BEST OF 2013

Rok se s rokem sešel a tak je tu opět čas seznamů nejlepších věcí. Stručná verze je tady:

ALBUM: Rudimental: Home
FILM: Makoto Shinkai: The Garden Of Words (言の葉の庭)
SKLADBA: Rudimental: Not Giving In (feat. John Newman & Alex Clare)
VIDEOKLIP: Miley Cyrus: We Can't Stop (režie Diane Martel)
SERIÁL: Luther S03
KNIHA: Petr Ludwig: Konec prokrastinace

Nejlepším albem roku 2013 je bezesporu album Home od skupiny Rudimental, které je jedním z těch vzácných alb obsahujících prakticky výhradně skladby, jenž by se mohly stát na místě velmi úspěšnými singly. Přesto, že se všichni čtyři stálí členové skupiny Rudimental věnují pouze hudební produkci na každém tracku na albu někdo zpívá, takže se zde samozřejmě objevuje spousta velmi zajímavých hostujících interpretů. Na Bengově debutu na major labelu s názvem Chapter II se mi až tak nelíbí instrumentální skladby, o to více ale miluju všechny skladby z alba s hosty. Krom toho Benga navíc používá v sub-bassové lince oscilace, které trefují happy button v mém mozku přesněji než to dokáže jakýkoliv jiný dubstepový producent. Velmi kvalitním a vyrovnaným albem je také dlouho očekávané album Get Wet od skupiny Krewella. Ta má ze všech mých nejoblíbenějších dubstep / EDM interpretů v současné době asi největší potenciál být opravdu mainstreamově úspěšná a já bych jim takový úspěch velmi přál. Zklamáním roku jsou pro mě naopak zejména alba Britney Spears, Chase & Status, Jamese Blakea a The Weeknda.

Nejlepším filmem je rozhodně anime novinka Mikato Shinkaje s názvem The Garden of Words. Hlavní roli v tomto filmu hraje zejména krásně naanimovaný tokijský park Shinjuku Gyoen v období dešťů. Poprvé od roku 2005 natočil Michael Bay film bez trasformerů a člověku je až líto, že s nimi ztratil tolik času. Letošní film Pot a krev stojí na tom, že se v něm od začátku s velkou frekvencí neustále dějí různé nové šílené a stále šílenější věci, takže se hned po několika minutách dostanete do stavu permanentního WTF, který je ale v tomto případě velmi opojný. Do kin šel letos také český dokument Šmejdi, který vyvolal tolik potřebnou společenskou diskuzi o předváděcích akciích pro seniory. Pokud máte zároveň měkké srdce a zároveň o vás platí, že jste situacionisté, pak vám film nejspíše i docela zahýbe se srdečním tepem.

V oblasti hudebních videí letos asi největší kontroverze vyvolala práce režisérky Diany Martelové. Ta kromě provokativního ironicky sexistického klipu k písni Blurred Lines od Robina Thickeho stála také za klipem, který letos pokládám za nejlepší. Jde o klip k písni We Can't Stop od Miley Cyrus, který má velmi specifickou poezii a obsahuje plno zajímavých vizuálních nápadů. Klip ke skladbě You & Me od skupiny Disclosure je prostě tak dobrý, jak jen jednoduchý příběhový klip může být. Na klipu k písni Summit od dubstepového producenta Skrillexe samozřejmě oceňuji tu hipsterskou autenticitu.

Po dvou letech jsme se opět dočkali nové série temné a špinavé britské kriminálky Luther, ve které se hlavním hrdinům čas od času dějí neštěstí, které by se v americkém kriminálním seriálu hlavním hrdinům nikdy stát nemohly. Sledování každého dílu tohoto seriálu je mi fyzicky vyloženě nepříjemné a proto ho letos umisťuji na první místo mezi seriály. Britský původ má také dramatické a sociálně kritické mockumentary / docufiction Derek z depresivního prostředí zaměstnanců domova důchodců, která je zároveň absolutně smutné a bezvýchodné a zároveň absolutně vtipné a pozitivní a přitom drží dobře pohromadě a není ironické. Série je vysněným projektem Rickyho Gervaise, což podle mě mimochodem ukazuje, že abyste dokázali napsat nejlepší a nejvíce edgy vtip na Annie Frankovou nebo holokaust, musíte být taky hodně cíťa. Nakonec jsem letos konečně objevil i seriál Girls. Řekl bych k němu snad jen tolik, že existuje více druhů sexuálních přitažlivostí a že ta, kterou disponuje postava hraná tvůrkyní seriálu Lenou Dunham je příkladem jednoho z těch méně pravděpodobných, ale přesto existujících druhů.

Nejlepší knihou roku 2013 je podle mého názoru Konec prokrastinace, kterou napsal Petr Ludwig. Popravdě řečeno si dokonce troufám říct, že jde o nejlepší self-help knihu, kterou jsem četl. Neříkám, že jde o nejužitečnější self-help knihu která existuje (o něco užitečnější jsou asi cvičebnice KBT), ale kniha perfektně vyvažuje zábavnost s užitečností, takže je zároveň dost sexy na to, abyste se nestyděli za to, že ji čtete a aby vás bavila a zároveň je dost užitečná protože vás nutí dělat nepříjemné věci, které vám mohou opravdu pomoct. Největším triumfem knihy v soutěži s ostatními self-help knihami jsou s velkým odstupem hlavně formuláře a záznamové archy sloužící k faktické práci na odstraňování problémů s odkládáním povinností, které si můžete stáhnout z internetu, vytisknout a jednorázově vyplnit nebo průběžně vyplňovat. Zajímavé jsou nicméně třeba i jednoduché ale vizuálně pěkné kresbičky které zachycují hlavní myšlenky knihy nebo rozsáhlý poznámkový aparát, který odkazuje na studie spousty populárních behaviorálních ekonomů a sociálních psychologů. V češtině letos vyšla pod názvem Iluze optimismu i dva roky stará kniha Tali Sharotové, jejíž práce je, myslím, všem čtenářům blogu dostatečně známá. Nakonec se mi do rukou dostal první svazek plánované série knihy Awkward Moments Children's Bible, který obsahuje kresby znázorňující různé awkward okamžiky z Bible o kterých se v kázáních raději moc nemluví a o kterých se v dětských biblích raději moc nepíše. Kresby samotné nejsou (a ani nemají být) tak zajímavé jako vtipný skeptický komentář, který k nim napsal "Horus Gilgamesh", bývalý pastor.

ALBUM:
1. Rudimental: Home
2. Benga: Chapter II
3. Krewella: Get Wet
4. Modestep: Evolution Theory
5. Disclosure: Settle
6. Drumsound & Bassline Smith: Wall of Sound
7. Miley Cyrus: Bangerz
8. Selena Gomez: Stars Dance
9. Major Lazer: Free the Universe
10. G-Dragon: Coup d'Etat

11. Phaeleh: Tides, 12. will.i.am: #willpower, 13. Jessie J: Alive, 14. Snoop Lion: Reincarnation, 15. Ricky Hil: SYLDD, 16. The Weeknd: Kiss Land, 17. Shapeshifter: Delta, 18. Destroid: The Invasion, 19. James Blake: Overgrown, 20. Sub Focus: Torus, 21. Mount Kimbie: Cold Spring Fault Less Youth, 22.Chase & Status : Brand New Machine, 23. Feed Me: Calamari Tuesday, 24. Britney Spears: Britney Jean, 25. Emika: DVA, 26. Zomby: With Love

FILM:
1. Makoto Shinkai: The Garden Of Words (言の葉の庭)
2. Michael Bay: Pot a krev
3. Silvie Dymáková: Šmejdi
4. Jeff Wadlow: Kick-Ass 2
5. Louis Leterrier: Podfukáři
6. Joseph Kosinski: Nevědomí
7. Don Scardino: Kouzelníci
8. Shawn Levy: Stážisti
9. Seth Rogen & Evan Goldberg: Apokalypsa v Hollywoodu
10. Rawson Marshall Thurber: Millerovi na tripu

11. Pařba na třetí, 12. Star Trek: Do temnoty, 13. Velký Gatsby, 14. Muž z oceli, 15. Univerzita pro příšerky, 16. Croodsovi

SKLADBA (youtube playlist):
1. Rudimental - Not Giving In (feat. John Newman & Alex Clare)
2. will.i.am - Scream & Shout (feat. Britney Spears)
3. Borgore - Wild Out (feat. Waka Flocka Flame & Paige)
4. Ellie Goulding - Hearts Without Chains
5. Benga - Smile (feat. Charli XCX)
6. Krewella - Human
7. Selena Gomez - Stars Dance
8. Miley Cyrus - FU (feat. French Montana)
9. Disclosure - Confess to Me (feat. Jessie Ware)
10. Jessie J - Excuse My Rude (feat. Becky G)
11. G-Dragon - R.O.D. (feat. Lydia Paek)
12. Modestep - Evolution Theory (feat. D-Power, Jammin', Jammer & Frisco)
13. Snoop Lion - No Guns Allowed (feat. Drake and Cori B)
14. Major Lazer - Get Free (feat. Amber Coffman of Dirty Projectors)
15. Ricky Hil - Nomads (feat. The Weeknd)
16. Drumsound & Bassline Smith - Epic (feat. Chezree)
17. Chase & Status - Breathing (feat. Bo Saris)
18. Destroid - Annihilate
19. Skrillex - Summit (feat. Ellie Goulding)

VIDEOKLIP (youtube playlist, 2012, 2011):
1. Miley Cyrus - We Can't Stop (režie Diane Martel)
2. Disclosure - You & Me (feat. Eliza Doolittle)
3. Skrillex - Summit (feat. Ellie Goulding)
4. The Weeknd - Twenty Eight
5. James Blake - Retrograde
6. Jon Hopkins - Breathe This Air (feat. Purity Ring)
7. Ricky Hil - Nomads (feat. The Weeknd)
8. Lorde - Royals
9. Koven - Make It There (feat. Folly Rae)
10. Drumsound & Bassline Smith - One in a Million (feat. Fleur)
11. Hadouken! - Levitate
12. Camo & Krooked - Move Around (feat. Ian Shaw)
13. Rudimental - Baby (feat. MNEK & Sinead Harnett)
14. Mount Kimbie - You Took Your Time (feat. King Krule)
15. Zomby - With Love
16. G-Dragon - Coup d'Etat
17. Kyary Pamyu Pamyu - Invader Invader
18. Dizzee Rascal - Love This Town (feat. Teddy Sky)
19. Major Lazer - Bubble Butt (feat. Bruno Mars, 2 Chainz, Tyga & Mystic)
20. Borgore - Legend

SERIÁL:
1. Luther S03
2. Derek
3. Girls S02
4. Prozíravost S02
5. Teorie velkého třesku S06/S07
6. Miranda S03
7. Zdravím, dámy! S01
8. Californication S06
9. Městečko South Park S17
10. Jak jsem poznal vaši matku S08/S09

KNIHA:
1. Petr Ludwig: Konec prokrastinace
2. Tali Sharot: Iluze optimismu
3. Horus Gilgamesh: Awkward Moments Children's Bible, Vol. 1

BEST OF 2012

Je poslední prosincový den a to znamená, že je ten správný čas rozloučit se s rokem 2012 prostřednictvím nejrůznějších žebříčků nejlepších věcí. Nejdříve bych ale rád zmínil jednu organizační záležitost.

Jako spousta jiných blogerů jsem v poslední době trochu zlenivěl a od opravdického blogování jsem se do jisté míry přesunul k mikroblogování. Jak jste si nejspíše všimli, provozuji v současnosti osobní profil na Google+, stránku blogu na Facebooku a dokonce osobní profil na Twitteru. Zatímco profily na Facebooku a na Twitteru jsou v podstatě mrtvé, na Google+ obzvláště v posledních měsících docela hezky funguje komunita, která se původně zformovala kolem blogu Massive Error a jeho autora Filipa Tvrdého. Pokud jste tedy fanouškem mého blogu na Facebooku nebo followerem na Twitteru a chtěli byste se občas o příspěvcích pobavit, doporučuji vám přejít na Google+. To samé platí pro ty z vás, kteří zatím odebírají pouze RSS feed a měli by zájem o častější stručné příspěvky. Na svůj profil na Google+ mimochodem docela často přispívá spousta lidí, které máte nejspíše také rádi, namátkou například Vladimír Vodička (donner de lapensee), Matúš Šimkovic (Mozgostroje), Tomáš Marvan (Justifiction), Marek Picha (Argumentace) a další. 

Můj stručný osobní seznam nejlepších věcí za rok 2012 vypadá následovně:

ALBUM: The xx: Coexist
FILM: James McTeigue: Havran
SINGL: DJ Fresh - The Feeling
VIDEOKLIP: Benga - Pour Your Love ft. Marlene (režie Guillaume Panariello)
SERIÁL: Show Rickyho Gervaise S03
KNIHA: Daniel Kahneman: Myšlení, Rychlé a Pomalé

Pokud jde o hudbu, nejvíce mě letos potěšilo album "Coexist" od kapely The xx, které mi dokázalo zkazit náladu snad už tolikrát jako ty nejlepší trip-hopová alba 90. let. Krom vynikajícího a profláklého singlu Angels lze zhruba v polovině alba najít hned za sebou také skvělou dvojici skladeb Reunion a Sunset. Croftová a Sim mimochodem moc hezky pracují s texty, které se (jak si všiml recenzent v Indipendentu) záměrně vyhýbají klasickým duetovým klišé se slokami které na sebe navazují a místo toho nabízí dva nezávislé vnitřní monology dvou lidí popisující dva pohledy na jednu událost. Velikým překvapením se pro mě stalo album "Halcyon" od Ellie Goulding, kterou jsem považoval za nudnou folkařku, která měla loni štěstí, že si její skladby Lights všiml producent Bassnectar a perfektně ji zremixoval. Na albu lze rozpoznat jasné dubstepové vlivy a máme se nejspíš ještě na co těšit, protože v době kdy Gouldingová chodila s dubstepovým producentem Skrillexem prý vznikla spousta zajímavého materiálu. Do třetice pak stojí za zmínku album "Nextlevelism" od DJ Freshe, které ale bylo sázkou na jistotu, protože velká část alba vyšla v podobě singlů ještě před jeho samotným vydáním.

Z filmů se mi z líbil nejvíce nepříliš vřele přijatý titul Havran, ve kterém spisovatel Allan Poe pátrá po tajemném sériovém vrahovi, který vraždí podle jeho hororových povídek. Moc se povedla například vražda podle povídky Jáma a kyvadlo (ve které teče digitální krev), Poe se mimoto ve volných chvílích věnuje pitváním lidských srdcí (doslova) a film má relativně dobrý twist na konci. Po shlédnutí jsem měl opravdovou chuť si pár z Poeových krátkých povídek s mysteriózní atmosférou přečíst a když nad tím teď přemýšlím, nejspíš se do nich hned pustím. Velmi mě pobavilo také třetí pokračování série Madagaskar a americký nezávislý film Safety Not Guaranteed, ve kterém... ve kterém prostě hraje ta divná herečka Aubrey Plaza.

V rámci seriálů jsem teprve letos objevil všechny poklady, které v minulosti vytvořili komici Ricky Gervais a Karl Pilkington. Zejména seriál Show Rickyho Gervaise s jeho charakteristickým nakažlivým smíchem pokládám za nejgeniálnější a nejzábavnější seriálový počin všech dob, který snadno překonává všechny klasiky jako jsou Městečko South Park nebo Monty Pythonův Létající Cirkus. Výbornou úroveň si stále drží nejnovější série Teorie velkého třesku, který perfektně pracuje zejména s novými ženskými postavami. Velkým překvapením pak pro mě byl jinak spíše opomíjený čerstvý seriál Perception, ve které neurovědec trpící paranoidní schizofrenií pomáhá řešit různé zapeklité policejní případy.

Z knížek jsem velmi uvítal české vydání Kahnemanovy knihy Myšlení, Rychlé a Pomalé, kterou stále pokládám za nejlepší popularizační knihu týkající se kognitivních biasů. Velmi dobře prodávaná kniha The Power of Habit o změně návyků od novináře Charlese Duhigga z New York Times je podle mě příkladem perfektní žurnalistiky a očekávám, že během následujícího roku ji někdo určitě vydá i v češtině. Kniha má masivní poznámkový aparát odkazující na desítky studií z oblasti neurovědy, navíc ale podává i svědectví o tom, že Duhigg vedl desítky rozhovorů a napsal stovky fact-checking e-mailů a to nejen autorům vědeckých studií, ale i zástupcům splečností jako Procter & Gamble nebo Starbucks, jejíchž snahu o formování návyků svých zákazníku a zaměstnanců autor popisuje. O kontroverzi v anglosaské naturalistické blogosféře se pak postaral neurovědec Sam Harris se svou útlou knížečkou Free Will.

ALBUM:
1. The xx: Coexist
2. Ellie Goulding: Halcyon
3. DJ Fresh: Nextlevelism
4. Purity Ring: Shrines
5. Linkin Park: Living Things
6. Example: The Evolution of Man
7. Madonna: MDNA
8. Muse: The 2nd Law
9. Beach House: Bloom
10. Netsky: 2

11. The Offspring: Days Go By, 12. Paul Banks: Banks, 13. The Weeknd: Trilogy, 14. Calvin Harris: 18 Months, 15. Hans Zimmer: The Dark Knight Rises, 16. Rusko: Songs, 17. Scuba: Personality, 18. Enter Shikari: A Flash Flood Of Colour, 19. deadmau5: Album Title Goes Here, 20. Datsik: Vitamin D, 21. Infected Mushroom:  Army of Mushrooms, 22. Bassnectar: Vava Voom

FILM: 
1. James McTeigue: Havran
2. Eric Darnell: Madagaskar 3
3. Colin Trevorrow: Safety Not Guaranteed
4. Simon West: Expendables: Postradatelní 2
5. Nicholas Stoller: Zásnuby na dobu neurčitou
6. Christopher Nolan: Temný rytíř povstal
7. Jay Roach: Volte mě!
8. Seth MacFarlane: Méďa
9. Jan Prušinovský: Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka
10. Phil Lord: 21 Jump street

11. Prci, prci, prcičky: Školní sraz, 12. Avengers, 13. Diktátor, 14. Tohle je ráj, 15. Sněhurka

SINGL (mp3 download, 2011):
1. DJ Fresh - The Feeling
2. Krewella - Alive
3. Borgore - Kiss My Lips
4. The xx - Angels
5. Zeds Dead & Omar LinX - You and I
6. Flux Pavilion - Daydreamer
7. Ellie Goulding - Figure 8
8. Benga - Pour Your Love
9. Rita Ora - R. I. P.
10. Document One - Moving Together
11. Drumsound & Bassline Smith - Through The Night
12. Loadstar - Second Skin
13. High Contrast - The Agony & The Ecstasy
14. Example - Close Enemies
15. Sway - Level Up
16. QuESt - One Way
17. Nero - Must Be The Feeling
18. Modestep - Show Me A Sign
19. Skrillex - Breakn' A Sweat

VIDEOKLIP (youtube playlist, 2011):
1. Benga - Pour Your Love ft. Marlene (režie Guillaume Panariello)
2. Flux Pavilion - Daydreamer feat. Example
3. "You and I" (Zeds Dead & Omar LinX)
4. DJ Fresh ft RaVaughn - 'The Feeling'
5. Ellie Goulding - I Know You Care
6. Linkin Park - CASTLE OF GLASS
7. Hybrid Minds - Lost
8. High Contrast - The Agony And The Ecstasy feat Selah Corbin
9. Netsky - Come Alive
10. Drumsound and Bassline Smith - Through The Night (Ft. Tom Cane)
11. Loadstar - Second Skin
12. Borgore Vs Dev 'Kiss My Lips'
13. Document One - Moving Together (Ft. Tigerlight & Maksim MC)
14. Krewella - Alive
15. Sway ft. Kelsey - Level Up (Produced By Flux Pavilion)
16. RE:GENERATION Track: Skrillex "Breakn' a Sweat"
17. Benga - Icon ft. Bebe Blac
18. Other Echoes - Free Running (feat Julian Huggins)
19. Logistics - 2999 (Wherever You Go)
20. Borgore - Flex ft Shay

SERIÁL:
1. Show Rickyho Gervaise S03
2. Teorie velkého třesku S05/S06
3. Perception S01
4. Jak jsem poznal vaši matku S07/S08
5. Idiot na cestách S02 a S03
6. Californication S05
7. Městečko South Park S16

KNIHA:
1. Daniel Kahneman: Myšlení, Rychlé a Pomalé
2. Charles Duhigg: The Power of Habit
3. Sam Harris: Free Will
4. Bart Ehrman: Did Jesus Exist?
5. David Eagleman: Inkognito
6. Dan Ariely: Jak drahá je nepoctivost?
7. Lukáš Kovanda: Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé

Zdravý rozum, rychlý a pomalý

Když mě Jan Horský zval na nedávnou studentskou filozofickou konferenci FILEX 2012 v Brně (program, zhodnocení Vojtěcha Zachníka), lákal mě zejména na dva příspěvky a to konkrétně na „Common Sense is Not so Common – Zdravý rozum z pohledu kognitivních věd“, který připravovala Pavlína Heinzová a na příspěvek „Kořeny experimentální filozofie v Quinově naturalizované epistemologii“ Miroslava Helcla.

Jak se později ukázalo, Honza se trefil přesně do mého vkusu a tyto dvě přednášky pokládám za nejlepší z celé konference – Pavlína Heinzová si vybrala suverénně nejzajímavější téma a Miroslav Helcl vylepšil své už tak nadějné téma absolutně nejskvělejším, nejdynamičtějším a nejzábavnějším odprezentováním, které konference nabídla.

Z obou těchto výborných přednášek mě ale přece jen o něco více zaujala ta první o zdravém rozumu. Na základě abstraktu jsem dopředu věděl, že Pavlína Heinzová bude hájit tezi, že zdravý rozum má něco společného s heuristikami a potažmo s tím, čemu Keith Stanovich a Richard West začali říkat Systém 1. Systém 1 má přitom být jedním ze dvou módů myšlení, který pracuje automaticky, rychle, nespotřebovává naši omezenou pozornost a nevyžaduje téměř žádné kognitivní úsilí. Sluší se navíc podotknout, že představovaný pohled na zdravý rozum jako na něco týkajícího se heuristik a potažmo Systému 1 není kontroverzní. Anglická Wikipedia například v heslu Heuristic uvádí zdravý rozum jako příklad heuristik a staví ho tak vedle intuitivních soudů, kvalifikovaných odhadů a rules of thumb.

O tom, co to vlastně zdravý rozum je jsem si trochu přemýšlel ještě před odjezdem do Brna, na dobrou odpověď jsem ale bohužel nepřišel. Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl přijít na to jak smířit představovanou tezi s faktem, že v běžném hovoru sousloví „zdravý rozum“ používáme nejčastěji tehdy, když někoho káráme za to, že zdravý rozum nepoužil, nebo když si (třeba jako prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg na volebních billboardech) stěžujeme, že někde, například v politice, zdravý rozum chybí. Málokdy naopak slyšíme a říkáme věty jako „Ta hrozná věc se nemusela stát. Bohužel v kritické chvíli použili zdravý rozum.“

V diskuzi po přednášce jsem se tedy zeptal na to co mě na otázce nejvíc trápilo: jak jde dohromady teorie podle které je zdravý rozum zpracováván Systémem 1 s faktem, že v běžném hovoru lidi často káráme za to, že zdravý rozum v nějaké situaci nepoužili. Procesy, které zpracovává Systém 1 jsou totiž z definice rychlé, automatické a je prakticky nemožné je nedělat. Jak tedy může nastat situace, že káráme někoho za to, že neudělal něco, co ale nedělat z definice vůbec nejde? Pavlína Heinzová mi nakonec odpověděla, že je pravda, že zdravý rozum, který je heuristikou skutečně nelze nepoužívat a že sousloví „selský rozum“ prostě v situacích kdy někoho takto káráme používáme špatně. Musím se přiznat, že jsem takovou odpověď na můj protipříklad nečekal a že mě docela zmátla a dokonce naštvala, protože mi na první pohled připomenula klasické nekorektní argumentační výměny jako je:

A: Křesťan by nikdy neudělal X.

B: Ale Z je křesťanem a X udělal.

A: Tak to potom Z křesťanem není.

Během týdne jsem ale došel k závěru, že reakce Pavlíny Heinzové byla nejspíš správná a že sousloví „zdravý rozum“ skutečně používáme minimálně ve dvou odlišných a to dokonce protikladných významech. V některých situacích totiž skutečně zdravý rozum chápeme jako něco, co má charakter blízký heuristikám a procesům Systém 1 a v jiných situacích ho chápeme jako něco, co tyto heuristiky koriguje a co je blízké procesům pomalého Systému 2.

Vezměme si například jednu z klasických hádanek, která ukazuje rozdíl mezi výstupem procesů Sytému 1 a mezi korigovaným výstupem Systému 2 a to konkrétně v té české lokalizaci, kterou představil Filip Tvrdý:

Baseballová pálka a míček stojí dohromady 110 korun.

Pálka stojí o 100 korun víc než míček.

Kolik stojí míček?

Jak všichni víme, rychlá a nesprávná odpověď na otázku zní: „10 korun“. K této odpovědi docházíme tak, že od 110 korun prostě odečteme 100 korun. Ve své hlavě si zkrátka problém zjednodušíme na prosté odčítání rozdílu cen a to bez toho, abychom si byli vědomi toho, že jde o pouhé zjednodušení. Tento postup je dobrou mentální zkratkou, heuristikou, která nás bez vynaložení kognitivního úsilí dovede velmi blízko správné odpovědi. Odpověď sice není úplně správná, ale je lepší než většina jiných možných odpovědí jako jsou "394753 korun" nebo "0,02432 korun". Pro náš problém týkající se zdravého rozumu je zajímavé, že kdyby se mě někdo zeptal, zda neúspěšný řešitel při řešení použil zdravý rozum, odpověděl bych v souladu s tezí přednášky „ANO“.

Pomalá a správná odpověď na otázku s míčkem a pálkou pak vyžaduje zapojení Systému 2. Takový postup nás pak dovede ke správné odpovědi, která zní: „5 korun“. Na problému pálky a míčku je samozřejmě nejzajímavější to, že většinu lidí prvně napadne odpověď „10“, kterou teprve později korigují na „5“ když se donutí vynaložit kognitivní úsilí na kontrolu své rychlé úvahy a uvědomí si, že pokud míček stojí 10, pak pálka stojí 110 (100+10) a dohromady tedy oba předměty stojí 120 (110+10), což je v rozporu se zadáním. Pokud jde o náš problém se zdravým rozumem, pak stojí za povšimnutí, že kdyby se mě někdo ptal, zda  úspěšný řešitel použil zdravý rozum, odpověděl bych v rozporu s tezí přednášky opět „ANO“ a byl bych dokonce (v rozporu s tezí přednášky) ochotný kárat člověka, který by odpověděl nesprávně za to, že zdravý rozum nepoužil.

Z předposledního odstavce tedy plyne, že bych byl ochotný uznat, že nesprávný řešitel zdravý rozum použil a z posledního odstavce naopak plyne, že bych byl ochotný stejného neúspěšného řešitele kárat za to, že zdravý rozum nepoužil. V těchto tvrzeních je samozřejmě spor a to může být indícií, že slova „zdravý rozum“ používám ve dvou významech. V prvním případě bych měl možná mluvit raději o „rychlém zdravém rozumu“ a v druhém případě naopak o „pomalém zdravém rozumu“.

Pokud jde o otázku, který z obou zdravých rozumů je ten "opravdový" (ve smyslu "více konzistentní s jazykovou praxí"), pak bych za něj označil spíše "pomalý" zdravý rozum. Pokud by totiž byl pravým zdravým rozumem naopak ten "rychlý", očekávali bychom, že za používání zdravého rozumu nebudeme nikdy nikoho chválit (ani bychom si totiž nevšimli, že ho používáme) a naopak bychom si zdravý rozum v některých situacích stěžovali: „K tragédii došlo, protože použili zdravý rozum“. To je ale přesně to, co neděláme. Vzhledem k tomu, že to co děláme je přesný opak – za používání zdravého rozumu lidi chválíme a káráme je za jeho nepoužívání - si troufám tvrdit, že "skutečný" zdravý rozum je pomalý zdravý rozum.

Šokující neupřesněné tvrzení „Zdravý rozum vede k chybám v úsudcích a rozhodování“ pak sice může být zajímavým způsobem jak propagovat výzkumy kognitivní psychologie, je ale možné, že provokativně nám toto tvrzení zní prostě proto, že je v přísném slova smyslu nepravdivé.

Edit: Děkuji Ondřeji Havlíčkovi za návrh formulace "více konzistentní s jazykovou praxí" pro konkrétnější popis toho, co jsem původně označil vágně jako "opravdový" a "skutečný" zdravý rozum.

Alain de Botton: Náboženství pro ateisty (logrmagazin.cz)

Ve středu 3. října 2012 vyšla v nakladatelství Kniha Zlín také elektronická verze publikace Náboženství pro ateisty, která je tak deset měsíců po tištěné knize dostupná i pro majitele čteček. Při této příležitosti se na stránkách časopisu Lógr objevila elektronická verze mojí recenze ze začátku února s názvem Sekta pro ateisty. Není to přitom první recenze knihy z tohoto nakladatelství, kterou jsem pro tento časopis napsal: už loni v listopadu jste zde mohli narazit na můj text ke knize Vývoj života od biochemika Nicka Lanea.

Recenze byla původně publikována v pátém čísle tištěného časopisu, tato elektronická verze se od ní ale výrazně odlišuje. Částečně kvůli mé rozvolněné pracovní morálce a částečně díky omylu se v tištěném časopise totiž objevila nesprávná verze mého textu, která mi hned po odevzdání připadala tak špatná, že jsem na druhý den musel požádat o možnost zásadním způsobem ji ještě během dne přepracovat. Právě k této správné a přepracované verzi se nyní dostanete alespoň na webu časopisu.

Původní verzi recenze z papírového vydání dnes pokládám za pozoruhodnou kuriozitku a musím se přiznat, že kdykoliv si na ni vzpomenu, cítím docela příjemnou směs škodolibé radosti a studu z toho, že jediný text, který mi kdy vyšel na papíře je zároveň pravděpodobně mým nejhorším textem vůbec. Po tom, co mi nejlepší kamarád moji recenzi v časopise ukázal jsem měl ale z celé věci mnohem negativnější dojem. Časopis mi tenkrát předal venku u řeky Bečvy, kde jsme s jeho manželkou právě dostavěli hrázku s mlýnkem a já jsem se na cestě domů přistihl při tom, že si všímám, kde jsou na silnici železné poklopy a že dokonce přemýšlím, kterým směrem bych se asi tak musel dát, abych se do naší ulice dostal kanalizačním systémem.

Nakonec dodám, že Filip Tvrdý se de Bottonovi věnoval už na konci ledna a to v článku V centru Londýna má vyrůst chrám ateismu, který rozhodně patří k jedněm z jeho nejlepších. K jeho obsahu snad stačí říct to, že se zaměřuje zejména na de Bottonovův TEDtalk a je otagovaný štítkem „magoři“. Pro pravidelné čtenáře je pak hotovou lahůdkou zejména poslední odstavec textu a to nejen díky Filipově vtípku týkajícího se návštěvy Fidela Castra ve Vatikánu, který je podle mého názoru opravdovou klasikou.

EDIT: Na recenzi v Lógru odkazoval Jan Hanousek v blogpostu Čím nás podle de Bottona může náboženství obohatit.

Seriál Perception: Neurovědec v converskách uvádí encyklopedii neuropsychiatrie

Lékaři a biologovi Danieli Pierceovi byla před 25-ti lety diagnostikována paranoidní schizofrenie. Symptomy nemoci se začaly objevovat v době, kdy studoval třetí ročník medicíny na univerzitě v Chicagu a Daniel se rozhodl, že své poruše porozumí a vrhl se proto na studium mozku. Postupem času se stal uznávaným odborníkem, vydal několik knih zejména o forenzní neuropsychiatrii a dlouhá léta přednáší úvodní kurz do neurovědy. V současné době je Doktor Pierce sice zábavným a inspirativním přednášejícím, projevy jeho poruchy (zejména živé sluchově-vizuální halucinace) ho ale nutí vyhýbat se blízkým vztahům k druhým lidem. Ze stejného důvodu se Daniel rozhodl rezignovat na hledání pravé lásky.

Vzhledem k jeho znalostem z oborů neurovědy a forenzní neuropsychiatrie Daniel navíc působí jako externí konzultant pro FBI, kde spolupracuje se svou bývalou studentkou Kate Morretiovou. A právě vyšetřování různých případů vražd tvoří kostru jednotlivých epizod. Každá z deseti 40-ti minutových epizod se pak dotýká nějaké zajímavosti z neurovědy a seriál tak nefunguje jen jako kriminální drama, ale také jako stručná encyklopedie neuropsychiatrie. Vědeckým konzultantem seriálu je přitom populární neurovědec David Eagleman, autor knížek Incognito: The Secret Lives of the Brain (2011) a Sum: Forty Tales from the Afterlives (2009, česky 2011).

Navzdory svým znalostem mechanismů fungování paranoidní schizofrenie hlavní hrdina ve svém případě úplně odmítá farmakoterapii, mimo užívání léků ale dělá vše proto, aby měl svou nemoc pod kontrolou. Dodržuje přísný denní řád, a neustále se snaží nějak zaměstnává svou mysl, mimo jiné také luštěním křížovek a poslechem vážné hudby ze svého walkmanu. Bydlí se svým mladým asistentem Maxem Lewickim, který se po devíti letech studia pokouší dodělat alespoň nějaký obor a krom pořizování záznamů přednášek doktora Pierce se stará o každodení chod jeho domácnosti.

Danielova porucha se projevuje především konspiračním myšlením, odporem k politikům, nadnárodním společnostem a moderním technologiím (například k mp3 přehrávačům), relativní sociální izolací a neadekvátním chováním v některých sociálních situacích ale i paranoidními bludy. Jeho sluchově-vizuální halucinace mají podobu lidí, kteří si s ním povídají a jsou pro něj (jak rády opakují propagační materiály k seriálu) zároveň jeho prokletím i požehnáním. Právě tyto halucinace mu totiž pomáhají rozplést ty nejkomplikovanější kriminální případy, když ho pomocí všetečných otázek vedou k odhalení různých spojitostí, které si jeho vědomá mysl zatím neuvědomuje.

Po skončení první řady se o seriálu Perception bohužel nedá říct, že by se z něj stal nějaký veliký hit. Mezi debutujícími seriály, které letos začaly první řadou se v žebříčku podle počtu hodnocení umisťuje mezi neznámými zřídka hodnocenými seriály a to jak na ČSFD, tak na IMDb. Já sám bych se pak k seriálu asi jen těžko dostával nebýt srpnového upozornění filozofa Tomáše Marvana. Z komentářů se navíc zdá, že mnoho z těch, kteří seriál hodnotili vidělo pouze pilotní díl a seriál odložilo s tím, že není příliš originální a připomíná mnoho jiných kriminálních sérií s chytrými externími konzultanty jako jsou Castle či Sběratelé kostí a/nebo seriálů s výstředními inteligentními hrdiny jako je Dr. House.

Mezi provokativní epizody patří zejména pátá epizoda, ve které Daniel navštíví komunitní dům hodného kultu shromážděnou kolem dospívajícího chlapce Kyla, který prožívá různá euforická vytržení při kterých slyší boží hlas na jejichž základě členům kultu tlumočí boží poselství. Během krátkého přátelském rozhovoru o Darwinově evoluční teorii Daniel zjistí, že Kyle při vytrženích trpí bolestmi hlavy a pocity na zvracení a jako ateista mu s upřímnou účastí doporučí návštěvu neurologa, protože má podezření na epilepsii spánkového laloku, který by mohl být způsoben nádorem. Kyle a jeho zbožná rodina se toto vysvětlení Kylova prorockého daru samozřejmě rozhodne ignorovat a doporučení odmítnou. Nad konečným akomodacionistickým vyzněním tohoto dílu se včera po právu rozčiloval filozof Vladimír Vodička.

Podobně třaskavý je i následující šestý díl, ve kterém se vyšetřuje vražda terapeuta, který neortodoxní kombinací farmakoterapie a technik behaviorální terapie úspěšně léčil mladé homosexuální muže z jejich homosexuality. Kvalita seriálu pak kulminuje zejména v brilantním závěrečném dvojdíle, tedy v epizodách 9 a 10.

Pokud jde o pozadí vzniku seriálu, pak všem vřele doporučují dvanáctiminutový podcast s transkriptem Neuroscientist Turned Crime Solver in "Perception", který je záznamem rozhovoru s jedním ze dvou autorů seriálu pro pořad Science Friday na americké rozhlasové stanici NPR. Zpovídaný Kenneth Biller je společně se svým kolegou Mikem Sussmanem známý především díky jejich společné práci na seriálech Star Trek: Voyager a Star Trek: Enterprise. Oba jsou ale také velikými fanoušky popularizačních publikací neurovědce Olivera Sackse, autora knížek Muž, který si pletl manželku s kloboukem (anglicky 1985) a Musicophilia: Příběhy o vlivu hudby na lidský mozek (anglicky 2007), která byla pro vznik seriálu velikým inspiračním zdrojem. V rozhovoru se Biller mimochodem hrdě hlasí k označení „armchair scientist“, které chápe jako označení pro laiky, které věda fascinuje přesto, že o ní nic neví.

Nakonec bych rád zmínil miniseriál k seriálu s názvem Inside the Mind of Perception with David Eagleman. Jde o devět dvouminutových klipů, které se vztahují k prvním devíti epizodám. Tyto klipy obsahují scény z dané epizody a dále také stručný výklad neurovědce Davida Eaglemana, který se týká nějakého pozoruhodného jevu z neurovědy nebo psychiatrie, se kterým epizoda pracuje. Miniseriál lze najít na YouTube kanále seriálu, v České republice je ale bohužel blokovaný a běžným způsobem se k němu divák nedostane. Já tedy namísto linkování přímo na YouTube pro potřeby zvídavých českých diváku alespoň opisuji názvy jednotlivých epizod, doplňuji je krátkým popiskem a odkazem na článek na české Wikipedii. Upozorňuji, že názvy jednotlivých jevů jsou v mnoha případech zásadním spoilerem a všem, kdo zatím seriál neviděli proto důrazně doporučuji, aby závěr blogpostu nečetli. EDIT: Novinky týkající se druhé řady se na českém internetu budou objevovat na stránce Perception webu edna.cz (rss).

SPOILERY!

E01 Korsakovova psychóza: porucha projevující se narušením krátkodobé paměti, které je kompenzováno konfabulacemi

E02 Prosopagnosie: porucha projevující se neschopností rozpoznat tváře

E03 Anterográdní amnézie: neschopnost vštípit si do paměti nové informace

E04 Komunikace v kómatu: v seriálu jde o komunikaci s člověkem v kómatu prostřednictvím fMRI

E05 Epilepsie spánkového laloku: nemoc projevující se epileptickými záchvaty

E06 „Nízká hladina dopaminu“: v seriálu jde o pseudodiagnózu umožňující léčbu homosexuality

E07 Grafomanie: kompulzivní nutkání projevující se psaním nesouvislých shluků slov

E08 Subdurální hematom: druh traumatického poranění mozku, může se projevovat změnou osobnosti

E09 Paranoidní schizofrenie: nemoc projevující se paranoidními bludy a halucinacemi

E10 ---

Prospektová teorie a teorie očekávaného užitku

Photograph by Andreas Rentz/Getty Images for Burda Media.

Musím se přiznat, že když jsem knížku Thinking, Fast and Slow četl poprvé, nepochopil jsem úplně přesně k čemu je prospektová teorie (prospect theory) dobrá. Existuje přitom spousta důvodů, proč je vhodné vědět co vysvětluje. Právě za prospektovou teorii získal totiž Daniel Kahneman jako první psycholog vůbec Nobelovu cenu za ekonomii. Toto ocenění z roku 2002 přitom nebylo pouze velkým úspěchem pro Daniela Kahnemana. Šlo také o velký úspěch pro celou behaviorální ekonomii a já jsem si proto v duchu slíbil, že se k tématu později vrátím a znovu si ho promyslím.

Prospektovou teorii představili Amos Tversky a Daniel Kahneman poprvé ve společném článku s názvem „Prospect theory: An analysis of decisions under risk“, který vyšel v roce 1979 v prestižním časopise Econometrica. Článek byl kritikou starší teorie, tzv. teorie očekávaného užitku (expected utility theory), která má původ v první polovině 18. století a která má ambici být deskriptivní i normativní ekonomickou teorií rozhodování v situacích, které zahrnují riziko. Tverského a Kahnemana přitom nezajímalo, zda teorie očekávaného užitku poskytuje dobré rady v otázce jak se rozhodovat, tedy zda je dobrou normativní teorií. Nesouhlasili jednoduše s tvrzením, že starší teorie dobře popisuje to, jak se většina lidí většinou rozhoduje. Jinak řečeno, byli přesvědčeni, že jde o špatnou teorií deskriptivní.

Původní experimenty Tverského a Kahnemana, které předcházely rozvoji prospektové teorie zkoumaly intuitivní odpovědi na dilemata, jako je například toto dilema se dvěma alternativními možnostmi. Sami si přitom můžete vyzkoušet, která z alternativ je pro vás na první pohled atraktivnější:

A. Hodíte mincí. Pokud padne panna, dostanete 100 dolarů. Pokud padne orel, nedostanete nic.

B. Dostanete 46 dolarů

Částka 100 dolarů, kterou můžete vyhrát odpovídá asi 2000 korunám. Jistota 46ti dolarů odpovídá asi 920 korunám. Dilema je samozřejmě zákeřné kvůli tomu, že jde o situaci která zahrnuje riziko, protože při rozhodování nevíte, co vám z dilematu vzejde, pokud si zvolíte možnost A. Pokud by padla panna, získáte 100 dolarů, což je více než 46 dolarů. Pokud by vám ale padl orel, nezískáte nic, což je méně než 46 dolarů. Pokud jste alespoň trochu jako já a jako většina lidí, intuitivně si nejspíše spokojíte s 46ti dolary (920ti korunami), vyberete druhou možnost a riziku se raději vyhnete. Někdo by ovšem mohl říct, že takové rozhodnutí je iracionální.

Teď když víme, že pro většinu lidí je přitažlivější možnost B, můžeme se k dilematu vrátit a zamyslet se nad tím, zda jde skutečně o lepší alternativu. Skoro každého napadne, jak by se dalo rychle spočítat, která z dvou možnosti je doopravdy lepší. Stačí zkrátka vypočítat jaká je očekávaná hodnota obou možností a pak vybrat tu s vyšší očekávanou hodnotou. Očekávanou hodnotu obou možností lze spočítat takto:

A. (100 * 0,5) + (0 * 0,5) = 50

B. (46 * 1) = 46

Přesně toto je způsob, jakým se podobná dilemata řešila nejen před vznikem prospektové teorie, ale ještě mnohem dřív, tedy v době před tím, než v první polovině 18. století vznikla teorie očekávaného užitku. Této nejstarší teorii se říká teorie očekávané hodnoty (expected value theory) a její zastánce je zavázán preferovat možnost A. před možností B., čímž se samozřejmě dostává do sporu s pozorováním, že většina lidí si volí naopak možnost B. Z pohledu teorie očekávané hodnoty se tedy zdá, že většina lidí jsou špatnými přirozenými statistiky a že projevují iracionální averzi k riziku (risk aversion). Averze k riziku se projevuje tak, že lidé někdy preferují jistou věc před možností která zahrnuje riziko i v případech, že je možnosti zahrnující riziko přiřazena vyšší očekávaná hodnota. Například v našem dilematu lidé projevují (zdánlivě) iracionálně ochotu oželet nebo „zaplatit“ 4 dolary ze svého očekávaného užitku za to, aby se riziku vyhnuli.

Obě mladší teorie, teorie očekávaného užitku a prospektová teorie, souhlasí s popisem z pohledu teorie očekávané hodnoty v tom, že lidé skutečně projevují averzi k riziku. Nesouhlasí ale s tím, že averze k riziku je iracionální. Hodnoty jako 46 dolarů, 100 dolarů nebo 0 dolarů se kterými pracuje teorie očekávané hodnoty jsou totiž podle teorie očekávaného užitku pouhá čísla, která sama o sobě pro konkrétní lidi téměř nic neznamenají. Důležitý je samozřejmě kontext, tedy to, jaký užitek konkrétnímu člověku dalších 46, 100 nebo 0 dolarů přinese. V extrémním případě si lze například představit člověka, pro kterého by zisk 46 dolarů znamenal rozdíl mezi několika dny hladovění a několika dny hodování. Právě od takového člověka by přitom bylo jen a jen racionální, kdyby si vybral spíše jistých 46 dolarů a oželel naděje na zisk 100 dolarů a to prostě proto, že by zároveň riskoval nesmírně nepříjemnou alternativu, že nedostane nic a bude hladovět.

Nejde však ale jen o krajní příklady extrémně chudých lidí. Zákon klesajícího mezního užitku z bohatství, se týká všech lidí ve všech situacích. Tvrzení: "Čím více vlastníte tisícikorun, tím menší radost budete mít z další tisícikoruny kterou získáte" platí jak pro chudáky, tak pro boháče. Vztah celkového užitku k bohatství vyjadřuje asi takováto křivka, kterou zná každý ze základního kurzu ekonomie:

Jak si lze všimnout, celkový užitek z bohatství roste ze začátku velmi rychle, postupně se tempo jeho růstu zpomaluje, ale nikdy se nezastaví a celkový užitek nikdy nezačne klesat. Jinak řečeno, vaše první tisícikoruny jsou pro vás velmi užitečné, můžete si za ně koupit spoustu užitečných věcí, jako je jídlo, voda, elektřina a střecha nad hlavou. Když máte ale tisícikorun hodně, nezbývá vám než je utrácet za věci, které neznamenají už tak markantní změnu vašeho celkového užitku jako jsou smartphony, elektronické čtečky a tablety. A právě fakt, že křivka celkového užitku roste čím dál pomaleji ukazuje proč je averze k riziku v našem případě racionální. Stručně řečeno, zisk 46ti dolarů pro většinu lidí znamená větší mezní užitek než je polovina mezního užitku ze 100 dolarů. Volba jistých 46 dolarů tedy maximalizuje užitek, což je v ekonomii jiný způsob jak říct, že je racionální. Lidé tedy možná nejsou přirozenými statistiky, zdá se ale, že jsou alespoň dobrými přirozenými ekonomy.

Zatím jsme si tedy ukázali v čem spolu obě novější teorie souhlasí. Jak prospektová teorie, tak teorie očekávaného užitku předpovídají, že v situacích, kdy jsou obě alternativy dobré budou lidé projevovat jistou averzi k riziku a to kvůli zákonu klesajícího mezního užitku z bohatství. Mnohem zapeklitější problém je ale pochopit, v čem se prospektová teorie od teorie očekávaného užitku liší. Mě osobně velmi pomohlo srovnání dvou grafů, které popisují stejné situace z pohledu obou teorií.

V obou případech tvoří průsečík os x a y referenční bod, tedy určité dané bohatství (určitý počet tisícikorun), které právě teď někdo má. Napravo od průsečíku na ose x jsou zaznamenány kladné změny bohatství (zisky určitého počtu dalších tisícikorun), na levou jsou naopak záporné změny bohatství (ztráty určitého počtu tisícikorun). Na ose y jsou nahoře kladné očekávané změny užitku nebo psychologické hodnoty (očekáváné zvýšení radosti), dole jsou naopak záporné očekávané změny užitku nebo psychologické hodnoty (očekávané zvýšení smutku).

Můj improvizovaný graf závislosti změny bohatství a změny užitku pro teorii očekávaného užitku vypadá asi takto:

Nejznámější graf behaviorální ekonomie zaznamenávající závislost změny bohatství a změny psychologické hodnoty pro prospektovou teorii pak vypadá takhle:

Pokud bychom se dívali pouze na části obou křivek, které nalezneme v prvním kvadrantu (vpravo nahoře), zjistíme, že vypadají téměř stejně. Obě jsou rostoucí, ze začátku rostou rychle a postupně se jejich růst zpomaluje, nikdy se ale nezastaví a křivka nikdy nezačne klesat. Užitková funkce resp. funkce psychologické hodnoty je konkávní. Za to samozřejmě může právě zákon klesajícího mezního užitku z bohatství, právě proto lidé projevují racionální averzi k riziku a právě tato část grafu popisuje rozhodování v situacích, kdy jsou obě možnosti dobré. Na druhou stranu ale existují mezi oběma grafy minimálně tři zajímavé rozdíly.

Zatímco teorie očekávaného užitku zaznamenává na ose y očekávané změny užitku, prospektová teorie zde zaznamenává očekávané změny psychologické hodnoty. Populárně řečeno jde vlastně o očekávané změny na ose radost-smutek (jako je očekávání zvýšení radosti nebo očekávání zvýšení smutku). Tuto změnu dělá prospektová teorie nejspíše proto, že se zjistilo, že lidské emoční reakce na zisky a ztráty bohužel proporčně neodpovídají ziskům a ztrátám celkového užitku. Lidské emoční reakce zkrátka nejsou optimálně vyladěny tak, aby vedly k rozhodování, které maximalizuje užitek. Proto je sledování změn užitku v situacích, kdy chceme popisovat rozhodování skutečných lidí zavádějící. Místo toho je lepší sledovat změny na ose očekávané radosti nebo smutku, které rozhodování skutečně ovlivňují.

S tím souvisí druhý problém, totiž že v blízkosti průsečíku os x a y (tj. v blízkosti referenčního bodu) křivka v případě starší teorie mezního užitku roste jen velmi pozvolně, kdežto v případě prospektové teorie roste relativně dramaticky. Právě tento rozdíl je jasně viditelným projevem faktu, že emoční reakce proporčně neodpovídají změnám celkového užitku. Pokud by tomu skutečně bylo tak, že emoční reakce odpovídají změnám celkového užitku, museli bychom očekávat, že běžně bohatý člověk bude ke ztrátě nebo zisku několika stokorun emočně indiferentní, protože vzhledem k jeho bohatství taková změna sotva ovlivní jeho celkový užitek z bohatství. To ale samozřejmě není způsob jakým lidé na změny bohatství reagují. Právě strmost růstu hodnotové funkce prospektové teorie v okolí referenčního bodu má vystihovat fakt, že i relativně bohaté lidi dokáže iracionálním způsobem potěšit drobný nečekaný zisk, a že stejné lidi dokáže rozesmutnit nebo rozzlobit i drobná nečekaná ztráta.

Úplně nejdramatičtějším způsobem se ale to, jak se změna užitku a změna psychologické hodnoty rozchází ukazuje v situacích, které nezahrnují pouze riziko, ale také jistou ztrátu. Tento podivuhodný rozdíl je graficky znázorněn v tvaru obou funkcí ve třetím kvadrantu (vlevo dole). Zatímco užitková funkce je zde konkávní, funkce prospektové teorie je konvexní. Za to, že je hodnotová funkce prospektové teorie ve srovnání s racionální křivkou užitkové funkce takto iracionálně pokřivená může zlý kognitivní bias s názvem averze ke ztrátě (loss aversion), který ovlivňuje rozhodování lidí, jejichž volby má prospektová teorie popisovat.

Jak už jsem naznačil, k ilustraci toho, jak averze ke ztrátě vede k iracionálnímu rozhodování slouží nejlépe dilemata, kdy si musíte vybrat ze samých špatných možností. Příkladem může být toto:

Obdržíte 100 dolarů, musíte si ale vybrat jednu z následujících možností:

A. Hodíte mincí. Pokud padne panna, ztratíte 100 dolarů. Pokud padne orel neztratíte nic.

B. Ztratíte 54 dolarů

Jde o dilema, které je podobné tomu, se kterým jsme se seznámili dříve. Sto dolarů znovu odpovídá asi 2000 korun, 54 dolarů je asi 1080 korun a trik spočívá opět v tom, že nevíte, co vám z dilematu vzejde, když si zvolíte možnost A. Pokud by padla panna, ztratíte 100 dolarů, což je horší než ztratit 54 dolarů. Pokud by ale padl orel, neztratíte nic, což je lepší než ztratit 54 dolarů V tomto případě je pro většinu lidí atraktivnější možnost A. Jinak řečeno, lidé v tomto případě projevují ochotu k vyhledávání rizika (risk seeking), což je samozřejmě opak averze k riziku.

Podivnost této preference spočívá v tom, že druhé dilema ve kterém lidé ochotně podstupují riziko je zrcadlovým odrazem našeho prvního dilematu, kde se lidé riziku vyhýbali. V prvním dilematu může volba A. dopadnout buď tak, že vyhrajete 100 dolarů nebo nevyhrajete nic. V dilematu 2 určitě získáte 100 dolarů a vaše volba A. může dopadnout buď tak, že přijdete o 100 dolarů (takže de facto nevyhrajete nic) nebo přijdete o nic (takže de facto vyhrajete 100 dolarů). Při volbě B. v prvním dilematu vyhrajete 46 dolarů. V dilematu 2 při volbě B. určitě určitě dostanete 100 dolarů a určitě ztratíte 54 dolarů (takže de facto vyhrajete 46 dolarů). Možnosti A. a B. jsou v obou dilematech tedy ekvivalentní a používají pouze jinou rétoriku. V dilematu 1 se přitom lidem daří maximalizovat svůj užitek když se vyhýbají riziku, kdežto v dilematu 2 se lidé chovají iracionálně a svůj užitek nemaximalizují, když riziko vyhledávají. Tato iracionální volba je ovlivněna právě averzí ke ztrátě, která působí, že polovina očekávaného smutku ze ztráty 100 dolarů je menší než očekávaný smutek ze ztráty 54 dolarů.

Rozdíl mezi konkávní užitkovou funkcí ve třetím kvadrantu a konvexní funkcí prospektové teorie má rozdílné implikace. Teorie mezního užitku předpokládá, že ztráta první tisícikoruny vám ve srovnání se ztrátou druhé a každé další tisícikoruny nebude až tolik vadit. To vše samozřejmě vyplývá ze zákona klesajícího mezního užitku z bohatství. Behaviorální ekonomie ale zjistila, že lidé se nejvíce snaží vyhnout ztrátě první tisícikoruny a ke ztrátě druhé a každé další tisícikoruny jsou stále indiferentnější. Jinak řečeno, lidé se rozhodují podle toho, že očekávají, že ztráta tisícikoruny bude důvodem k většímu smutku než je polovina smutku ze ztráty dvou tisíc.

Na závěr bych rád připomenul, že konvekčnost hodnotové funkce podle prospektové teorie a fakt, že podléháme averzi ke ztrátě, má právě tu zajímavou implikaci pro otázku placení společných útrat, které si všiml Dan Ariely. Konkrétně jde o otázku, zda je lepší se s partnery nebo blízkými přáteli o společné útraty v restauraci při každém placení spravedlivě dělit, nebo zda je lepší střídat se v placení celé útraty. Pokud by byly naše emoční reakce přímo úměrné úbytku celkového užitku z bohatství spojených s placením účtu, bylo by nejlepší účet si vždy dělit, protože každá další zaplacená desetikoruna by nás „bolela“ více než ta předcházející, takže by pro nás bylo lepší platit často a málo. To, že je hodnotová funkce prospektové teorie konvexní ale znamená, že je lepší platit naopak méně často více peněz naráz. Jinak řečeno je tedy lepší se v placení střídat. Podle prospektové teorie nás totiž naopak nejvíce bolí první zaplacená desetikoruna a každá další nás bolí méně.

BONUS pro věrné čtenáře, kteří vydrželi až do konce:

Motto speciálního BONUSU: "Jeden obrázek vydá za tisíc slov." (Čínské přísloví)

Březnová přednáška Tali Sharotové pro RSA

Na přelomu února a března proběhla na Long Beach v Kalifornii konference TED2012. Jak každý fanoušek projektu TED ví, jde o největší a nejlepší tedovskou konferenci, na které je odprezentována většina těch nejskvělejších přednášek za daný rok. Přednášky jsou v poslední době postupně zveřejňovány na stránkách projektu a vzhledem k tomu, že seznam pronesených přednášek je volně přístupný, může si každý už teď snadno zjistit, zdá se má nebo nemá na co se těšit.

Já osobně se docela těším a to zejména na společnou přednášku evolučního psychologa Stevena Pinkera a jeho ženy, filozofky Rebeccy Goldsteinové, o tom, zda za schopnost jednat morálně vděčíme rozumu ale také na přednášku Tali Sharotové o optimistickém biasu. Z mého zběžného průzkumu archivu stránek ted.com bohužel plyne, že přednášky se na webu mohou objevit v nejhorším případě třeba až za několik měsíců, takže nezbývá než trpělivě čekat.

Jedním z dobrých nápadů, jak si zkrátit čas, může být zhlédnutí březnové přednášky Tali Sharotové pro britskou Královskou společnost svobodných umění (Royal Society of Arts) na stejné téma. Čtenář její knihy Optimism bias: A Tour of the Irrationally Positive Brain se sice nedozví prakticky nic nového, záznamu ovšem nelze upřít to, že jde o audiovizuálně a esteticky velmi příjemný způsob jak si připomenout nejdůležitějších známá fakta:

(0:30 - 2:55) Optimistický bias je blízkým příbuzným iluze nadřazenosti (superiority bias), podléhá mu asi 80 procent lidí, přičemž nezáleží na tom v jaké zemi daný člověk žije, jakého je pohlaví či rasy nebo kolik je mu let. 

(2:56 - 4:17) Zdá se, že optimistickému biasu podléhají i člověku relativně vzdálené živočišné druhy jako je například špaček obecný (studie Stephanie Mathesonové).

(4:18 - 5:33) Přibližně 20 procent lidí nevykazuje známky optimistického biasu, přičemž nejčastěji jde o lidi trpící klinickou depresí. Mírně depresivní lidé vidí svou budoucnost realisticky, kdežto středně a těžce depresivní podléhají naopak pesimistickému biasu (studie Daniela Strunka).

(5:34 - 6:47) Optimistický bias je kognitivní iluze, které si nejsme vědomi a které nelze nepodléhat.

(6:48 - 8:53) Lidé jsou ochotni korigovat svá očekávání ohledně budoucnosti pouze v případě, že se ukáže, že mohou očekávat více dobrých nebo méně špatných událostí než se zdálo (tj. že na tom budou lépe). Lidé naopak selektivně ignorují nová fakta pokud ukazují, že by měli očekávat více špatných věcí nebo méně těch dobrých (tj. že na tom budou hůře) (studie Tali Sharotové)

(8:54 - 12:05) Vliv optimistického biasu lze na čas uměle posílit nebo oslabit ovlivněním aktivity v určitých oblastech mozku, které zodpovídají za naši schopnost odhalovat pozitivní a negativní chyby v našich očekávání.

(12:06 - 14:00) Běžná představa, podle které je lepší očekávat vždy to nejhorší a případně se nechat překvapit dobrým výsledkem je chybná. Optimistický bias obecně nevede k větší nespokojenosti když se nám nedaří ani nesnižuje spokojenost když se nám daří. (studie Margaret Marshallové)

(14:01 - 16:34) Optimistický bias vede k očekávání pozitivních budoucích událostí a samo toto očekávání je příjemné. Optimistický bias je tak výhodný i v případech, kdy nás doopravdy obelhává. Krom toho je výhodný proto, že nás připravuje o pocit úzkosti, kterou cítíme, když očekáváme nepříjemné budoucí událostí. Asi největší výhoda pak spočívá v tom, že je určitým druhem sebenaplňujícího se proroctví a vede k jednání, jehož důsledkem bude, že skutečně získáme více věci které chceme a méně těch, které nechceme.

(16:35 - 16:56) Nevýhodou optimistického biasu je, že nás vede k podceňování rizik a brání nám, abychom podnikli kroky, které tato rizika mohou snížit. Obecně ale pozitiva optimistického biasu převažují negativa.

(16:57 - 17-25) Kognitivní iluzi optimistického biasu nelze nepodléhat, takže pochopení tohoto jevu nás nepřipraví o výhody, které nám z něj plynou. Pokud mu ale porozumíme, můžeme proti němu v některých situacích záměrně jednat tak, abychom předešli alespoň těm několika nejhorším negativům, která přináší.

(17:26 - 19:34) Diskuze s Jonathanem Rowsonem