BEST OF 2011

Když Filip Tvrdý před několik dny publikoval tento příspěvek, bylo mi okamžitě jasné, jak bude vypadat můj další blogpost.

Pokud jde o kinematografii, byl rok 2011 neuvěřitelně slabý. Za celý rok nevznikl jediný film, který by snesl srovnání s nejlepšími vážnými snímky roku 2010 jako byly například Počátek, Černá labuť nebo Prokletý ostrov. Částečně to bylo tím, že většina nejšikovnějších režisérů v roce 2011 připravovala filmy, které se do distribuce dostanou až letos. Spíše než velké vážné filmy mě tak nejvíce potěšily komedie plné povedených srandiček, které zároveň dobře fungovaly jako žánrové filmy. Zelený sršeň je podle mého názoru kromě komedie také napínavým akčním filmem a podobně i Princ a pruďas je dramaturgicky dobře zvládnutou áčkovou fantasy. Při sledování každého z těchto filmů jsem tak měl pocit, že vlastně sleduju dva dobré filmy v jednom.

Na hudební scéně bylo ze všeho nejzajímavější sledovat další pronikání dubstepových vlivů do mainstreamové populární hudby. Vzniklo velká řádka posluchačsky velmi přístupných alb, nad kterými sice mohou dubstepoví puristé ohrnovat nos, ale které také dokládají mimořádnou zdatnost celého stylu. Vždy je zajímavé sledovat to, když se mladý a dravý hudební žánr dostane do rukou protřelých hitmakerů a právě v takových situacích vznikají ty nejlepší písně vůbec. Nejblíže hranice mezi popem a dubstepem se pohybovala především nová alba Katy B a Britney Spears. I v subžánru popstepu si přitom na své příjde opravdu každý: zatímco Britney Spears se stále stylizuje do role zlobivé panenky z mužských sexuálních fantazií, Katy B natočila album určené pro mladou emancipovanou (ale empatickou) ženu, která ze všeho nejraději tráví čas se svými kamarádkami.

Úplně největší radost mi udělala záplava skvělých klipů, které během celého roku vznikaly. Především jsem si začal všímat velmi nadaného režiséra Bena Newmana, který vytvořil výborné video k neuvěřitelně energické a pozitivní písni Louder, kterou osobně pokládám za hymnu léta 2011. Krom toho stál také za zajimavým krátkým filmem k písni Flashing Lights se zlým a atraktivním dvojčetem Natalie Portmanové, který důvtipně kombinuje něco z filmů Na dotek a Černá labuť. Asi nejsofistikovanějším a nejpůsobivějším klipem pak bylo video Lincolna Barretta k jeho The First Note Is Silent. V tomto videu využívá řetězení emočně působivých kratičkých epizodek, které zachycují různé děje, které jsou si navzájem analogické. Barrettovi se tak daří skládat za sebe scény, které generují různé (často protichůdné) emoce a které zároveň právě jejich vzájemná analogičnost drží pohromadě. Největším tajemstvím je pro mě pak klip Martina de Thuraha k písni Lindisfarne, který mě z nějakého důvodu dokáže vždy spolehlivě emocionálně rozložit. Jeho tajemná síla má alespoň z části původ také v tom, že se mi zatím nepodařilo zjistit, v čem přesně spočívá jeho skvělost. Mým provinilým potěšením je pak klip Crush On You. Dříve jsem si toho nebyl vědom, ale ve skutečnosti jsem vždycky chtěl vidět, jak to vypadá, když wobble bass střílí blesky do zmítajících se školaček.

Nejlepším singlem celého roku je bezpochyby píseň Louder která vznikla ve spolupráci DJ Freshe a zpěvačky Sian Evansové z drum and bassové kapely Kosheen. Domnívám se, že neexistuje žádná skladba, která by lépe odpovídala definici letního hitu. Krom toho píseň navíc perfektně ukazuje, že je možné napsat velmi chytlavou píseň i bez užití reproduktivních sdělení. Zajímavá a velmi působivá je také epická osmiminutová kompozice Raise Your Weapon kanadského producenta deadmau5e, která se po čtyřech minutách hořkosladké progressive-housové milostné balady zlomí v nesmírně katarzní dubstepové peklo. O singlu Someone Like You zpěvačky Adele není třeba se rozepisovat, protože si ho zamiloval snad úplně každý. Kapela, která mi v roce 2011 ze všeho nejvíce přirostla k srdci jsou ale britští Modestep, kteří své debutové album Evolution Theory vydají až letos v únoru. Na základě tří zatím vydaných singlů si troufám říct, že kapela s takovou dávkou nadání, kreativity, perfekcionismu a předpokladů pro masivní mainstreamový úspěch tady už pěkně dlouho nebyla. Modestep můžou být pro průnik dubstepu do hitparád docela klidně tím, čím se stali Linkin Park pro úspěch nu-metalu.

ALBUM:
1. Nero: Welcome Reality
2. Katy B: Katy on a Mission
3. Britney Spears: Femme Fatale
4. Chase & Status: No More Idols
5. James Blake: James Blake
6. Bassnectar: Divergent Spectrum
7. Korn: The Path of Totality
8. Blink-182: Neighborhoods
9. Limp Bizkit: Gold Cobra
10. Björk: Biophilia

FILM:
1. Michel Gondry: Zelený sršeň
2. David Gordon Green: Princ a pruďas
3. David Yates: Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
4. Gavin O´Connor: Warrior
5. Zack Snyder: Sucker Punch
6. Nicolas Winding Refn: Drive
7. Kenneth Branagh: Thor
8. Paul Feig: Ženy sobě
9. Woody Allen: Půlnoc v Paříži
10. Tarsem Singh: Válka Bohů

SINGL (download):
1. DJ Fresh: Louder
2. deadmau5: Raise Your Weapon
3. Modestep: To the Stars (Break the Noize & the Autobots Remix)
4. Adele: Someone Like You
5. Nero: Promises
6. Britney Spears: Hold It Against Me
7. Chase & Status: Time
8. Rusko: Everyday (Netsky Remix)
9. Modestep: Sunlight
10. Nero: Guilt
11. The Qemists: Take It Back
12. Katy Perry: The One That Got Away
13. Modestep: Feel Good
14. Chase & Status: Flashing Lights
15. High Contrast: The First Note Is Silent
16. Katy B: Broken Record
17. Skrillex: First of the Year (Equinox)
18. Pendulum: Crush

VIDEOKLIP (playlist): 
1. DJ Fresh ft Sian Evans - 'Louder' (dir. Ben Newman)
2. High Contrast feat Tiësto and Underworld - The First Note Is Silent (dir. Lincoln Barrett)
3. James Blake - Lindisfarne (dir. Martin de Thurah)
4. Rusko- Everyday (dir. Jason Miller)
5. Linkin Park - Burning In The Skies (dir. Joe Hahn)
6. James Blake - A Case of You (dir. Seb Edwards)
7. Chase & Status - Time ft. Delilah (dir. Lindy Heymann)
8. Katy B - Broken Record (dir. Jamie Thraves)
9. Pendulum 'Crush' (dir. Tim Qualtrough)
10. Skream & Example - Shot Yourself In The Foot Again (dir. Example & the Chambers Brothers)
11. Nero - Crush On You (dir. Ed Banger)
12. Chase & Status, Sub Focus - Flashing Lights ft. Takura (dir. Ben Newman)
13. Rusko - Everyday (Netsky Remix) (dir. Shutter Photography)
14. Modestep - To The Stars (Break The Noize & The Autobots Remix) (dir. Liam Underwood)
15. The Qemists (feat. Enter Shikari) - 'Take It Back'(dir. Stuart Birchall)
16. Modestep - Feel Good (dir. Josh Friend & Tony Friend)
17. First Of The Year (Equinox) - Skrillex (dir. Tony Truand)
18. Modestep - Sunlight (dir. Josh Friend & Tony Friend)
19. Cutline - Runnin' (Ft. Belle Humble) (dir. Pilot Records)
20. Magnetic Man - Getting Nowhere ft. John Legend (dir. Diamond Dogs)

SERIÁL
1. Jak jsem poznal vaši matku S06/S07
2. Teorie velkého třesku S04/S05
3. Městečko South Park S15
4. Californication S04

KNIHY:
1. David McRaney: You Are Not So Smart
2. Michael Ruse: Charles Darwin
3. Nick Lane: Vývoj života

[Edit: Mimochodem, pokud byste se chtěli off-line vrátit k libovolnému článku z tohoto blogu, můžete si stáhnout sbírku všech textů za rok 2011 ve formátu MOBI. Hezký nový rok!]


  
  

Jak to, že všechny nejlepší věci vymysleli Britové?

Obyvatelé Spojeného království tvoří společenství, kterému svět vděčí za většinu z nejlepších a nejužitečnějších myšlenek, které kdy člověka napadly. Zásluhy jiných velkých národů o blaho světa nesnesou s plody britského důvtipu žádné srovnání. Pokud jde o schopnost ovlivnit každodenní život obyvatel planety Země jsou Francouzi, Španělé, Italové nebo Němci ve srovnání s Brity zoufale impotentní. Celá věc je ještě překvapivější, když si uvědomíme, že Britové vždy žili kdesi na periferii Evropy, od které byli navíc fyzicky i kulturně odděleni Lamanšským průlivem.

Princ William, Kate Middletonová a Commonwealth

V posledních dnech byla na Britské ostrovy soustředěna celosvětová mediální pozornost. Svatba prince Williama a Kate Middletonové se stala opravdovou globální událostí. Zvlášť intenzivně svatbu prožívali především obyvatelé Commonwealthu. Commonwealth není totiž jen společenstvím zemí bývalého britského impéria, na jejichž území žije více než 2 miliardy lidí. Je to také společenství, jehož hlavou je dodnes britský panovník. Především proto byla svatba v královské rodině událostí, která se přímo týká asi třetiny světové populace.

Dnes, 1. května 2011, slaví Britové navíc 304. výročí vzniku Království Velké Británie. Před 304 lety tak zanikla dvě samostatná království: Anglické království a Skotské království a vzniklo společné království s jediným společným parlamentem ve Westminsteru. Podle všeho je právě dnes ten pravý den, kdy se můžu vyznat z lásky a obdivu k nejlepšímu národu všech dob.

Lingua franca 21. století

Když poprvé přemýšlíme o tom, co britského ovlivňuje náš každodenní život, napadne nás nejspíš jedna věc - angličtina. Angličtina je jazyk, který všichni každý den užíváme a ne náhodu je to také jazyk, který si ze všech současných jazyků nejvíce zaslouží titul "lingua franca 21. století". Jeho znalost nám téměř magicky otevírá dveře k informacím o všemu důležitému, co se na světě právě teď děje. Zdá se mi také, že už při studiu gramatiky angličtiny můžeme narazit na cosi, co je pro anglickou kulturu specifické, totiž o jakousi úspornost a soustředění se na to, co je důležité. Angličtina je tzv. izolační nebo amorfní jazyk s relativně jednoduchou gramatikou, která prakticky úplně ignoruje zbytečné jemnůstky, které nás trápí při studiu většiny jiných jazyků. Nepříjemnosti jako jsou jazykové rody, skloňování nebo časování slov angličtina díky bohu prakticky nezná.

Britové v politice a vědě

Britům také vděčíme za nejprogresivnější myšlenky z oblasti politiky, etiky a ekonomie: odpor ke katolickému tmářství, ústava omezující moc vlády, průmyslová revoluce, ochrana soukromé sféry před zásahy státu, zastupitelská demokracie, dvoukomorový parlament, moderní ateismus, liberalismus, utilitarismus, tržní ekonomika a tzv. nová pravice jsou všechno koncepce, které pokládáme za jakousi samozřejmost a za které vděčíme britských mozkům.

Vyjímečně plodní byli Britové především ve vědě. Franciu Baconovi se po staletích, kdy se "pokroku" v přírodních vědách dosahovalo prostřednictvím studia knížek v knihovnách (a prostřednictvím diskuzí, vytváření sylogismů a přemýšlení u stolu), podařilo formulovat novou vědeckou metodu. Britská snaha o získávání vědění byla (na rozdíl od stavu na evropském kontinentu) také vždy hnána úsilím o zlepšení lidského života a odporem k prázdným spekulacím, metafyzice a mysticismu. Experiment, pozorování, induktivní metoda, přírodní zákon nebo empirismus jsou pojmy která naše myšlenky jaksi automaticky vedou ke slovům jako Anglie nebo Spojené království. Britské mozky stojí "shodou okolností" za mnohými vynálezy v dopravě [kluzák, vrtule, tryskový motor, bicykl, systém železniční dopravy, spalovací motor...] v komunikaci [telegraf, telefon, systém moderní pošty, web...], v elektronice [elektromotor, žárovka, televize, počítač, vícekanálový reproduktor, fotoaparát, kamera...] nebo v medicíně [antibiotika, oplodnění in virto, očkování, objev struktury DNA...].

Darwin: nejlepší myšlenka jakou kdy člověk objevil

Obyvatelem Britských ostrovů byl také původce nejlepší myšlenky, jakou kdy člověk objevil a autor nejkrásnější přírodovědecké teorie Charles Darwin. Darwinovi se podařilo vysvětlit něco, co bylo i pro ty nejinteligentnější lidi všech dřívějších věků naprosto nepředstavitelné. Podařilo se mu na základě velmi jednoduché myšlenky vysvětlit něco tak kontraintuitivního, jako je možnost vzniku designu bez plánu a úmyslu designéra. Dnes víme, že replikátor plus dědičnost plus variace plus selekce se vždy nutně rovná evoluci prostřednictvím přírodního výběru, která (ve většině případů) vede ke vzniku složitějších struktur z jednodušších. Zatímco před Darwinem byl mezi vědci pochopitelným a přípustným přesvědčením takzvaný deismus, Darwin s konečnou platností vykázal dříve úctyhodného biblického Stvořitele do společnosti jeho komických příbuzných z řeckých, indických a germánských mýtů.

Co by také chybělo ve světě bez Britů

Opravdu mě nenapadá, který z evropských národů by se s výkony Britů mohl srovnávat. Skoro se mi zdá, že seznam největších praktických úspěchů britského důvtipu je také seznamem největších praktických úspěchů lidstva jako celku. Já osobně bych pak, jen velmi nerad žil ve světě, kdy by Britské ostrovy zůstaly neobydleny a kde by neexistovaly další plody britského génia jako jsou sitcomy, stand-up comedy, Létající cirkus, dokumentární filmy z produkce BBC, černý humor, fish and chips, čaje Earl Grey, sendviče, jaffa cakes, ginger biscuits, filmy Alfreda Hitchcocka a Christophera Nolana, fotbal, trip-hop, dream pop, drum and bass, analytická filozofie, genocentrický pohled na evoluci, obchody Marks & Spencer nebo Next, pera Parker, Medvídek Pů a Spojené státy americké.

Last.fm a kvantitativní výzkum ve vlastním vkusu

Mé statistiky na webu Last.fm mě nepřestávají fascinovat a nutí mě přemýšlet o tom, odkud se vlastně dozvídám co mám rád. Vždycky jsem si myslel, že mám ke svému já jakýsi neomylný bezprostřední přístup. Zdálo se mi, že o tom co mám rád zkrátka vím a nemusím to nějak zjišťovat. Empirické údaje o mém skutečném chování, které sbírá Last.fm mě ale nutí pochybovat zda to tak doopravdy je. Statistická data z Last.fm mě usvědčují z toho, že jaksi vůbec neposlouchám interprety, které bych jmenoval jako své oblíbené a že naopak často poslouchám interprety, ke kterým bych se příliš nehlásil. To může být zajímavý důkaz pro tvrzení, že obraz sama sebe si konstruuji tak, aby byl spíš pozitivní než aby byl pravdivý.

Co je Last.fm

Last.fm je webová stránka, na které se sdružuje komunita fanoušků hudby. Její zvláštností je to, že nabízí program, který si můžete stáhnout a který na servery webu posílá informace o veškeré hudbě, kterou na svém počítači posloucháte. Stránka pak generuje statistiky, ze kterých se dozvíte, které interprety, která alba nebo které písně posloucháte nejčastěji.

Je asi zřejmé, že tento web není vhodný pro lidi, kteří si úzkostně chrání své soukromí. Opravdu to funguje tak, že kdokoliv na celém světě může kdykoliv v reálném čase zjistit, jaká píseň právě hraje ve vašem multimediálním přehrávači. Statistiky, které Last.fm shromažďuje jsou ale neobyčejně užitečné. Vám slouží tak, že systém vyhledává lidi, kteří poslouchají podobnou hudbu jako vy a na základě jejich statistik vám nabízí interprety, které zatím neposloucháte, ale kteří by se vám mohli líbit. Především je to ale v současnosti jediný dobře fungující nástroj pro sledování vývoje popularity interpretů a písní. Starší nástroje, jako byly žebříčky prodejnosti CD a rádiové hitparády dnes totiž nevypovídají téměř o ničem, protože si hudbu téměř nikdo nekupuje a rádia už dávno nikdo neposlouchá.

Jak Last.fm ukazuje, kdo doopravdy jsme

Informace, které můžeme díky Last.fm o chování posluchačů získat jsou úžasné. Dnes například přesně víme, že nejčastěji přehrávanou písní mezi 20. a 27. březnem je Under Cover Of Darkness od The Strokes a že si ji 42460 lidí během daného týdne přehrálo celkem 130586 krát. To úplně mění naše chápání toho, co to znamená, když říkáme, že nějaká píseň je hitem.

Tento fascinující rys webu ale zatím nejsem schopen ocenit, protože jsem se stále nestačil vzpamatovat z faktu, že podle objektivních dat ve skutečnosti téměř nikdy neposlouchám své „nejoblíbenější“ hodnotné interprety kterými se tak rád zaštiťuji a naopak téměř neustále poslouchám hudbu, kterou jsem poslouchal kdysi na začátku dospívání a ke které se příliš hlasitě nehlásím. Evidentně tedy nejsem tak náročný posluchač, jak by se zdálo z mých odpovědí na otázku „a co vlastně rád posloucháš?“. Mojí jedinou nadějí tak je doufat, že v tom nejsem sám. A možná že v tom skutečně sám nejsem. Například na základě dat z filmové databáze se mi zdá, že lidé mají celkem silnou tendenci hlásit se k uznávaným režisérům a přitom projevují podivuhodně malou ochotu sledovat filmy z jejich filmografií. Doufám tedy, že takto sami sebe podvádíme všichni.