pátek 30. listopadu 2012

Zdravý rozum, rychlý a pomalý

Když mě Jan Horský zval na nedávnou studentskou filozofickou konferenci FILEX 2012 v Brně (program, zhodnocení Vojtěcha Zachníka), lákal mě zejména na dva příspěvky a to konkrétně na „Common Sense is Not so Common – Zdravý rozum z pohledu kognitivních věd“, který připravovala Pavlína Heinzová a na příspěvek „Kořeny experimentální filozofie v Quinově naturalizované epistemologii“ Miroslava Helcla.

Jak se později ukázalo, Honza se trefil přesně do mého vkusu a tyto dvě přednášky pokládám za nejlepší z celé konference – Pavlína Heinzová si vybrala suverénně nejzajímavější téma a Miroslav Helcl vylepšil své už tak nadějné téma absolutně nejskvělejším, nejdynamičtějším a nejzábavnějším odprezentováním, které konference nabídla.

Z obou těchto výborných přednášek mě ale přece jen o něco více zaujala ta první o zdravém rozumu. Na základě abstraktu jsem dopředu věděl, že Pavlína Heinzová bude hájit tezi, že zdravý rozum má něco společného s heuristikami a potažmo s tím, čemu Keith Stanovich a Richard West začali říkat Systém 1. Systém 1 má přitom být jedním ze dvou módů myšlení, který pracuje automaticky, rychle, nespotřebovává naši omezenou pozornost a nevyžaduje téměř žádné kognitivní úsilí. Sluší se navíc podotknout, že představovaný pohled na zdravý rozum jako na něco týkajícího se heuristik a potažmo Systému 1 není kontroverzní. Anglická Wikipedia například v heslu Heuristic uvádí zdravý rozum jako příklad heuristik a staví ho tak vedle intuitivních soudů, kvalifikovaných odhadů a rules of thumb.

O tom, co to vlastně zdravý rozum je jsem si trochu přemýšlel ještě před odjezdem do Brna, na dobrou odpověď jsem ale bohužel nepřišel. Nejvíc mi vadilo, že jsem nemohl přijít na to jak smířit představovanou tezi s faktem, že v běžném hovoru sousloví „zdravý rozum“ používáme nejčastěji tehdy, když někoho káráme za to, že zdravý rozum nepoužil, nebo když si (třeba jako prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg na volebních billboardech) stěžujeme, že někde, například v politice, zdravý rozum chybí. Málokdy naopak slyšíme a říkáme věty jako „Ta hrozná věc se nemusela stát. Bohužel v kritické chvíli použili zdravý rozum.“

V diskuzi po přednášce jsem se tedy zeptal na to co mě na otázce nejvíc trápilo: jak jde dohromady teorie podle které je zdravý rozum zpracováván Systémem 1 s faktem, že v běžném hovoru lidi často káráme za to, že zdravý rozum v nějaké situaci nepoužili. Procesy, které zpracovává Systém 1 jsou totiž z definice rychlé, automatické a je prakticky nemožné je nedělat. Jak tedy může nastat situace, že káráme někoho za to, že neudělal něco, co ale nedělat z definice vůbec nejde? Pavlína Heinzová mi nakonec odpověděla, že je pravda, že zdravý rozum, který je heuristikou skutečně nelze nepoužívat a že sousloví „selský rozum“ prostě v situacích kdy někoho takto káráme používáme špatně. Musím se přiznat, že jsem takovou odpověď na můj protipříklad nečekal a že mě docela zmátla a dokonce naštvala, protože mi na první pohled připomenula klasické nekorektní argumentační výměny jako je:

A: Křesťan by nikdy neudělal X.
B: Ale Z je křesťanem a X udělal.
A: Tak to potom Z křesťanem není.

Během týdne jsem ale došel k závěru, že reakce Pavlíny Heinzové byla nejspíš správná a že sousloví „zdravý rozum“ skutečně používáme minimálně ve dvou odlišných a to dokonce protikladných významech. V některých situacích totiž skutečně zdravý rozum chápeme jako něco, co má charakter blízký heuristikám a procesům Systém 1 a v jiných situacích ho chápeme jako něco, co tyto heuristiky koriguje a co je blízké procesům pomalého Systému 2.

Vezměme si například jednu z klasických hádanek, která ukazuje rozdíl mezi výstupem procesů Sytému 1 a mezi korigovaným výstupem Systému 2 a to konkrétně v té české lokalizaci, kterou představil Filip Tvrdý:

Baseballová pálka a míček stojí dohromady 110 korun.
Pálka stojí o 100 korun víc než míček.
Kolik stojí míček?

Jak všichni víme, rychlá a nesprávná odpověď na otázku zní: „10 korun“. K této odpovědi docházíme tak, že od 110 korun prostě odečteme 100 korun. Ve své hlavě si zkrátka problém zjednodušíme na prosté odčítání rozdílu cen a to bez toho, abychom si byli vědomi toho, že jde o pouhé zjednodušení. Tento postup je dobrou mentální zkratkou, heuristikou, která nás bez vynaložení kognitivního úsilí dovede velmi blízko správné odpovědi. Odpověď sice není úplně správná, ale je lepší než většina jiných možných odpovědí jako jsou "394753 korun" nebo "0,02432 korun". Pro náš problém týkající se zdravého rozumu je zajímavé, že kdyby se mě někdo zeptal, zda neúspěšný řešitel při řešení použil zdravý rozum, odpověděl bych v souladu s tezí přednášky „ANO“.

Pomalá a správná odpověď na otázku s míčkem a pálkou pak vyžaduje zapojení Systému 2. Takový postup nás pak dovede ke správné odpovědi, která zní: „5 korun“. Na problému pálky a míčku je samozřejmě nejzajímavější to, že většinu lidí prvně napadne odpověď „10“, kterou teprve později korigují na „5“ když se donutí vynaložit kognitivní úsilí na kontrolu své rychlé úvahy a uvědomí si, že pokud míček stojí 10, pak pálka stojí 110 (100+10) a dohromady tedy oba předměty stojí 120 (110+10), což je v rozporu se zadáním. Pokud jde o náš problém se zdravým rozumem, pak stojí za povšimnutí, že kdyby se mě někdo ptal, zda  úspěšný řešitel použil zdravý rozum, odpověděl bych v rozporu s tezí přednášky opět „ANO“ a byl bych dokonce (v rozporu s tezí přednášky) ochotný kárat člověka, který by odpověděl nesprávně za to, že zdravý rozum nepoužil.

Z předposledního odstavce tedy plyne, že bych byl ochotný uznat, že nesprávný řešitel zdravý rozum použil a z posledního odstavce naopak plyne, že bych byl ochotný stejného neúspěšného řešitele kárat za to, že zdravý rozum nepoužil. V těchto tvrzeních je samozřejmě spor a to může být indícií, že slova „zdravý rozum“ používám ve dvou významech. V prvním případě bych měl možná mluvit raději o „rychlém zdravém rozumu“ a v druhém případě naopak o „pomalém zdravém rozumu“.

Pokud jde o otázku, který z obou zdravých rozumů je ten "opravdový" (ve smyslu "více konzistentní s jazykovou praxí"), pak bych za něj označil spíše "pomalý" zdravý rozum. Pokud by totiž byl pravým zdravým rozumem naopak ten "rychlý", očekávali bychom, že za používání zdravého rozumu nebudeme nikdy nikoho chválit (ani bychom si totiž nevšimli, že ho používáme) a naopak bychom si zdravý rozum v některých situacích stěžovali: „K tragédii došlo, protože použili zdravý rozum“. To je ale přesně to, co neděláme. Vzhledem k tomu, že to co děláme je přesný opak – za používání zdravého rozumu lidi chválíme a káráme je za jeho nepoužívání - si troufám tvrdit, že "skutečný" zdravý rozum je pomalý zdravý rozum.

Šokující neupřesněné tvrzení „Zdravý rozum vede k chybám v úsudcích a rozhodování“ pak sice může být zajímavým způsobem jak propagovat výzkumy kognitivní psychologie, je ale možné, že provokativně nám toto tvrzení zní prostě proto, že je v přísném slova smyslu nepravdivé.

Edit: Děkuji Ondřeji Havlíčkovi za návrh formulace "více konzistentní s jazykovou praxí" pro konkrétnější popis toho, co jsem původně označil vágně jako "opravdový" a "skutečný" zdravý rozum.

6 komentářů:

  1. Velmi inspirativní příspěvek.

    Klíčové je, že v některých kontextech používáte pojem "zdravý rozum" normativně, zatímco "systém 1" a "systém 2" jsou deskriptivní. Není také úplně šťastné používat příklady z přirozeného jazyka, protože samotní mluvčí nemusí dost dobře chápat, co "zdravým rozumem" vlastně míní. Je to stejné jako když někdo považuje emoce za něco vyššího než rozum, což je pochopitelně neporozumění problematice.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za komentář.

    Zatím jen k té námitce "Není také úplně šťastné používat příklady z přirozeného jazyka, protože samotní mluvčí nemusí dost dobře chápat, co "zdravým rozumem" vlastně míní."

    To, že mluvčí nemusí vědět, co přesně myslí "zdravým rozumem" by mi ani nevadilo, stačí že ho ve většině případů používají konzistentně.

    Jinak to, že je důležité zabývat se tím jak mluvčí sousloví "zdravý rozum" používají samozřejmě plyne ze zamlčené premisy, že otázka "co je zdravý rozum?" je vlastně zakuklená otázka "co většinou míníme, když sousloví ´zdravý rozum´ používáme" a nikoliv například otázka "jak bych si ´zdravý rozum´ musel definovat, abych mohl tvrdit že je jednou z heuristik?".

    Definovat si pojmy tak, aby pro ně platilo to co o nich chci později tvrdit mi přijde nefér - viz. všechny ty sofistikované důkazy existence "svobodné vůle", které dokazují existenci něčeho, co v prvé řadě nikdo nikdy nezpochybňoval.

    OdpovědětVymazat
  3. Dám další komentář tedy sem místo FB.

    Přidám jen, že mě napadla podobná paralela se svobodnou vůlí. Tím myslíš (jestli si můžeme tykat) kompatibilisty? Já - jako jistým způsobem také kompatibilista - bych to neoznačil za nefér, jen ne za úplně užitečné a smysluplné. A není úplně pravda, že to nikdo nezpochybňuje. Právě že na každou definici, kterou si vymyslí, se pak najdou kontraintuitivní protipříklady. Proto mi to nepřijde smysluplné - snažit se definovat vágní lidově psychologický koncept a testovat definici pomocí intuic.

    Podobně si sice můžeme nadefinovat zdravý rozum třeba jako heuristiky, ale k čemu je to dobré (namísto mluvení prostě o Systému 1), když se samozřejmě nebude shodovat se všemi intuicemi a jazykovou praxí..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tykat si určitě můžeme. Jen nevím, jestli jsem úplně pochopil tvoji poznámku, protože v některých klíčových místech používáš zájmeno "to" u kterého si nejsem jistý k čemu odkazuje:) Mohl by ses pokusit ten příspěvek přeformulovat?

      Vymazat
    2. Promiň, měl bych si na to (časté psaní zájmen:-)) dát pozor.
      Ta poznámka asi není zas tak důležitá, ale proč ne, rozepíšu se:

      "Tím myslíš kompatibilisty?" = jestli myslíš lidmi, kteří dělají "sofistikované důkazy existence "svobodné vůle", které dokazují existenci něčeho, co v prvé řadě nikdo nikdy nezpochybňoval", kompatibilisty.

      Neoznačil bych za nefér to, že si kompatibilisté definují pojmy, jak se jim hodí. Přijde mi to jako běžný postup ve filosofii:
      Např. problém svobodné vůle je klasickým filosofickým problémem v tom, že vyvstává ze složité
      spleti pojmů, které zdánlivě vedou ke kontradikcím (http://plato.stanford.edu/entries/compatibilism/#1.5). Metodou řešení takového problému je nalezení takové konceptualizace problému (=definice pojmů), která je vnitřně koherentní (u osvícených filosofů navíc konzistentní s empirickými poznatky).
      Takže si kompatibilističtí filosofové nějak nadefinují (např. ve formě nutných a postačujících podmínek) spoustu základních pojmů jako free action, guidance control, power over a fact, hierarchy of desires apod. Poté si hrají s myšlenkovými experimenty (o manipulaci, mozkových implantátech apod.), a testují, jestli a) podmínky kladené na pojmy jsou v experimentu splněny, ale přesto bychom intuitivně neřekli, že osoba v dané situaci má svobodnou vůli, nebo b) podmínky nejsou splněny, ale přitom bychom řekli, že osoba svobodnou vůli má.

      Pointa je, že tohle všechno úsilí není ani tak nefér (protože pak bysme museli za nefér označit velkou část filosofie), jako spíš že v něm nevidím moc smysl (tuto nálepku si hodně filosofie zaslouží spíše:-)).
      Domnívám se, že jde o nekončící nesmyslné úsilí, protože všechny pojmy jako svoboda, odpovědnost apod. jsou z high-level lidově psychologického slovníku a jsou v běžné praxi velmi vágní. Takže je nepůjde nikdy nadefinovat tak perfektně, aby byly vzájemně koherentní, korespondovaly s empirií a především našimi intuicemi (resp. jazykovou praxí).

      Je ale dost možné, že jim křivdím, přeci jen se tím zabývá hodně velkých hlav, a snad ví lépe než já, co a proč dělají. Napadá mě asi jediný možný smysl toho úsilí, a to získat trochu lepší kritéria pro trestní právo..
      Tolik k rozebrání férovosti kompatibilismu:-)

      Podobně nevím, jaký je smysl v otázce, jestli "zdravý rozum" odpovídá systému 1 nebo 2.

      Snad jsem se vyjádřil více srozumitelně, než předtím. Ještě jsem chtěl rozebrat tu otázku chválení za užívání zdravého rozumu ve spojitosti se snahou kompatibilistů, ale nad tím musím ještě popřemýšlet..

      Vymazat
    3. Perfektní rozvedení, už tomu rozumím mnohem lépe a souhlasím.

      Celý tvůj komentář se vlastně točí kolem otázky co se stane, když někdo zároveň:

      (1) definuje nějakou věc (svobodná vůle, zdravý rozum) v rozporu s jazykovým územ a pak
      (2) o ní následně něco vypovídá ("svobodná vůle existuje", "zdravý rozum je heuristika").

      Je takové jednání přímo NEFÉR (jak jsem tvrdil já), nebo je to "jenom" ZBYTEČNÁ PRÁCE?

      Podle mě je to nefér v tom, že si autor svévolnou definicí neoprávněně usnadňuje práci aby se mu pohodlně dokazovala jeho aganda ("svobodná vůle existuje") a navíc je to nefér v tom, že tím mate lidi, kteří předpokládají že slovo "svobodná vůle" používá v běžném smyslu a že se tedy z tvrzení "svobodná vůle existuje" dozvídají něco o něčem co je zajímá.

      Jinak ale souhlasím, že když někdo dokazuje, že existuje svobodná vůle a přitom ten termín používá v rozporu s jazykovým územ, tak směřuje i k tomu, že bude dělat i zbytečnou práci, protože bude něco vypovídá o věci, která vlastně nikoho nezajímá.

      Podle mě je svévolné definování pojmu prostě zároveň nefér a zároveň vede k zbytečné práci.

      Vymazat