Last.fm a kvantitativní výzkum ve vlastním vkusu

Mé statistiky na webu Last.fm mě nepřestávají fascinovat a nutí mě přemýšlet o tom, odkud se vlastně dozvídám co mám rád. Vždycky jsem si myslel, že mám ke svému já jakýsi neomylný bezprostřední přístup. Zdálo se mi, že o tom co mám rád zkrátka vím a nemusím to nějak zjišťovat. Empirické údaje o mém skutečném chování, které sbírá Last.fm mě ale nutí pochybovat zda to tak doopravdy je. Statistická data z Last.fm mě usvědčují z toho, že jaksi vůbec neposlouchám interprety, které bych jmenoval jako své oblíbené a že naopak často poslouchám interprety, ke kterým bych se příliš nehlásil. To může být zajímavý důkaz pro tvrzení, že obraz sama sebe si konstruuji tak, aby byl spíš pozitivní než aby byl pravdivý.

Co je Last.fm

Last.fm je webová stránka, na které se sdružuje komunita fanoušků hudby. Její zvláštností je to, že nabízí program, který si můžete stáhnout a který na servery webu posílá informace o veškeré hudbě, kterou na svém počítači posloucháte. Stránka pak generuje statistiky, ze kterých se dozvíte, které interprety, která alba nebo které písně posloucháte nejčastěji.

Je asi zřejmé, že tento web není vhodný pro lidi, kteří si úzkostně chrání své soukromí. Opravdu to funguje tak, že kdokoliv na celém světě může kdykoliv v reálném čase zjistit, jaká píseň právě hraje ve vašem multimediálním přehrávači. Statistiky, které Last.fm shromažďuje jsou ale neobyčejně užitečné. Vám slouží tak, že systém vyhledává lidi, kteří poslouchají podobnou hudbu jako vy a na základě jejich statistik vám nabízí interprety, které zatím neposloucháte, ale kteří by se vám mohli líbit. Především je to ale v současnosti jediný dobře fungující nástroj pro sledování vývoje popularity interpretů a písní. Starší nástroje, jako byly žebříčky prodejnosti CD a rádiové hitparády dnes totiž nevypovídají téměř o ničem, protože si hudbu téměř nikdo nekupuje a rádia už dávno nikdo neposlouchá.

Jak Last.fm ukazuje, kdo doopravdy jsme

Informace, které můžeme díky Last.fm o chování posluchačů získat jsou úžasné. Dnes například přesně víme, že nejčastěji přehrávanou písní mezi 20. a 27. březnem je Under Cover Of Darkness od The Strokes a že si ji 42460 lidí během daného týdne přehrálo celkem 130586 krát. To úplně mění naše chápání toho, co to znamená, když říkáme, že nějaká píseň je hitem.

Tento fascinující rys webu ale zatím nejsem schopen ocenit, protože jsem se stále nestačil vzpamatovat z faktu, že podle objektivních dat ve skutečnosti téměř nikdy neposlouchám své „nejoblíbenější“ hodnotné interprety kterými se tak rád zaštiťuji a naopak téměř neustále poslouchám hudbu, kterou jsem poslouchal kdysi na začátku dospívání a ke které se příliš hlasitě nehlásím. Evidentně tedy nejsem tak náročný posluchač, jak by se zdálo z mých odpovědí na otázku „a co vlastně rád posloucháš?“. Mojí jedinou nadějí tak je doufat, že v tom nejsem sám. A možná že v tom skutečně sám nejsem. Například na základě dat z filmové databáze se mi zdá, že lidé mají celkem silnou tendenci hlásit se k uznávaným režisérům a přitom projevují podivuhodně malou ochotu sledovat filmy z jejich filmografií. Doufám tedy, že takto sami sebe podvádíme všichni.