Klam utopených nákladů (psychologie.cz)

Když jsem v březnu 2011 začínal psát blog, představoval jsem si, že časem objevím nějaké téma, které mě zaujme natolik, že se mu budu chtít soustavně a zevrubně věnovat. Obsah loňských popularizačních knížek laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana Thinking, Fast and Slow a bloggera Davida McRaneye You Are Not So Smart či předloňská The Upside of Irrationality Dana Arielyho podle mého současného přesvědčení právě takové zajímavé téma vymezují.

Záměrně jsem to, o čem mě v současnosti baví číst určil obsahem několika knih, protože si, popravdě řečeno, nejsem vůbec jistý tím, jak se ten zábavný obor jmenuje. Nejspíše jde asi o behaviorální ekonomii, o kognitivní psychologií, o teorii rozhodování a možná jde o něco úplně jiného nebo o mix různých věcí. Každopádně by z toho mohl být pěkný koníček.

Je taky zřejmé, že můj současný zájem o systematické chyby ve zpracovávání informací nebo o omyly při tvorbě rozhodování je z části dán tím, že jsem letos na podzim po čtyř letech předčasně zanechal studia filozofie. Jsem si vědom toho, že za mým pozdním zanechání studia lze najít krom solidní porce smůly taky dlouhý řetěz mizerných rozhodnutí (nebo spíš vyhýbání se rozhodnutí). Bez mučení se přiznávám, že na existenci kognitivních předpojatostí mi dělá největší radost to, že nejen já, ale i ostatní lidé mají občas nejrůznější hloupé představy a že se i ostatní čas od času v něčem prostě pletou.

Hlavní pointou dnešního příspěvku ale samozřejmě nemá být fňukání. Spíše bych se chtěl na začátku roku zamyslet, jak to bude vypadat s mým blogem v roce 2012. Nejspíš to bude fungovat trochu jinak, než jak tomu bývalo loni. V první půlce prosince se mi totiž ozval Jan Majer, šéfredaktor webu psychologie.cz, a navrhl mi, jestli bych pro ně nechtěl občas něco drobnějšího napsat. Na spolupráci jsem kývl a v pondělí mi na Psychologii vyšel článek Klam utopených nákladů.

Krom toho, že je mi projekt Psychologie velmi sympatický mi samozřejmě také záleží na tom, kolik lidí čte věci, které ve svém volném čase píšu. Od spolupráce očekávám také to, že se nově donutím věnovat se výhradně těm problémům, které jsem zmiňoval v prvním odstavci, tj. těm zábavným věcem z kognitivní psychologie, behaviorální ekonomie nebo teorie rozhodování. Právě teď je na mé jasnější zaměření na určitý okruh problémů ta správná doba - díky své babičce mám od Vánoc vlastní čtečku Kindle a je pro mě dočasně jednodušší měnit cokoliv, co se týká mých čtenářských návyků. Ateismus, filozofii a evoluční biologii můžu mít v poličce, do čtečky ale nepatří!

Nejpravděpodobnější vývoj situace na blogu je pak nejspíše ten, že na some selfish memes budu nově téměř výhradně zveřejňovat odkazy na články na Psychologii. Kvůli těm několika čtenářům, kteří mají blog v čtečce by to asi ani nestálo za to. Na základě trafficu z blogu Massive Error mám ale důvodné podezření, že někteří další čtenáři spoléhají na Filipův vkus a jeho blogroll používají jako alternativu vlastní RSS čtečky. Ve své hlavě tak mezi své čtenáře svévolně zařazuji i takové lidi. Dokud tedy budu ve Filipově blogrollu, objeví se na some selfish memes každý měsíc alespoň jeden blogpost. Ve většíně případů bude odkazovat na článek na Psychologii.

Nakonec bych rád oznámil další tři věci. Jednak jsem rozsáhle editoval předchozí příspěvek BEST OF 2011, protože se mi zachtělo k žebříčkům dopsat i pár vět. Můžete se k němu tedy dle libosti vrátit. Za druhé jsem dnes dočetl novou provokativní knížku Náboženství pro ateisty od Alaina de Bottona a v následujících dnech budu psát "recenzi", která opět vyjde v časopise Lógr. Pokud by vás to zajímalo, jde v ní vlastně o záměrnou a umírněnou aktualizaci Comtova náboženství humanity pro moderní evropskou společnost, kde už opravdu platí to, že víru „najdeme jen u nevzdělanců, blouznivců, dětí a pacientů v posledních záchvěvech nevyléčitelné choroby“.

A za třetí nesmím zapomenout na to nejdůležitější: můj brácha David konečně začal psát blog. Prozatím má v plánu věnovat se hlavně aktuálnímu tématu americkým prezidentských primárkek, jinak ale mezi jeho libůstky patří zejména politika v jihovýchodní Asii a na Blízkém východě. Mě popravdě na politikaření moc neužije, na druhou stranu si ale snadno oblíbím jakýkoliv článek, který je doplněný legračním tématickým obrázkem nebo demotivational posterem. Proto se mi nejspíš bude na Dronteho blogu líbit.

EDIT: Na článek na psychologii.cz odkazoval Filip Tvrdý v blogpostu Utopené náklady. Stejnému tématu věnoval Hynek Bíla tento výborný text.