlo pár vtipů na začátku, nebo jestli si člověk prostě zvykne na pravidla komiky a naučí se užívat si tu jízdu. Po pravdě jsem už nevěřil, že v kině někdy uvidím film, u kterého se budu smát a říkat si "ale tohle se přece nesmí prostě takhle říct/ukázat". V komediálních seriálech je to zvykem, ale na plátně je to spíše vzácnost. Zvláštním bonusem obhroublé komedie je, že dvě ze tří hlavních rolí hrají paradoxně dva největší hollywoodští intelektuálové - <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/158-natalie-portman/">Natalie Portmanová</a> a <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/1822-james-franco/">James Franco</a> - kteří čas od času podlehnou pokušení a pořídí si nějaký doktorát.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec bych producentům a sobě přál, aby se tento nákladný film nějakým magickým způsobem zaplatil, protože na módu podobných snímků bych si snadno zvykl. V <a href="http://www.imdb.com/title/tt1240982/parentalguide">Parents guide</a> na imdb.com se film pyšní Total Explicit Ratingem: 43/50, přičemž 10/10 si film vysloužil v kategoriích Sex &Nudity a Profanity a 9/10 ve Violence &Gore a Alcohol/Drugs/Smoking. Autoři tak naplno využili eRkového ratingu, protože se zde neskrblí ani na vulgaritě, ani na nahotě, ani na digitální krvi.</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-81628218468033173752011-05-23T16:27:00.006+02:002012-04-01T19:50:24.478+02:00Proč přestávám používat slovo „ateismus“<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZrnwHKFUZBpvpaT_SW7CHELH-OSNhWfW0paqfqcvDjjckeE19LAQgx5oMPJISLAO2Ul3i87ayoeqNSB8NXmILu4RZNrGuld1UjMeeK7OaxsU-Wt-QE7Zy4qW6bizdDhzsIK7GXFtH5yLs/s1600/220px-NASA-Apollo8-Dec24-Earthrise.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZrnwHKFUZBpvpaT_SW7CHELH-OSNhWfW0paqfqcvDjjckeE19LAQgx5oMPJISLAO2Ul3i87ayoeqNSB8NXmILu4RZNrGuld1UjMeeK7OaxsU-Wt-QE7Zy4qW6bizdDhzsIK7GXFtH5yLs/s1600/220px-NASA-Apollo8-Dec24-Earthrise.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem se ještě relativně nedávno hlásil ke katolické církvi, nebyl pro mě ateismus (v podobě v jaké jsem se s ním setkával) opravdovou alternativou. Domnívám se, že i obecně platí, že jeden z důvodů, proč věřící křesťané nejsou ochotní přemýšlet o křesťanství s odstupem a skutečně objektivně zhodnotit argumenty ateistů je ten, že ateismus zdánlivě nenabízí alternativní světonázor. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Ateismus versus naturalismus </b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na první pohled se zdá, že ateisté jsou pouze záškodníci, kteří boří domeček teismu a sami žádný vlastní domeček nestaví. Křesťan se pak chtě-nechtě musí domnívat, že alternativa křesťanského světonázoru je nihilistickou alternativou absence světonázoru. Pak se ale nelze divit, že možnost zabývat se ateismem není pro křesťana dvakrát lákavá. Kdo by také chtěl žít bez světonázoru a ignorovat otázky jako „odkud pocházíme?“, „kdo jsme?“, „jaký je původ morálky?“, „co je to láska?“, nebo „jaký je smysl života?“. Zdá se mi ovšem, že chápání ateismu jako čirého popírání a jako absence světonázoru není pravdivé a že zde jde pouze o nepříjemný projev zhoubnosti despotické vlády slova nad lidským myšlením. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„<i>A</i>teismus“ není z etymologického hlediska skutečně nic jiného než „<i>ne</i>teismus“ a v tomto smyslu není divu, že ateisté jsou pokládání za pouhé bořitele. Negativitu slova "ateismus" v tomto smyslu nelze oddiskutovat. V rozporu s intuicí se ale ateisté krom boření věnují také stavění a dokonce takovému stavění věnují nesrovnatelně více času než boření. Staví totiž domeček naturalistické vědy, ve které se může kdykoliv a třeba i na přechodnou dobu ubytovat - ať už je to teista pochybující nebo bývalý. Alternativou teismu tedy proti původní intuici není bezdomovectví, ale přestěhování se z jednoho domečku do jiného. Zdá se mi, že jedna z nejlepších věcí, kterou bychom pro diskuzi o teismu a ateismu mohli udělat je prostě přejmenovat spor mezi teisty a ateisty na spor mezi supernaturalisty a naturalisty. Pak by bylo jasné, že i ateismus přednáší pozitivní světonázor.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na rozlišení "naturalismus - supernaturalismus" je mnohem jasněji vidět, v čem se teisté a ateisté shodnou, v čem se neshodnou a proč ateismus není prosté popření teismu. Na první pohled to vypadá trochu nesmyslně, ale ve skutečnosti je teismus nejspíše jakýmsi rozšířením ateismu. Zavádějící etymologie slov „teismus“ a „ateismus“ nás ovšem nevyhnutelně vede k mnoha zbytečným nedorozuměním. Především toto zastaralé rozlišení zapřičiňuje zbytečnou zlou krev a zakrývá vše, v čem spolu teisté a ateisté souhlasí. Teisté (a zvykejme si na to: supernaturalisté) i ateisté (rozumějme: naturalisté) spolu souhlasí v existenci vnějšího světa a souhlasí s tím, že je možné popisovat ho pomocí nástrojů přírodních věd. Teismus (supernaturalismus) není s ateismem (naturalismem) v logickém rozporu, spíše je vhodné ho chápat jako rozšíření naturalismu. Naturalisté tvrdí jisté věci, supernaturalisté s nimi souhlasí a ještě něco přidávají.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Co nové rozlišení znamená pro diskuzi?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud nové rozlišení přijmeme, vyjasní se nám, že nejlepší otázka, kterou může teista s ateistou řešit je otázka, zda máme důvody pro to pokládat naturalismus za omezenou a slabou teorii která leccos nezvládá vysvětlit. To konkrétně znamená hledat důvody, proč je nutné postulovat supernaturální bytosti nebo věci (bohy, anděly, zlé duchy, životní sílu atd.). Abstraktní a obtížná otázka po existenci Boha se tak může přeměnit v konkrétní otázku po silných a slabých stránkách naturalistických a supernaturalistických vysvětlení přirozených jevů jako je např. evidentní výskyt důmyslného designu v živé přírodě. Od supernaturalistů pak taková diskuze předpokládá ochotu dobře se seznámit s naturalistickými vysvětleními těchto jevů. Jejich kritika by měla vycházet z dobré znalosti třeba alespoň jedné populární knihy např. o evoluční biologii. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Dvojice slov „naturalismus“ a „supernaturalismus“ také lépe ukazuje co ve sporu je nulová hypotéza. Dvojice „teismus“ a „ateismus“ nesprávně implikuje, že je zde jakési základní přesvědčení jménem „teismus“, proti kterému vystupuje popírající „ateismus“. To je nesprávná implikace, protože obecně platí zásada, že kdo tvrdí něco pozitivního (např. „Bůh existuje“), ten také nese důkazní břemeno. Oproti tomu jde v případě druhé pojmové dvojice jasně vidět, že „naturalismus“ obsahuje jakýsi komplex tvrzení, na kterém se všichni shodnou a který někteří lidé pouze druhotně rozšiřují v „supernaturalismus“, což je dobře vyjádřeno předponou „super-“. Zde je tedy jasné, kdo přednáší pozitivní tvrzení nad rámec obecné shody a na kom leží břemeno dokazování. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vedlejším výhodným důsledkem pro ateisty (a skeptiky) je, že mezi supernaturalisty takříkajíc „spadnou“ i lidé, které by bylo obtížné pokládat za klasické teisty. V tomto smyslu jsou supernaturalisty také ateisté, kteří jsou buddhisty, ateisté kteří věří v neosobní transcendentní energii nebo ateisty, kteří věří na telepatii, komunikaci s duchy předků atp. V tak ateistické zemi jako je Česká republika je argumentace proti teismu ve srovnání s jinými zeměmi do jisté míry zbytečná. O to prospěšnější je ale právě naturalistická argumentace proti pseudovědě a víře ve „vyšší sílu“ nebo v osobní nesmrtelnost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
-</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-39590762396491618802011-05-01T19:19:00.015+02:002012-04-01T19:50:43.212+02:00Jak to, že všechny nejlepší věci vymysleli Britové?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvSITQ8g0g0d6R_W4IaJ-es31uo-4FaU0JXMvCmVxQOdaf9-bQ63lO2p8JUy7QkETfbptcNDa_QfRayDAHqeCmOSWn7NiMy4te38z_d_JVOSAL3wNJ2_ztNR3Xdjv2csessqNTzdd6Y-lz/s1600/white-rose-i-love-the-united-kingdom-uk-england-baby-shirts_design.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvSITQ8g0g0d6R_W4IaJ-es31uo-4FaU0JXMvCmVxQOdaf9-bQ63lO2p8JUy7QkETfbptcNDa_QfRayDAHqeCmOSWn7NiMy4te38z_d_JVOSAL3wNJ2_ztNR3Xdjv2csessqNTzdd6Y-lz/s200/white-rose-i-love-the-united-kingdom-uk-england-baby-shirts_design.png" width="200" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Obyvatelé Spojeného království tvoří společenství, kterému svět vděčí za většinu z nejlepších a nejužitečnějších myšlenek, které kdy člověka napadly. Zásluhy jiných velkých národů o blaho světa nesnesou s plody britského důvtipu žádné srovnání. Pokud jde o schopnost ovlivnit každodenní život obyvatel planety Země jsou Francouzi, Španělé, Italové nebo Němci ve srovnání s Brity zoufale impotentní. Celá věc je ještě překvapivější, když si uvědomíme, že Britové vždy žili kdesi na periferii Evropy, od které byli navíc fyzicky i kulturně odděleni Lamanšským průlivem.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Princ William, Kate Middletonová a Commonwealth</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
V posledních dnech byla na Britské ostrovy soustředěna celosvětová mediální pozornost. Svatba prince Williama a Kate Middletonové se stala opravdovou globální událostí. Zvlášť intenzivně svatbu prožívali především obyvatelé Commonwealthu. Commonwealth není totiž jen společenstvím zemí bývalého britského impéria, na jejichž území žije více než 2 miliardy lidí. Je to také společenství, jehož hlavou je dodnes britský panovník. Především proto byla svatba v královské rodině událostí, která se přímo týká asi třetiny světové populace.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Dnes, 1. května 2011, slaví Britové navíc 304. výročí vzniku Království Velké Británie. Před 304 lety tak zanikla dvě samostatná království: Anglické království a Skotské království a vzniklo společné království s jediným společným parlamentem ve Westminsteru. Podle všeho je právě dnes ten pravý den, kdy se můžu vyznat z lásky a obdivu k nejlepšímu národu všech dob.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Lingua franca 21. století</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Když poprvé přemýšlíme o tom, co britského ovlivňuje náš každodenní život, napadne nás nejspíš jedna věc - angličtina. Angličtina je jazyk, který všichni každý den užíváme a ne náhodu je to také jazyk, který si ze všech současných jazyků nejvíce zaslouží titul "lingua franca 21. století". Jeho znalost nám téměř magicky otevírá dveře k informacím o všemu důležitému, co se na světě právě teď děje. Zdá se mi také, že už při studiu gramatiky angličtiny můžeme narazit na cosi, co je pro anglickou kulturu specifické, totiž o jakousi úspornost a soustředění se na to, co je důležité. Angličtina je tzv. izolační nebo amorfní jazyk s relativně jednoduchou gramatikou, která prakticky úplně ignoruje zbytečné jemnůstky, které nás trápí při studiu většiny jiných jazyků. Nepříjemnosti jako jsou jazykové rody, skloňování nebo časování slov angličtina díky bohu prakticky nezná.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Britové v politice a vědě </b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Britům také vděčíme za nejprogresivnější myšlenky z oblasti politiky, etiky a ekonomie: odpor ke katolickému tmářství, ústava omezující moc vlády, průmyslová revoluce, ochrana soukromé sféry před zásahy státu, zastupitelská demokracie, dvoukomorový parlament, moderní ateismus, liberalismus, utilitarismus, tržní ekonomika a tzv. nová pravice jsou všechno koncepce, které pokládáme za jakousi samozřejmost a za které vděčíme britských mozkům.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Vyjímečně plodní byli Britové především ve vědě. Franciu Baconovi se po staletích, kdy se "pokroku" v přírodních vědách dosahovalo prostřednictvím studia knížek v knihovnách (a prostřednictvím diskuzí, vytváření sylogismů a přemýšlení u stolu), podařilo formulovat novou vědeckou metodu. Britská snaha o získávání vědění byla (na rozdíl od stavu na evropském kontinentu) také vždy hnána úsilím o zlepšení lidského života a odporem k prázdným spekulacím, metafyzice a mysticismu. Experiment, pozorování, induktivní metoda, přírodní zákon nebo empirismus jsou pojmy která naše myšlenky jaksi automaticky vedou ke slovům jako Anglie nebo Spojené království. Britské mozky stojí "shodou okolností" za mnohými vynálezy v dopravě [kluzák, vrtule, tryskový motor, bicykl, systém železniční dopravy, spalovací motor...] v komunikaci [telegraf, telefon, systém moderní pošty, web...], v elektronice [elektromotor, žárovka, televize, počítač, vícekanálový reproduktor, fotoaparát, kamera...] nebo v medicíně [antibiotika, oplodnění in virto, očkování, objev struktury DNA...].</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Darwin: nejlepší myšlenka jakou kdy člověk objevil</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Obyvatelem Britských ostrovů byl také původce nejlepší myšlenky, jakou kdy člověk objevil a autor nejkrásnější přírodovědecké teorie Charles Darwin. Darwinovi se podařilo vysvětlit něco, co bylo i pro ty nejinteligentnější lidi všech dřívějších věků naprosto nepředstavitelné. Podařilo se mu na základě velmi jednoduché myšlenky vysvětlit něco tak kontraintuitivního, jako je možnost vzniku designu bez plánu a úmyslu designéra. Dnes víme, že replikátor plus dědičnost plus variace plus selekce se vždy <i>nutně</i> rovná evoluci prostřednictvím přírodního výběru, která (ve většině případů) vede ke vzniku složitějších struktur z jednodušších. Zatímco před Darwinem byl mezi vědci pochopitelným a přípustným přesvědčením takzvaný deismus, Darwin s konečnou platností vykázal dříve úctyhodného biblického Stvořitele do společnosti jeho komických příbuzných z řeckých, indických a germánských mýtů.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Co by také chybělo ve světě bez Britů</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Opravdu mě nenapadá, který z evropských národů by se s výkony Britů mohl srovnávat. Skoro se mi zdá, že seznam největších praktických úspěchů britského důvtipu je také seznamem největších praktických úspěchů lidstva jako celku. Já osobně bych pak, jen velmi nerad žil ve světě, kdy by Britské ostrovy zůstaly neobydleny a kde by neexistovaly další plody britského génia jako jsou sitcomy, stand-up comedy, Létající cirkus, dokumentární filmy z produkce BBC, černý humor, fish and chips, čaje Earl Grey, sendviče, jaffa cakes, ginger biscuits, filmy Alfreda Hitchcocka a Christophera Nolana, fotbal, trip-hop, dream pop, drum and bass, analytická filozofie, genocentrický pohled na evoluci, obchody Marks & Spencer nebo Next, pera Parker, Medvídek Pů a Spojené státy americké.</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="javascript:location.href='http://vybrali.sme.sk/submit.php?url='+encodeURIComponent(location.href)" title="vybrali.sme.sk"><img alt="pošli na vybrali.sme.sk" border="0" src="http://blog.sme.sk/blog/3/61630/tlacitko.gif" /></a></div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-8729098230983968132011-04-29T21:39:00.007+02:002012-04-01T19:51:00.212+02:00Jak slovenští ateisté požehnali mému blogu<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Zatímco zbožní lidé svým přátelům nabízí kvazi-pomoc v podobě modlitby, ateisté mají chvalitebný sklon poskytovat výhradně pomoc, která je opravdu účinná. Členové komunity sdružené kolem <a href="http://www.ateizmus.sk/">fóra</a> ateizmus.sk a uživatelé stránky vybrali.sme.sk doslova <a href="http://vybrali.sme.sk/c/Proc-je-obtizne-prestat-verit-v-Boha/">protlačili</a> můj <a href="http://someselfishmemes.blogspot.com/2011/03/proc-je-obtizne-prestat-verit-v-boha.html">článek</a> <i>Proč je obtížné přestat věřit v Boha</i> na hlavní stránku nejčtenějšího slovenského deníku sme.sk, kde odkaz visel více než dva dny. Takto na blog přivedli návštěvníky, kteří si zobrazili některou z mých stránek dohromady 4000 krát. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Tato pomoc mi jako bloggerovi samozřejmě udělala velikou radost. Jsem strašně rád za každého jednoho čtenáře, který si díky osobnímu přičinění <a href="http://vybrali.sme.sk/uzivatel/vasimaginarnypriatel/29717/">uživatele</a> s příznačným nickem "vas-imaginarny-priatel" našel cestu na můj blog. Současný rekord blogu z 27.4. 2011 je tak 1429 zobrazení stránek za den a doufám že bude brzy překonán. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že se cítím trochu trapně, kdykoliv si teď vzpomenu, že ještě před týdnem jsem pociťoval bezmála euforické stavy, když mi statistika ukazovala 30 zobrazených stránek za den. Jak překotný byl vývoj návštěvnosti webu a jak velké díky dlužím slovenským kolegům dokumentuje graf za poslední měsíc.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCMlRc-h77yWci820HfZv526Ox_VcGKr_B6D1xJr7g6gIpxU-2QaqBc5XaJvCe-ifLMTcUaeHoT0jUgKtQ9dU9j9T87Pp86CeLDcFRuUsdHVQRri0Tj6rzI68kH6BlZy5VygE7dAAJ7DZV/s1600/navstevnost.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="125" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCMlRc-h77yWci820HfZv526Ox_VcGKr_B6D1xJr7g6gIpxU-2QaqBc5XaJvCe-ifLMTcUaeHoT0jUgKtQ9dU9j9T87Pp86CeLDcFRuUsdHVQRri0Tj6rzI68kH6BlZy5VygE7dAAJ7DZV/s400/navstevnost.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Slovenští čtenáři za sebou na blogu zanechali také přibližně <a href="http://someselfishmemes.blogspot.com/2011/03/proc-je-obtizne-prestat-verit-v-boha.html#comments">stovku komentářů</a>, z nichž mě některé potěšily a některé mě naopak zarmoutily. Předně se bohužel ukázalo, že většina čtenářů na internetu neumí číst. Tím chci říct, že pouze menšina čtenářů "ví co čte" a naopak většina při čtení volně asociuje na dané téma a domýšlí si, co by si tak asi autor mohl také myslet. Ve svém původním textu jsem se soustředil výhradně na otázku "proč je obtížné přestat věřit v Boha" a schválně jsem se vyhýbal všem běžným tématům přicházejícím na přetřes, kdykoliv se diskutuje na téma náboženství a ateismus. V článku mi bylo úplně jedno jestli byl Hitler ateista, nebo jestli existuje kosmická neosobní síla. Psal jsem pouze o tom, co nám brání v tom, abychom dokázali odmítnout představu Boha, pokud už jednou jsme věřícími. Když si teď prohlížím komentáře, nemůžu bohužel najít jediný komentář, kde by některý věřící problematizoval nějaké z tvrzení, které mi nebylo pouze podsunuto a které jsem v článku doopravdy tvrdil.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Za druhé se ukázalo, že současná náboženství jsou velmi odolnými myšlenkovými viry, které si vybudovaly takřka nepřekonatelné systémy obran před racionální kritikou. To je fakt, kterému se nelze příliš divit. Z tisíců náboženství, které kdy na světě vznikly, drtivá většina vyhynula a přežilo jen několik nejzdatnější. Jinak řečeno, všechna náboženství, která měla méně dokonalé obrany jsou už díky síle sekulární kritiky dávno mrtvá a navíc i k smíchu. I když to všechno vím, myslel jsem si, že tyto obrany dokážu překonat určitou upřímností a psaním o osobních představách, o kterých lidé ve strachu ze zesměšnění moc nemluví. Proto jsem tolik mluvil o svých představách o Bohu a o tom, co jsem od náboženství očekával. Tyto moje představy byly ovšem v komentářích vysmívány jako naivní, přestože si troufám tvrdit, že i ti nejsofistikovanější teologové museli minimálně v dětství a dospívání podobné představy mít. Běžní věřící podle všeho nejsou (na rozdíl ode mne) zklamáni a zarmouceni z toho, že jejich představy o Bohu se s tím jak dospívali stávaly čím dál tím více vybledlejšími, zamlženějšími a vyprázdněnějšími. Také si evidentně nedokážou odepřít výsměch, kdykoliv o takových přirozených a upřímných představách o Bohu (které kdysi museli také mít) slyší. Z komentářů se tak zdá, že celý můj text byl víceméně k ničemu. Doufejme ale, že existují čtenáři, které text oslovil, a kteří se třeba jen ze strachu z výsměchu ke svým takzvaně "naivním" představám o Bohu a náboženství nahlas nepřihlásili.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">Dodatek o vystoupení z církve</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><br />
</span> </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">Při brouzdání po vodách slovenského ateismu jsem narazil na <a href="http://zbohom.sk/">velmi sympatický projekt</a>, kterému asi budu později věnovat samostatný blogový příspěvek. Jde o stránku zbohom.sk, která vám na požádání vygeneruje žádost o vystoupení z církve včetně velmi zdvořilého průvodního dopisu s odkazy na zákony, podle kterých vám církev musí vyhovět a nesmí o vašem rozhodnutí informovat nikoho mimo církev (tj. např. vaše rodinné příslušníky atd.). Chystám se poprosit slovenského provozovatele o českou verzi žádosti (včetně odkazů na českou sbírku zákonů). Až bude česká verze připravená, dám vám vědět v samostatném blogovém příspěvku. </span></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="javascript:location.href='http://vybrali.sme.sk/submit.php?url='+encodeURIComponent(location.href)" title="vybrali.sme.sk"><img alt="pošli na vybrali.sme.sk" border="0" src="http://blog.sme.sk/blog/3/61630/tlacitko.gif" /></a></div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-55408638180663193112011-04-17T21:51:00.019+02:002012-04-01T19:51:12.844+02:00Jsou studenti teologie milosrdní samaritáni?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-size: small;"></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU425nTDj1ICoQAZYXxo6f7TX-ew1yD4st2szxItgtMN8LtkCVDDGucYS1IxkWrT_ylUSafQ25Hk23b2N7FAEOBytsdmRWHlsgKGGZMTU5SUqdMa6JicBeAwFQ-H01J_u-zdb1qSW_Md3l/s1600/keeping-the-faith-596050l.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="220" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU425nTDj1ICoQAZYXxo6f7TX-ew1yD4st2szxItgtMN8LtkCVDDGucYS1IxkWrT_ylUSafQ25Hk23b2N7FAEOBytsdmRWHlsgKGGZMTU5SUqdMa6JicBeAwFQ-H01J_u-zdb1qSW_Md3l/s320/keeping-the-faith-596050l.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Co se asi tak stane, když dáte </span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">teologovi</span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"> přečíst podobenství o milosrdném samaritánovi, pošlete ho do sousední budovy a do cesty mu nastražíte nemocného člověka, který potřebuje akutní pomoc? Pomůže mladý teolog nešťastníkovi nebo bude dělat, že ho nevidí?</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"><b>Good samaritan experiment</b></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Dva potměšilí sociálních psychologové byli na odpověď tak zvědaví, že si v roce 1970 neodepřeli provést experiment, který by to zjistil. Experiment proběhl v prostředí kampusu Princetonské univerzity a jeho výsledky byly o 3 roky později publikovány na stránkách <i>Journal of Personality and Social Psychology </i>v článku pojmenovaném <i>From Jerusalem to Jericho: A study of situational and dispositional variables in helping behavior.</i></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Tito mladí čtveráčtí badatelé, John M. Darley (tehdy 32 let) a C. Daniel Batson (tehdy 27), se rozhodli zjistit, co rozhoduje o tom, zda někdo bude nebo nebude ochoten pomoci nějakému cizímu člověku. Rozhoduje o tom, zda někdo někomu pomůžeme spíše (1) uvědomování si absolutních morálních povinností, nebo (2) prostě záleží na konkrétní situaci? To konkrétně znamená: Je to tak, že čím více si připomínáme své mravní povinnosti, tím mravněji jednáme? Budeme jednat mravněji, když budeme často myslet na desatero a na biblické příběhy? Nebo má naše přemýšlení o morálce na naše jednání naopak pramalý vliv a ovlivňují nás hlavně okolnosti situace, ve které se můžeme zachovat mravně nebo nemravně?</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"><b>Lukáš 1970 revisited </b></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Abychom důvtip a kradmou ironii experimentu docenili, je dobré si nejdříve podobenství připomenout. Takto o něm píš<span style="font-style: normal;">e anonymní autor / autorka / kolektiv autorů / kolektiv autorek z přelomu prvního a druhého století, ke kterému obvykle referujeme jménem "svatý Lukáš":</span></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<blockquote>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Ježíš mu odpověděl: <span style="font-weight: normal;">„Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.</span></span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Náhodou šel tou cestou jeden <i>kněz</i>, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">A stejně se mu vyhnul i <i>levita</i>, když přišel k tomu místu a uviděl ho.</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“</span></div>
</div>
<div style="background-color: #fff2cc; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“</span></div>
</div>
</blockquote>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">V evangeliu tedy v nelichotivé roli vystupují dva duchovní, kteří podle tradiční interpretace pospíchají do města, aby se tam „profesionálně věnovali náboženství“. Většina čtenářů jednání kněze a levity (které postava mýtického hrdiny Ježíše kritizuje) pokládá za pokrytecké a zvrácené. Jak ukážu dále, experiment mladé teology dostane přesně do situace, kdy se budou rozhodovat, zda mají pomoct chudákovi, nebo zda mají pospíchat kvůli pronesení náboženského proslovu.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"><b>Utrpení druhého: vidět nebo nevidět?</b></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Subjekty experimentu byli studenti teologie, kterým bylo řečeno, že se účastní výzkumu o profesním uplatnění studentů teologie. Studenti byli telefonicky pozváni do učebny (každý na jiný termín) a každý dostal jeden ze dvou úkolů. Oba úkoly spočívaly v 3-5-ti minutovém rozhovoru nad daným tématem, přičemž jim bylo řečeno, že záměrně nedostanou čas na přípravu. První dostali za úkol mluvit o profesním uplatněním studentů teologie (task-relevant condition). Druzí dostali text podobenství o milosrdném samaritánovi a dostali za úkol mluvit o čemkoliv, co je k textu napadá (helping-relevant condition). Subjektům bylo také řečeno, že ve stávající budově výzkumníci nenašli další volnou místnost a subjekty tedy musí přejít za kolegou se záznamovým zařízením, který čeká v sousední budově.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Krom dvou různých úkolů dostaly různé subjekty při zadávání také jeden ze tří pokynů. Jedněm bylo řečeno, že je kolega v sousední budově už několik minut marně čeká (mají zpoždění), druhým bylo řečeno, že je nejvyšší čas vyjít a třetím bylo řečeno, že mají několik minut k dobru. De facto tedy byli studenti rozděleni do šesti (3x2) skupin: (pospíchá hodně / pospíchá / má čas) x (mluví o profesi /mluví o podobenství)</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Když subjekty přecházely do sousední budovy, narazili na figuranta. U vchodových dveří sousední budovy na zemi seděl člověk v omšelém oblečení, se skloněnou hlavou, díval se do země a nehýbal se. Když kolem něj subjekt procházel, figurant dvakrát zakašlal a povzdechl si. Otázka byla, jak na figuranta budou jednotlivé subjekty reagovat.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"><b>Pouze 40 procent teologů pomohlo</b></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Celkem projevilo ochotu nějakým způsobem pomoci 40 procent teologů, 60 procent dělalo, že nemocnou osobu nevidí. Za ochotu pomoci bylo přitom považováno už to, že na nemocnou osobu upozornili asistentku výzkumníka v druhé budově, u které se hned při příchodu hlásili. Nemuseli tedy de facto s nemocnou osobou ani mluvit.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Experiment ukázal, že existuje silná záporná korelace mezi tím, jak moc subjekt pospíchal a jak často byl ochotný pomoct. Z těch, kteří nepospíchali, bylo ochotno pomoci 63 procent, z těch kteří spěchali to bylo 45 procent a z těch kteří pospíchali hodně to bylo pouze 10 procent. </span> </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Pokud jde o úkol který měli v druhé budově splnit, vypadá situace takto: z těch, kteří právě přemýšleli o podobenství (helping-relevant condition) bylo ochotno osobě pomoci 53 procent, z kontrolní skupiny (task-relevant condition) to bylo 29 procent .</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Z další analýzy, která nezohledňuje jen to, <i>zda</i> byli teologové ochotni pomáhat, ale zajímá se i o to, <i>jak moc</i> byli teologové ochotni pomáhat plyne, že vliv četby byl ve srovnání s vlivem spěchu naprosto marginální. Experiment tedy prokázal, že zásadní vliv na naše morální rozhodování má to, jak vypadá konkrétní situace spíše, než že by člověk rigidně dodržoval racionální mravní řád pocházející odkudsi ze zásvětí.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;"><b>Spirála křesťanské pověry</b></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Ještě jednou bych rád zopakoval, co přesně se v experimentu ukázalo. Studenti teologie si přečetli příběh, při kterém si každý oškliví pokrytectví kněze a levity a to, jak tito dva nechápou, co je doopravdy důležité (pomoc bližnímu) a co je ve srovnání s tím marginální (vykonání náboženských povinností). Pak vyjdou z budovy a kvůli pokynu neznámého člověka v bílém plášti (kterého nikdy předtím neviděli a kterého už nikdy neuvidí) ignorují člověka, který potřebuje pomoc a jdou si vyzvednout svých (jak jsem s přihlédnutím k inflaci spočítal) 121 Kč odměny za účast v experimentu.</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: small;">Dobře rozumím tomu, že nemá žádný smysl posmívat se morálnímu selhávání jednotlivců, pokud pro to nejsou nějaké důvody. Kněží a věřící lidé vůbec ale zatvrzele hlásají, že mají patent na morálku, že morálka je od Boha a že alternativou víry je amorálnost. Experiment Darleyho a Batsona proběhl v roce 1970 a to znamená, že ti ze seminaristů, kteří na to mají dost silné žaludky mají dnes za sebou pěknou řádku kázání, ve kterých se příběhu o milosrdném samaritánovi věnovali. Pochybuji, že by některý z nich zapomněl dodat, jak moc je důležité napodobovat milosrdného samaritána ve svém každodenním životě. Právě nesplnitelné morální nároky totiž roztáčí spirálu zoufání si nad vlastní hříšnosti a upínání se k čistému světu duchů, které věřící vhání hloub do temnot křesťanské pověry. A to je přesně to, co kněží potřebují.</span></div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-20602988759846493982011-04-04T21:26:00.009+02:002012-04-01T19:51:26.019+02:00Last.fm a kvantitativní výzkum ve vlastním vkusu<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy9H39xAIVqy-oBBX69rwQd0rNo2QM_llibIC5oJIp3kWqMDSX3vkZc7ZlrhnDyhbXxwvOxJcfXAmZmyxW2eMnLy-D701AYxyrvfz4D1r760loHQsMtw_WUPSNuGxWRst7_CfUUS-I4Geo/s1600/monkey-with-headphones2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhy9H39xAIVqy-oBBX69rwQd0rNo2QM_llibIC5oJIp3kWqMDSX3vkZc7ZlrhnDyhbXxwvOxJcfXAmZmyxW2eMnLy-D701AYxyrvfz4D1r760loHQsMtw_WUPSNuGxWRst7_CfUUS-I4Geo/s200/monkey-with-headphones2.jpg" width="182" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.last.fm/user/selviskhed">Mé statistiky</a> na webu Last.fm mě nepřestávají fascinovat a nutí mě přemýšlet o tom, odkud se vlastně dozvídám co mám rád. Vždycky jsem si myslel, že mám ke svému já jakýsi neomylný bezprostřední přístup. Zdálo se mi, že o tom co mám rád zkrátka vím a nemusím to nějak zjišťovat. Empirické údaje o mém skutečném chování, které sbírá Last.fm mě ale nutí pochybovat zda to tak doopravdy je. Statistická data z Last.fm mě usvědčují z toho, že jaksi vůbec neposlouchám interprety, které bych jmenoval jako své oblíbené a že naopak často poslouchám interprety, ke kterým bych se příliš nehlásil. To může být zajímavý důkaz pro tvrzení, že obraz sama sebe si konstruuji tak, aby byl spíš pozitivní než aby byl pravdivý.</div>
</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Co je Last.fm</b></div>
</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Last.fm je webová stránka, na které se sdružuje komunita fanoušků hudby. Její zvláštností je to, že nabízí <a href="http://www.last.fm/download">program</a>, který si můžete stáhnout a který na servery webu posílá informace o veškeré hudbě, kterou na svém počítači posloucháte. Stránka pak generuje statistiky, ze kterých se dozvíte, které interprety, která alba nebo které písně posloucháte nejčastěji. </div>
</div>
<div style="font-weight: normal; margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Je asi zřejmé, že tento web není vhodný pro lidi, kteří si úzkostně chrání své soukromí. Opravdu to funguje tak, že kdokoliv na celém světě může kdykoliv v reálném čase zjistit, jaká píseň právě hraje ve vašem multimediálním přehrávači. Statistiky, které Last.fm shromažďuje jsou ale neobyčejně užitečné. Vám slouží tak, že systém vyhledává lidi, kteří poslouchají podobnou hudbu jako vy a na základě jejich statistik vám nabízí interprety, které zatím neposloucháte, ale kteří by se vám mohli líbit. Především je to ale v současnosti jediný dobře fungující <a href="http://www.last.fm/charts">nástroj</a> pro sledování vývoje popularity interpretů a písní. Starší nástroje, jako byly žebříčky prodejnosti CD a rádiové hitparády dnes totiž nevypovídají téměř o ničem, protože si hudbu téměř nikdo nekupuje a rádia už dávno nikdo neposlouchá. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<b>Jak Last.fm ukazuje, kdo doopravdy jsme</b></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;">Informace, které můžeme díky Last.fm o chování posluchačů získat jsou úžasné. Dnes například přesně víme, že nejčastěji přehrávanou písní mezi 20. a 27. březnem je Under Cover Of Darkness</span> od The Strokes a že si ji 42460 lidí během daného týdne přehrálo celkem 130586 krát. To úplně mění naše chápání toho, co to znamená, když říkáme, že nějaká píseň je hitem.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Tento fascinující rys webu ale zatím nejsem schopen ocenit, protože jsem se stále nestačil vzpamatovat z faktu, že podle objektivních dat ve skutečnosti téměř nikdy neposlouchám své „nejoblíbenější“ hodnotné interprety kterými se tak rád zaštiťuji a naopak téměř neustále poslouchám hudbu, kterou jsem poslouchal kdysi na začátku dospívání a ke které se příliš hlasitě nehlásím. Evidentně tedy nejsem tak náročný posluchač, jak by se zdálo z mých odpovědí na otázku „a co vlastně rád posloucháš?“. Mojí jedinou nadějí tak je doufat, že v tom nejsem sám. A možná že v tom skutečně sám nejsem. Například na základě dat z filmové databáze se mi zdá, že lidé mají celkem silnou tendenci hlásit se k uznávaným režisérům a přitom projevují podivuhodně malou ochotu sledovat filmy z jejich filmografií. Doufám tedy, že takto sami sebe podvádíme všichni.</div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-9016578528591687482.post-53460430210102803892011-04-01T17:29:00.025+02:002012-04-01T19:51:38.325+02:00Sucker Punch: O unesené princezně, která nečekala na prince a draka zabila sama<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyxPZCFybLI5y9B6roEWX1vTRWcHgRjXP1Ui6PQ1ngqKuV97aZrM45MElySjXgZi_VkDzYyvxzKP5Pb3IlGCNFI_Bw6_86uIGTvZBgPIyWyhoSYP57PQc1LDWPuzh0Y2gvBatNPx8-5pa3/s1600/Sucker-Punch-poster.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyxPZCFybLI5y9B6roEWX1vTRWcHgRjXP1Ui6PQ1ngqKuV97aZrM45MElySjXgZi_VkDzYyvxzKP5Pb3IlGCNFI_Bw6_86uIGTvZBgPIyWyhoSYP57PQc1LDWPuzh0Y2gvBatNPx8-5pa3/s320/Sucker-Punch-poster.jpg" width="177" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Výsledná podoba filmu <a href="http://www.csfd.cz/film/248845-sucker-punch/">Sucker Punch</a> je povedený aprílový vtípek. Film si od prvních teaserů a plakátů budoval image neobvykle šovinistického akčního blockbusteru pro dospívající muže. Dnes, asi týden po premiéře v USA, je poměr diváků a divaček, kteří film<a href="http://www.imdb.com/title/tt0978764/ratings"> hodnotili na IMDb</a> 10158 mužů ku 1322 žen. Ironie spočívá v tom, že tento poměr by měl být podle obsahu filmu a jeho poselství právě opačný. Ačkoliv jde ve skutečnosti o ryze feministický film, chodí na něj (zatím) výhradně lidé, kteří jeho ideologii prakticky nemůžou přijmout. </div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<a href="http://www.csfd.cz/tvurce/11185-zack-snyder/">Zack Snyder</a> je bezmála geniální, protože se mu v podstatě nepodařilo nic menšího než to, že spoustě umaštěných slizounů prodal film, ve kterém jsou všichni muži umaštění slizouni. Když tento fakt pochopíme, může se nám vyjasnit, proč má tak skvělý film tak nízké hodnocení a proč se někteří diváci cítí napáleni. Jak by řeklo klišé: Zack Snyder svým divákům nastavil zrcadlo, které jim ukazuje cosi nepěkného. Film je recenzenty odmítán jako film pro „puberťáky“ nejspíš proto, že jeho nadšené přijetí by možná implikovalo něco tak nelichotivého, jako je dobrovolně se zařadit do jedné party s odpornými mužským postavami z filmu.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Kamil Fila tak má nejspíše pravdu, když <a href="http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=695582">tvrdí</a> že "úder pod pás" (sucker punch) zde nedostává především nějaká filmová postava od jiné postavy. Dostávají ho, jak správně upozorňuje, především diváci od tvůrců. Je něco doopravdy nepříjemného na filmu, kde jsou všichni muži bez vyjímky sexistická prasata. A obzvláště je to nepříjemné v případě, že jste si původně vyrazili na film, od kterého jste očekávali zábavnou sexistickou podívanou.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Sucker Punch není jen jeden z naprostého zlomku hollywoodských blockbusterů, který prochází <a href="http://bechdeltest.com/">testem Bechdelové</a>. Je to možná nejvýrazněji feministický film, jaký jsem kdy viděl. Jako by nestačilo, že navzdory všem konvencím jsou ve filmu alespoň dvě ženské postavy, které spolu mluví o něčem jiném, než o jiných mužských postavách. V tomhle filmu navíc ženy zjistí, že jsou v situaci, ve které být nechtějí, vezmou osud do svých rukou, samy bez cizí pomocí naplánují jak situaci řešit, spolupracují jako tým na malých krůčcích, které je třeba udělat a jsou ochotné se jedna pro druhou obětovat. To vše, ještě jednou upozorňuji na tu neobvyklost, bez jakékoliv pomoci jakéhokoliv muže. Představte si pohádku, ve které drak zajme princeznu a princezna namísto čekání na prince vymyslí precizní plán útěku a draka zabije.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
Během filmu jsem byl nejvíce napjatý, když jsem se bál, aby poselství filmu nakonec nesklouzlo k nějaké konvenčnější ideologii. Ptal jsem se sám sebe: Vyvine se příběh nakonec tak, že se ukáže, že tyto dívky jsou úplně bezbranné? Bude je všechny muset nějaký muž zachránit? A odpovídal sem si: Doufám že ne! Nakonec jsem zklamaný nebyl.</div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
[EDIT: Doporučuju naprosto vyčerpávající Trafficův kometář <a href="http://podvlivemfilmu.wordpress.com/2011/04/22/sucker-punch-fetis-a-jeho-satira/">zde</a>.]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-size: x-small;">Psychoanalytický dodatek</span></i></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;"><br />
</span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: x-small;">Jediná mužská postava, která není morálně úplně pochybná je postava onoho muže, který Baby Doll moudře radí, co všechno je třeba k útěku z léčebny udělat. Problém je, že tato mužská postava nemá být nejspíš žádným opravdovým mužem, nýbrž má být pouze personifikací moudrosti Baby Dollina nevědomí. Vůbec je zajímavé, že to co Baby Doll ve filmu dělá když tančí náramně připomíná jungiánskou královskou cestu k poznání vlastního nevědomí, tj. aktivní imaginaci. Nabízí se dát film do souvislosti s loňským filmem <a href="http://www.csfd.cz/film/254156-pocatek/">Inception</a>, který zase pracoval s tématikou snů. Výklad snů je totiž freudiánský nástroj analogický jungiánské aktivní imaginaci. Vzhledem k tomu, že jak Zack Snyder, tak <a href="http://www.csfd.cz/tvurce/3022-christopher-nolan/">Christopher Nolan</a> točí pro produkční společnost <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Legendary_Pictures">Legendary Pictures</a> mě to nutí spekulovat o tom, zda oba nemají ve smlouvě předepsanou povinnou psychoanalytickou péči. Nebylo by myslím od produkční společnosti neprozřetelné k něčemu takovému své tvůrčí pracovníky nutit.</span></div>
</div>Ondřej Horákhttp://www.blogger.com/profile/14977263549227679826noreply@blogger.com0