30. září: Den rouhání

[edit 5. října 2011] Podělit se při příležitosti světového dne rouhání o svůj nejoblíbenější vtip tropící si legraci z náboženství je pro blogera skoro povinnost. Existuje jeden nesmírně populární ateistický mem, na který jsem narazil asi před rokem a který mi tehdy udělal (a dodnes dělá) obzvláštní radost. Nejlepší na memu Christianity: the belief that..., (kterým si můžete svůj mozek nechat infikovat níže v článku) je přitom fakt, že ukazuje, jak obtížné je někdy vidět svoje vlastní světonázorová přesvědčení z odstupu. 

Jednou z nejpozoruhodnějších schopností zbožných křesťanů je jejich překvapivě zachovalá schopnost kriticky hodnotit věroučné články jiných náboženství a odhalovat absurdity ve víře primitivních kmenů, starověkých polyteistů, scientologů, mormonů, hinduistů, buddhistů, muslimů nebo židů. Toto neuvědomělé intelektuální pokrytectví nejlépe ilustruje anekdota antropologa Boyera, která je v Božím bludu představena takto:

Boyer zkoumal Fangy, kamerunské etnikum, kteří věří že „čarodějnice mají jeden zvířecí orgán navíc, který v noci odlétá a ničí ostatním úrodu a pouští jim do krve jed. Čarodějnice prý také někdy pořádají obrovské hostiny, na nichž požírají své oběti a spřádají další útoky. Mnozí lidé vám budou vyprávět, že přítel jejich přítele na vlastní oči viděl čarodějnici, jak v noci letí na banánovém listu nad vesnicí a na nic netušící oběti vrhá kouzelné šipky.“

Boyer pokračuje osobním zážitkem:  „O těchto a dalších podivnostech jsem se zmínil u večeře v jedné cambridgeské koleji. Jeden z našich hostů, význačný cambridgeský teolog se na mě otočil a řekl: "Právě proto je antropologie tak fascinující a zároveň tak těžká. Musíte vysvětlit, jak lidé mohou věřit takovým nesmyslům. Zůstal jsem jako opařený. Konverzace se znovu rozeběhla, než jsem se zmohl na nějakou trefnou odpověď - která by se nesla v duchu třísek a trámů v očích."

[Dawkins, Richard: Boží blud, překlad Zuzana Gabajová]

Dawkins v textu své knihy navazuje zábavným výčtem několika absurdit, kterým cambridgeský teolog podle jeho názoru pravděpodobně věřil. Můj oblibený mem o který se s vámi chci podělit ale obsahuje mnohem komprimovanější a komičtější seznam, který ale přitom dokonale vystihuje samotné jádro křesťanství, na které kvůli všemožným sofistikovaným teodicejím a jemnůstkám týkajících se důkazů boží existence většinu času zapomínáme. Jedna z verzí tohoto memu vypadá takto:

což v překladu znamená:

Křesťanství:

Přesvědčení, že jakýsi vesmírný Židovský Nemrtvý může zajistit že nikdy neumřete pokud budete symbolicky jíst jeho maso a telepaticky mu vzkážete, že ho uznáváte jako svého pána aby z vaší duše mohl odstranit temnou sílu, která je součástí lidské přirozenosti protože mluvící had přesvědčil ženu vytvořenou z žebra aby pojedla z kouzelného stromu.

To dává smysl.

Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že tenhle popis není jenom nepřekonatelně směšný, ale že je taky tak soustředěný a přiléhavý že by křesťanům v deironizované podobě mohl sloužit mnohem lépe než Nikajsko-konstantinopolské krédo, protože se soustředí výhradě na udajně jedinou doopravdy důležitou křesťanskou nauku - nauku o spáse – a úplně ignoruje marginální záležitosti jako kdo se kdy z koho zrodil, kdo kde sedí a kdo z koho vychází. Na tomto jasném a srozumitelném popisu křesťanství v kostce se navic jasně ukazuje, že náboženství se daří výhradně tam kde je mlžení, nejasnost a nesrozumitelnost a že náboženství naopak hyne kdekoliv, kde se objeví srozumitelnost, úspornost a jasnost. Je evidentní, že křesťanství nelze na prostoru 400 znaků věrně popsat bez toho aby nebylo k smíchu.