sobota 12. března 2011

Většina mužů by mnohoženství nepovolila

Rozšířený názor na mnohoženství tvrdí, že polygamní společnost je tajným snem každého muže. Ženy prý mnohoženství naopak degraduje na pouhé předměty a připravuje je tak o lidskou důstojnost. Podle tohoto běžného názoru je zákaz polygamie způsob, jak bránit slabé ženy proti zlovůli silnějších mužů. Monogamie je pak prý výdobytek kultury, která překonala to nejhorší ze starého patriarchálního útlaku. Je ale tento populární názor doopravdy pravdivý?

Latentně šovinistický omyl

Domnívám se, že více už se plést nemůžeme. Ve skutečnosti je to totiž právě naopak. Polygamní společnost není žádným tajným snem, nýbrž opravdovou noční můrou drtivé většiny mužů. Téměř žádný by v takové společnosti žít nechtěl. Zákaz polygamie ženy vůbec nechrání, naopak je připravuje o svobodu stát se ženou jakéhokoliv muže, kterého si zvolí. Zákaz polygamie chrání téměř výhradně muže, o něco více pak muže mladé a muže s nízkým společenským postavením. Zákaz polygamie sice posiluje stabilitu celé společnosti, ale dělá tak na úkor svobody žen.

Pro svůj druhý blog jsem si téma polygamie vybral proto, že jde o jeden z nejvýraznějších příkladů toho, jak výzkumy v sociobiologii a evoluční psychologii korigují naše běžná přesvědčení o původu morálky, zákonů a politického uspořádání. Rozšířené přesvědčení o důvodu zákazu polygamie není jen pozoruhodně chybným přesvědčením, ale vypovídá také o stereotypech, kterým podléháme, když přemýšlíme o mužích a ženách. Zdá se, že nás něco nutí chybně si myslet, že pokud nějaký zákon chrání jedno z pohlaví, pak to bude pohlaví ženské.

Proč za nás stát rozhoduje o tom, v jakém manželství budeme žít?

Pokud jde o manželství, je pro běžného obyvatele Evropy na počátku 21. století poněkud obtížné si vůbec dokonale uvědomit to, že existují logické alternativy monogamního manželství a že monogamní manželství je jen jeden z možných typů manželství. Polygamie je přitom velmi obvyklá nejen v živočišné říši, nýbrž i mezi minulými a současnými lidskými kulturami.

Náš zákon polygamii zakazuje. V liberální společnosti je na místě položit si nad každým zákonem otázku, zda existují důvody pro to, aby stát omezoval prostřednictvím konkrétního zákona naši svobodu. Zákaz bigamie v českém zákonodárství ruší elementární svobodu mužů a žen vstoupit do manželského svazku s jakýmkoliv jiným mužem nebo ženou. Nejde jen o to, že si nemůžete vzít někoho, kdo už je ženatý. I kdyby se tři svobodní lidé na základě vlastního rozhodnutí rozhodli pro bigamní manželství, stát by jim toto manželství uzavřít neumožnil. Na první pohled není vůbec jasné, proč takové omezení existuje a proč o typu manželství ve kterém budeme žít rozhoduje stát a ne mi sami. Zdá se ale, že takový zákon musí kohosi chránit.

Zákaz polygamie připravuje ženy o svobodu

Legální zákaz bigamie jakoby předpokládal, že muži a ženy nejsou schopni rozhodnout v jakém druhu vztahu chtějí žít. Nabízí se otázka, koho zákaz bigamie nejvíce omezuje. Na první pohled se zdá, že omezuje především bohaté muže s vysokým společenským postavením, kteří by mohli dobře zabezpečit více než jednu ženu. Takových mužů je ovšem relativně málo.

Ve skutečnosti je především omezována svoboda všech žen. Právní zákaz bigamie znamená hlavně to, že žena nemá právo rozhodnout o tom, zda by se raději stala druhou ženou bohatého muže s výborným postavením, nebo první ženou muže z běžné nebo nízké společenské vrstvy. To je ale, jak se zdá, zásah do svobody žen, protože její výběr je zúžen jen na svobodné muže. „Která žena by se raději nestala třetí manželkou Johna Kennedyho než první manželkou šaška Boza?," cituje Matt Ridley v Červené královně řečnickou otázku jedné své kolegyně.

Je naprosto zřejmé, že povolení bigamie by nejvíce prospělo chudým ženám, které jsou nuceny žít s nezaměstnanými muži, s alkoholiky, s násilníky, s kriminálníky a s drogově závislými. Povolení dobrovolné polygamie by jistě odstranilo většinu utrpení, kterého jsou bezpochyby součástí jejich nešťastného života. Tak proč je bigamie vlastně vůbec zakázaná?

Zákaz polygamie chrání především chudé muže

Skupinu, které monogamie přináší nejvíce výhod tvoří mladí muži a obecně muži s nízkým společenským postavením. Vycházíme-li z toho, že populace je tvořena z 50-ti procent ženami a z 50-ti procent muži, pak dojdeme k jednoduchému závěru. Pokud bude mít jeden bohatý muž dvě ženy, pak to bude znamenat, že na opačné straně sociálního žebříčku bude chudý muž, který si nebude moct za celý život najít žádnou partnerku a bude odsouzen k celoživotnímu celibátu. „Polygamní společnost je ... vítězstvím jednoho nebo několika mužů nad všemi ostatními muži,“ hodnotí Matt Ridley.

Když se dobře zamyslíme nad poměrem mužů a žen v populaci, uvědomíme si mimo jiné, jak intimně jsou životy žen a mužů v celé historii spojeny. Utrpení každé ženy, která kdy byla v brutálně patriarchálním starověku držena spolu s tisíci nebo stovkami jiných žen v harému má zrcadlový odraz v utrpení chudého osamělého muže, který celý život sexuálně strádal a nemohl si najít partnerku.

Monogamie je výhodná pro drtivou většinu mužů

Ve skutečnosti ale zákaz polygamie dobře slouží drtivé všechně mužů a nikoliv jen těm nejnešťastnějším. Polygamie ve společnosti by neznamenala jen to, že by několik nejchudších mužů nemělo vůbec žádnou partnerku. Znamenalo by to také, že téměř všichni muži by vstupovali do manželství s méně kvalitními ženami, než jaké by byli schopni získat v případu zákazu polygamie.

Abychom pochopili, proč tomu tak je, navrhuje jeden autor představit si hypotetickou populaci 1000 lidí. Představme si, že všech 500 mužů v populaci lze seřadit do řady tak, že první bude muž s nejvyšším společenským postavením a poslední naopak s nejnižší. Rovnoběžně s touto řadou si představme řadu 500 žen seřazených podle fyzické krásy. Nyní tyto řady spojíme tak, že vznikne 500 párů. Nejkrásnější žena bude v páru s mužem s nejvyšším postavením atd.

Pokud bychom později v takovém společenství povolili polygamii, rozhodly by se některé ženy stát se druhými manželkami zajímavějších mužů. Co by to ale znamenalo pro muže? Pokud by se tak například rozhodla pouze žena na pozici 300, znamenalo by to pro muže na pozici od 300 dál to, že by jim byla nově přiřazena o jeden stupeň méně krásná žena. Muž na pozici 500 by neměl vůbec žádnou ženu, ale jistou ztrátu utrpělo i další 199 mužů s vyšším postavením. Pokud by se tak rozhodlo více žen, byly by ztráty konkrétních mužů úměrně vyšší.

Polygamie ohrožuje stabilitu státu

Naše zákony většinou tvoří muži. Muži mají přirozený zájem o ochranu zájmu mužů. To je určitě nejvýznamnější důvod toho, že je v západních zemích polygamie zakázána. Jinak řečeno, to je důvod, proč je ženám omezena svoboda výběru partnera. Z výkladu se ale zatím zdá, že ženy na monogamii pouze prodělávají a muži pouze vydělávají. Domnívám se, že existuje jedna výhoda, kterou monogamie přináší všem a která dobře slouží i ženám. Monogamie zaručuje společenskou stabilitu.

Mám obavu, že povolení polygamie by vedlo k vzniku vrstvy mladých chudých mužů bez partnerek, kteří by byli ochotni riskovat cokoliv, aby získali majetek a s ním i příležitost nějakou partnerku si získat. Odhad vlivu vzniku takové vrstvy „rozhněvaných“ mužů na počet spáchaných závažných a brutálních trestních činů ponechám na úsudku čtenáře. Já se domnívám, že problémy s závažnou kriminalitou v tzv. slumech dokonale ilustrují situaci společnosti, ve které existuje mnoho frustrovaných mladých mužů.

Nakonec se zdá, že zákaz polygamie přináší jistý prospěch i ženám. Původní rozšířený předpoklad, který tvrdil, že monogamie nedělá nic jiného, než že chrání slabé ženy před zlovůlí mužů ovšem určitě neplatí.