Zdravý rozum, rychlý a pomalý

Když mě Jan Horský zval na nedávnou studentskou filozofickou konferenci FILEX 2012 v Brně (program, zhodnocení Vojtěcha Zachníka), lákal mě zejména na dva příspěvky a to konkrétně na „Common Sense is Not so Common – Zdravý rozum z pohledu kognitivních věd“, který připravovala Pavlína Heinzová a na příspěvek „Kořeny experimentální filozofie v Quinově naturalizované epistemologii“ Miroslava Helcla.

Jak se později ukázalo, Honza se trefil přesně do mého vkusu a tyto dvě přednášky pokládám za nejlepší z celé konference – Pavlína Heinzová si vybrala suverénně nejzajímavější téma a Miroslav Helcl vylepšil své už tak nadějné téma absolutně nejskvělejším, nejdynamičtějším a nejzábavnějším odprezentováním, které konference nabídla.

Z obou těchto výborných přednášek mě ale přece jen o něco více zaujala ta první o zdravém rozumu. Na základě abstraktu jsem dopředu věděl, že Pavlína Heinzová bude hájit tezi, že zdravý rozum má něco společného s heuristikami a potažmo s tím, čemu Keith Stanovich a Richard West začali říkat Systém 1. Systém 1 má přitom být jedním ze dvou módů myšlení, který pracuje automaticky, rychle, nespotřebovává naši omezenou pozornost a nevyžaduje téměř žádné kognitivní úsilí. Sluší se navíc podotknout, že představovaný pohled na zdravý rozum jako na něco týkajícího se heuristik a potažmo Systému 1 není kontroverzní. Anglická Wikipedia například v heslu Heuristic uvádí zdravý rozum jako příklad heuristik a staví ho tak vedle intuitivních soudů, kvalifikovaných odhadů a rules of thumb.

O tom, co to vlastně zdravý rozum je jsem si trochu přemýšlel ještě před odjezdem do Brna, na dobrou odpověď jsem ale bohužel nepřišel. Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl přijít na to jak smířit představovanou tezi s faktem, že v běžném hovoru sousloví „zdravý rozum“ používáme nejčastěji tehdy, když někoho káráme za to, že zdravý rozum nepoužil, nebo když si (třeba jako prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg na volebních billboardech) stěžujeme, že někde, například v politice, zdravý rozum chybí. Málokdy naopak slyšíme a říkáme věty jako „Ta hrozná věc se nemusela stát. Bohužel v kritické chvíli použili zdravý rozum.“

V diskuzi po přednášce jsem se tedy zeptal na to co mě na otázce nejvíc trápilo: jak jde dohromady teorie podle které je zdravý rozum zpracováván Systémem 1 s faktem, že v běžném hovoru lidi často káráme za to, že zdravý rozum v nějaké situaci nepoužili. Procesy, které zpracovává Systém 1 jsou totiž z definice rychlé, automatické a je prakticky nemožné je nedělat. Jak tedy může nastat situace, že káráme někoho za to, že neudělal něco, co ale nedělat z definice vůbec nejde? Pavlína Heinzová mi nakonec odpověděla, že je pravda, že zdravý rozum, který je heuristikou skutečně nelze nepoužívat a že sousloví „selský rozum“ prostě v situacích kdy někoho takto káráme používáme špatně. Musím se přiznat, že jsem takovou odpověď na můj protipříklad nečekal a že mě docela zmátla a dokonce naštvala, protože mi na první pohled připomenula klasické nekorektní argumentační výměny jako je:

A: Křesťan by nikdy neudělal X.

B: Ale Z je křesťanem a X udělal.

A: Tak to potom Z křesťanem není.

Během týdne jsem ale došel k závěru, že reakce Pavlíny Heinzové byla nejspíš správná a že sousloví „zdravý rozum“ skutečně používáme minimálně ve dvou odlišných a to dokonce protikladných významech. V některých situacích totiž skutečně zdravý rozum chápeme jako něco, co má charakter blízký heuristikám a procesům Systém 1 a v jiných situacích ho chápeme jako něco, co tyto heuristiky koriguje a co je blízké procesům pomalého Systému 2.

Vezměme si například jednu z klasických hádanek, která ukazuje rozdíl mezi výstupem procesů Sytému 1 a mezi korigovaným výstupem Systému 2 a to konkrétně v té české lokalizaci, kterou představil Filip Tvrdý:

Baseballová pálka a míček stojí dohromady 110 korun.

Pálka stojí o 100 korun víc než míček.

Kolik stojí míček?

Jak všichni víme, rychlá a nesprávná odpověď na otázku zní: „10 korun“. K této odpovědi docházíme tak, že od 110 korun prostě odečteme 100 korun. Ve své hlavě si zkrátka problém zjednodušíme na prosté odčítání rozdílu cen a to bez toho, abychom si byli vědomi toho, že jde o pouhé zjednodušení. Tento postup je dobrou mentální zkratkou, heuristikou, která nás bez vynaložení kognitivního úsilí dovede velmi blízko správné odpovědi. Odpověď sice není úplně správná, ale je lepší než většina jiných možných odpovědí jako jsou "394753 korun" nebo "0,02432 korun". Pro náš problém týkající se zdravého rozumu je zajímavé, že kdyby se mě někdo zeptal, zda neúspěšný řešitel při řešení použil zdravý rozum, odpověděl bych v souladu s tezí přednášky „ANO“.

Pomalá a správná odpověď na otázku s míčkem a pálkou pak vyžaduje zapojení Systému 2. Takový postup nás pak dovede ke správné odpovědi, která zní: „5 korun“. Na problému pálky a míčku je samozřejmě nejzajímavější to, že většinu lidí prvně napadne odpověď „10“, kterou teprve později korigují na „5“ když se donutí vynaložit kognitivní úsilí na kontrolu své rychlé úvahy a uvědomí si, že pokud míček stojí 10, pak pálka stojí 110 (100+10) a dohromady tedy oba předměty stojí 120 (110+10), což je v rozporu se zadáním. Pokud jde o náš problém se zdravým rozumem, pak stojí za povšimnutí, že kdyby se mě někdo ptal, zda  úspěšný řešitel použil zdravý rozum, odpověděl bych v rozporu s tezí přednášky opět „ANO“ a byl bych dokonce (v rozporu s tezí přednášky) ochotný kárat člověka, který by odpověděl nesprávně za to, že zdravý rozum nepoužil.

Z předposledního odstavce tedy plyne, že bych byl ochotný uznat, že nesprávný řešitel zdravý rozum použil a z posledního odstavce naopak plyne, že bych byl ochotný stejného neúspěšného řešitele kárat za to, že zdravý rozum nepoužil. V těchto tvrzeních je samozřejmě spor a to může být indícií, že slova „zdravý rozum“ používám ve dvou významech. V prvním případě bych měl možná mluvit raději o „rychlém zdravém rozumu“ a v druhém případě naopak o „pomalém zdravém rozumu“.

Pokud jde o otázku, který z obou zdravých rozumů je ten "opravdový" (ve smyslu "více konzistentní s jazykovou praxí"), pak bych za něj označil spíše "pomalý" zdravý rozum. Pokud by totiž byl pravým zdravým rozumem naopak ten "rychlý", očekávali bychom, že za používání zdravého rozumu nebudeme nikdy nikoho chválit (ani bychom si totiž nevšimli, že ho používáme) a naopak bychom si zdravý rozum v některých situacích stěžovali: „K tragédii došlo, protože použili zdravý rozum“. To je ale přesně to, co neděláme. Vzhledem k tomu, že to co děláme je přesný opak – za používání zdravého rozumu lidi chválíme a káráme je za jeho nepoužívání - si troufám tvrdit, že "skutečný" zdravý rozum je pomalý zdravý rozum.

Šokující neupřesněné tvrzení „Zdravý rozum vede k chybám v úsudcích a rozhodování“ pak sice může být zajímavým způsobem jak propagovat výzkumy kognitivní psychologie, je ale možné, že provokativně nám toto tvrzení zní prostě proto, že je v přísném slova smyslu nepravdivé.

Edit: Děkuji Ondřeji Havlíčkovi za návrh formulace "více konzistentní s jazykovou praxí" pro konkrétnější popis toho, co jsem původně označil vágně jako "opravdový" a "skutečný" zdravý rozum.