BEST OF 2011

Když Filip Tvrdý před několik dny publikoval tento příspěvek, bylo mi okamžitě jasné, jak bude vypadat můj další blogpost.

Pokud jde o kinematografii, byl rok 2011 neuvěřitelně slabý. Za celý rok nevznikl jediný film, který by snesl srovnání s nejlepšími vážnými snímky roku 2010 jako byly například Počátek, Černá labuť nebo Prokletý ostrov. Částečně to bylo tím, že většina nejšikovnějších režisérů v roce 2011 připravovala filmy, které se do distribuce dostanou až letos. Spíše než velké vážné filmy mě tak nejvíce potěšily komedie plné povedených srandiček, které zároveň dobře fungovaly jako žánrové filmy. Zelený sršeň je podle mého názoru kromě komedie také napínavým akčním filmem a podobně i Princ a pruďas je dramaturgicky dobře zvládnutou áčkovou fantasy. Při sledování každého z těchto filmů jsem tak měl pocit, že vlastně sleduju dva dobré filmy v jednom.

Na hudební scéně bylo ze všeho nejzajímavější sledovat další pronikání dubstepových vlivů do mainstreamové populární hudby. Vzniklo velká řádka posluchačsky velmi přístupných alb, nad kterými sice mohou dubstepoví puristé ohrnovat nos, ale které také dokládají mimořádnou zdatnost celého stylu. Vždy je zajímavé sledovat to, když se mladý a dravý hudební žánr dostane do rukou protřelých hitmakerů a právě v takových situacích vznikají ty nejlepší písně vůbec. Nejblíže hranice mezi popem a dubstepem se pohybovala především nová alba Katy B a Britney Spears. I v subžánru popstepu si přitom na své příjde opravdu každý: zatímco Britney Spears se stále stylizuje do role zlobivé panenky z mužských sexuálních fantazií, Katy B natočila album určené pro mladou emancipovanou (ale empatickou) ženu, která ze všeho nejraději tráví čas se svými kamarádkami.

Úplně největší radost mi udělala záplava skvělých klipů, které během celého roku vznikaly. Především jsem si začal všímat velmi nadaného režiséra Bena Newmana, který vytvořil výborné video k neuvěřitelně energické a pozitivní písni Louder, kterou osobně pokládám za hymnu léta 2011. Krom toho stál také za zajimavým krátkým filmem k písni Flashing Lights se zlým a atraktivním dvojčetem Natalie Portmanové, který důvtipně kombinuje něco z filmů Na dotek a Černá labuť. Asi nejsofistikovanějším a nejpůsobivějším klipem pak bylo video Lincolna Barretta k jeho The First Note Is Silent. V tomto videu využívá řetězení emočně působivých kratičkých epizodek, které zachycují různé děje, které jsou si navzájem analogické. Barrettovi se tak daří skládat za sebe scény, které generují různé (často protichůdné) emoce a které zároveň právě jejich vzájemná analogičnost drží pohromadě. Největším tajemstvím je pro mě pak klip Martina de Thuraha k písni Lindisfarne, který mě z nějakého důvodu dokáže vždy spolehlivě emocionálně rozložit. Jeho tajemná síla má alespoň z části původ také v tom, že se mi zatím nepodařilo zjistit, v čem přesně spočívá jeho skvělost. Mým provinilým potěšením je pak klip Crush On You. Dříve jsem si toho nebyl vědom, ale ve skutečnosti jsem vždycky chtěl vidět, jak to vypadá, když wobble bass střílí blesky do zmítajících se školaček.

Nejlepším singlem celého roku je bezpochyby píseň Louder která vznikla ve spolupráci DJ Freshe a zpěvačky Sian Evansové z drum and bassové kapely Kosheen. Domnívám se, že neexistuje žádná skladba, která by lépe odpovídala definici letního hitu. Krom toho píseň navíc perfektně ukazuje, že je možné napsat velmi chytlavou píseň i bez užití reproduktivních sdělení. Zajímavá a velmi působivá je také epická osmiminutová kompozice Raise Your Weapon kanadského producenta deadmau5e, která se po čtyřech minutách hořkosladké progressive-housové milostné balady zlomí v nesmírně katarzní dubstepové peklo. O singlu Someone Like You zpěvačky Adele není třeba se rozepisovat, protože si ho zamiloval snad úplně každý. Kapela, která mi v roce 2011 ze všeho nejvíce přirostla k srdci jsou ale britští Modestep, kteří své debutové album Evolution Theory vydají až letos v únoru. Na základě tří zatím vydaných singlů si troufám říct, že kapela s takovou dávkou nadání, kreativity, perfekcionismu a předpokladů pro masivní mainstreamový úspěch tady už pěkně dlouho nebyla. Modestep můžou být pro průnik dubstepu do hitparád docela klidně tím, čím se stali Linkin Park pro úspěch nu-metalu.

ALBUM:
1. Nero: Welcome Reality
2. Katy B: Katy on a Mission
3. Britney Spears: Femme Fatale
4. Chase & Status: No More Idols
5. James Blake: James Blake
6. Bassnectar: Divergent Spectrum
7. Korn: The Path of Totality
8. Blink-182: Neighborhoods
9. Limp Bizkit: Gold Cobra
10. Björk: Biophilia

FILM:
1. Michel Gondry: Zelený sršeň
2. David Gordon Green: Princ a pruďas
3. David Yates: Harry Potter a Relikvie smrti - část 2
4. Gavin O´Connor: Warrior
5. Zack Snyder: Sucker Punch
6. Nicolas Winding Refn: Drive
7. Kenneth Branagh: Thor
8. Paul Feig: Ženy sobě
9. Woody Allen: Půlnoc v Paříži
10. Tarsem Singh: Válka Bohů

SINGL (download):
1. DJ Fresh: Louder
2. deadmau5: Raise Your Weapon
3. Modestep: To the Stars (Break the Noize & the Autobots Remix)
4. Adele: Someone Like You
5. Nero: Promises
6. Britney Spears: Hold It Against Me
7. Chase & Status: Time
8. Rusko: Everyday (Netsky Remix)
9. Modestep: Sunlight
10. Nero: Guilt
11. The Qemists: Take It Back
12. Katy Perry: The One That Got Away
13. Modestep: Feel Good
14. Chase & Status: Flashing Lights
15. High Contrast: The First Note Is Silent
16. Katy B: Broken Record
17. Skrillex: First of the Year (Equinox)
18. Pendulum: Crush

VIDEOKLIP (playlist): 
1. DJ Fresh ft Sian Evans - 'Louder' (dir. Ben Newman)
2. High Contrast feat Tiësto and Underworld - The First Note Is Silent (dir. Lincoln Barrett)
3. James Blake - Lindisfarne (dir. Martin de Thurah)
4. Rusko- Everyday (dir. Jason Miller)
5. Linkin Park - Burning In The Skies (dir. Joe Hahn)
6. James Blake - A Case of You (dir. Seb Edwards)
7. Chase & Status - Time ft. Delilah (dir. Lindy Heymann)
8. Katy B - Broken Record (dir. Jamie Thraves)
9. Pendulum 'Crush' (dir. Tim Qualtrough)
10. Skream & Example - Shot Yourself In The Foot Again (dir. Example & the Chambers Brothers)
11. Nero - Crush On You (dir. Ed Banger)
12. Chase & Status, Sub Focus - Flashing Lights ft. Takura (dir. Ben Newman)
13. Rusko - Everyday (Netsky Remix) (dir. Shutter Photography)
14. Modestep - To The Stars (Break The Noize & The Autobots Remix) (dir. Liam Underwood)
15. The Qemists (feat. Enter Shikari) - 'Take It Back'(dir. Stuart Birchall)
16. Modestep - Feel Good (dir. Josh Friend & Tony Friend)
17. First Of The Year (Equinox) - Skrillex (dir. Tony Truand)
18. Modestep - Sunlight (dir. Josh Friend & Tony Friend)
19. Cutline - Runnin' (Ft. Belle Humble) (dir. Pilot Records)
20. Magnetic Man - Getting Nowhere ft. John Legend (dir. Diamond Dogs)

SERIÁL
1. Jak jsem poznal vaši matku S06/S07
2. Teorie velkého třesku S04/S05
3. Městečko South Park S15
4. Californication S04

KNIHY:
1. David McRaney: You Are Not So Smart
2. Michael Ruse: Charles Darwin
3. Nick Lane: Vývoj života

[Edit: Mimochodem, pokud byste se chtěli off-line vrátit k libovolnému článku z tohoto blogu, můžete si stáhnout sbírku všech textů za rok 2011 ve formátu MOBI. Hezký nový rok!]


  
  

Princ a pruďas: nejzábavnější film roku

Z filmu Princ a pruďas mám podobně komplexní dojem jako z jiné letošní komedie a sice z komedie Zelený sršeň. Stejně jako byl Zelený sršeň mimo komedie i plnokrevným akčním filmem je i Princ a pruďas stoprocentní fantasy. I když si člověk odmyslí všechny komické situace zbyde mu dobře dramaturgicky zvládnutá áčková fantasy s ačkovými triky, epickou hudbou transformera Jablonského, několika originálními nápady (pětihlavá nestvůra v aréně) spoustou digitální krve a s hrdinama, kterým nejde nefandit. Film funguje také na emocionální a civilní rovině, hlavně pokud jde o vztah obou bratrů.

Snad jediná věc, která mi na filmu vadila byly české titulky. Nemám nic proti Františku Fukovi konkrétně, ale už delší dobu mám za to, že současné americké komedie by neměli překládat staří lidé. Jména jako "Honimír" nebo slova jako "pruďas" působí dost nevkusně, připomínají humor našich otců z minulého století a kazí dojem z filmu. (A jak že se vlastně jmenovalo to království?)

Styl humoru který slibuje i trailer mi nakonec hodně vyhovoval, ikdyž jsem si ze začátku párkrát řekl "tenhle vtip byl trochu trapný". Postupem času mě ale takové myšlenky úplně opustily. Nakonec nevím, jestli se autorům prostě jen nepovedlo pár vtipů na začátku, nebo jestli si člověk prostě zvykne na pravidla komiky a naučí se užívat si tu jízdu. Po pravdě jsem už nevěřil, že v kině někdy uvidím film, u kterého se budu smát a říkat si "ale tohle se přece nesmí prostě takhle říct/ukázat". V komediálních seriálech je to zvykem, ale na plátně je to spíše vzácnost. Zvláštním bonusem obhroublé komedie je, že dvě ze tří hlavních rolí hrají paradoxně dva největší hollywoodští intelektuálové - Natalie Portmanová a James Franco - kteří čas od času podlehnou pokušení a pořídí si nějaký doktorát.

Nakonec bych producentům a sobě přál, aby se tento nákladný film nějakým magickým způsobem zaplatil, protože na módu podobných snímků bych si snadno zvykl. V Parents guide na imdb.com se film pyšní Total Explicit Ratingem: 43/50, přičemž 10/10 si film vysloužil v kategoriích Sex &Nudity a Profanity a 9/10 ve Violence &Gore a Alcohol/Drugs/Smoking. Autoři tak naplno využili eRkového ratingu, protože se zde neskrblí ani na vulgaritě, ani na nahotě, ani na digitální krvi.

Jak to, že všechny nejlepší věci vymysleli Britové?

Obyvatelé Spojeného království tvoří společenství, kterému svět vděčí za většinu z nejlepších a nejužitečnějších myšlenek, které kdy člověka napadly. Zásluhy jiných velkých národů o blaho světa nesnesou s plody britského důvtipu žádné srovnání. Pokud jde o schopnost ovlivnit každodenní život obyvatel planety Země jsou Francouzi, Španělé, Italové nebo Němci ve srovnání s Brity zoufale impotentní. Celá věc je ještě překvapivější, když si uvědomíme, že Britové vždy žili kdesi na periferii Evropy, od které byli navíc fyzicky i kulturně odděleni Lamanšským průlivem.

Princ William, Kate Middletonová a Commonwealth

V posledních dnech byla na Britské ostrovy soustředěna celosvětová mediální pozornost. Svatba prince Williama a Kate Middletonové se stala opravdovou globální událostí. Zvlášť intenzivně svatbu prožívali především obyvatelé Commonwealthu. Commonwealth není totiž jen společenstvím zemí bývalého britského impéria, na jejichž území žije více než 2 miliardy lidí. Je to také společenství, jehož hlavou je dodnes britský panovník. Především proto byla svatba v královské rodině událostí, která se přímo týká asi třetiny světové populace.

Dnes, 1. května 2011, slaví Britové navíc 304. výročí vzniku Království Velké Británie. Před 304 lety tak zanikla dvě samostatná království: Anglické království a Skotské království a vzniklo společné království s jediným společným parlamentem ve Westminsteru. Podle všeho je právě dnes ten pravý den, kdy se můžu vyznat z lásky a obdivu k nejlepšímu národu všech dob.

Lingua franca 21. století

Když poprvé přemýšlíme o tom, co britského ovlivňuje náš každodenní život, napadne nás nejspíš jedna věc - angličtina. Angličtina je jazyk, který všichni každý den užíváme a ne náhodu je to také jazyk, který si ze všech současných jazyků nejvíce zaslouží titul "lingua franca 21. století". Jeho znalost nám téměř magicky otevírá dveře k informacím o všemu důležitému, co se na světě právě teď děje. Zdá se mi také, že už při studiu gramatiky angličtiny můžeme narazit na cosi, co je pro anglickou kulturu specifické, totiž o jakousi úspornost a soustředění se na to, co je důležité. Angličtina je tzv. izolační nebo amorfní jazyk s relativně jednoduchou gramatikou, která prakticky úplně ignoruje zbytečné jemnůstky, které nás trápí při studiu většiny jiných jazyků. Nepříjemnosti jako jsou jazykové rody, skloňování nebo časování slov angličtina díky bohu prakticky nezná.

Britové v politice a vědě

Britům také vděčíme za nejprogresivnější myšlenky z oblasti politiky, etiky a ekonomie: odpor ke katolickému tmářství, ústava omezující moc vlády, průmyslová revoluce, ochrana soukromé sféry před zásahy státu, zastupitelská demokracie, dvoukomorový parlament, moderní ateismus, liberalismus, utilitarismus, tržní ekonomika a tzv. nová pravice jsou všechno koncepce, které pokládáme za jakousi samozřejmost a za které vděčíme britských mozkům.

Vyjímečně plodní byli Britové především ve vědě. Franciu Baconovi se po staletích, kdy se "pokroku" v přírodních vědách dosahovalo prostřednictvím studia knížek v knihovnách (a prostřednictvím diskuzí, vytváření sylogismů a přemýšlení u stolu), podařilo formulovat novou vědeckou metodu. Britská snaha o získávání vědění byla (na rozdíl od stavu na evropském kontinentu) také vždy hnána úsilím o zlepšení lidského života a odporem k prázdným spekulacím, metafyzice a mysticismu. Experiment, pozorování, induktivní metoda, přírodní zákon nebo empirismus jsou pojmy která naše myšlenky jaksi automaticky vedou ke slovům jako Anglie nebo Spojené království. Britské mozky stojí "shodou okolností" za mnohými vynálezy v dopravě [kluzák, vrtule, tryskový motor, bicykl, systém železniční dopravy, spalovací motor...] v komunikaci [telegraf, telefon, systém moderní pošty, web...], v elektronice [elektromotor, žárovka, televize, počítač, vícekanálový reproduktor, fotoaparát, kamera...] nebo v medicíně [antibiotika, oplodnění in virto, očkování, objev struktury DNA...].

Darwin: nejlepší myšlenka jakou kdy člověk objevil

Obyvatelem Britských ostrovů byl také původce nejlepší myšlenky, jakou kdy člověk objevil a autor nejkrásnější přírodovědecké teorie Charles Darwin. Darwinovi se podařilo vysvětlit něco, co bylo i pro ty nejinteligentnější lidi všech dřívějších věků naprosto nepředstavitelné. Podařilo se mu na základě velmi jednoduché myšlenky vysvětlit něco tak kontraintuitivního, jako je možnost vzniku designu bez plánu a úmyslu designéra. Dnes víme, že replikátor plus dědičnost plus variace plus selekce se vždy nutně rovná evoluci prostřednictvím přírodního výběru, která (ve většině případů) vede ke vzniku složitějších struktur z jednodušších. Zatímco před Darwinem byl mezi vědci pochopitelným a přípustným přesvědčením takzvaný deismus, Darwin s konečnou platností vykázal dříve úctyhodného biblického Stvořitele do společnosti jeho komických příbuzných z řeckých, indických a germánských mýtů.

Co by také chybělo ve světě bez Britů

Opravdu mě nenapadá, který z evropských národů by se s výkony Britů mohl srovnávat. Skoro se mi zdá, že seznam největších praktických úspěchů britského důvtipu je také seznamem největších praktických úspěchů lidstva jako celku. Já osobně bych pak, jen velmi nerad žil ve světě, kdy by Britské ostrovy zůstaly neobydleny a kde by neexistovaly další plody britského génia jako jsou sitcomy, stand-up comedy, Létající cirkus, dokumentární filmy z produkce BBC, černý humor, fish and chips, čaje Earl Grey, sendviče, jaffa cakes, ginger biscuits, filmy Alfreda Hitchcocka a Christophera Nolana, fotbal, trip-hop, dream pop, drum and bass, analytická filozofie, genocentrický pohled na evoluci, obchody Marks & Spencer nebo Next, pera Parker, Medvídek Pů a Spojené státy americké.

Sucker Punch: O unesené princezně, která nečekala na prince a draka zabila sama

Výsledná podoba filmu Sucker Punch je povedený aprílový vtípek. Film si od prvních teaserů a plakátů budoval image neobvykle šovinistického akčního blockbusteru pro dospívající muže. Dnes, asi týden po premiéře v USA, je poměr diváků a divaček, kteří film hodnotili na IMDb 10158 mužů ku 1322 žen. Ironie spočívá v tom, že tento poměr by měl být podle obsahu filmu a jeho poselství právě opačný. Ačkoliv jde ve skutečnosti o ryze feministický film, chodí na něj (zatím) výhradně lidé, kteří jeho ideologii prakticky nemůžou přijmout.

Zack Snyder je bezmála geniální, protože se mu v podstatě nepodařilo nic menšího než to, že spoustě umaštěných slizounů prodal film, ve kterém jsou všichni muži umaštění slizouni. Když tento fakt pochopíme, může se nám vyjasnit, proč má tak skvělý film tak nízké hodnocení a proč se někteří diváci cítí napáleni. Jak by řeklo klišé: Zack Snyder svým divákům nastavil zrcadlo, které jim ukazuje cosi nepěkného. Film je recenzenty odmítán jako film pro „puberťáky“ nejspíš proto, že jeho nadšené přijetí by možná implikovalo něco tak nelichotivého, jako je dobrovolně se zařadit do jedné party s odpornými mužským postavami z filmu.

Kamil Fila tak má nejspíše pravdu, když tvrdí že "úder pod pás" (sucker punch) zde nedostává především nějaká filmová postava od jiné postavy. Dostávají ho, jak správně upozorňuje, především diváci od tvůrců. Je něco doopravdy nepříjemného na filmu, kde jsou všichni muži bez vyjímky sexistická prasata. A obzvláště je to nepříjemné v případě, že jste si původně vyrazili na film, od kterého jste očekávali zábavnou sexistickou podívanou.

Sucker Punch není jen jeden z naprostého zlomku hollywoodských blockbusterů, který prochází testem Bechdelové. Je to možná nejvýrazněji feministický film, jaký jsem kdy viděl. Jako by nestačilo, že navzdory všem konvencím jsou ve filmu alespoň dvě ženské postavy, které spolu mluví o něčem jiném, než o jiných mužských postavách. V tomhle filmu navíc ženy zjistí, že jsou v situaci, ve které být nechtějí, vezmou osud do svých rukou, samy bez cizí pomocí naplánují jak situaci řešit, spolupracují jako tým na malých krůčcích, které je třeba udělat a jsou ochotné se jedna pro druhou obětovat. To vše, ještě jednou upozorňuji na tu neobvyklost, bez jakékoliv pomoci jakéhokoliv muže. Představte si pohádku, ve které drak zajme princeznu a princezna namísto čekání na prince vymyslí precizní plán útěku a draka zabije.

Během filmu jsem byl nejvíce napjatý, když jsem se bál, aby poselství filmu nakonec nesklouzlo k nějaké konvenčnější ideologii. Ptal jsem se sám sebe: Vyvine se příběh nakonec tak, že se ukáže, že tyto dívky jsou úplně bezbranné? Bude je všechny muset nějaký muž zachránit? A odpovídal sem si: Doufám že ne! Nakonec jsem zklamaný nebyl.

[EDIT: Doporučuju naprosto vyčerpávající Trafficův kometář zde.]

Psychoanalytický dodatek

Jediná mužská postava, která není morálně úplně pochybná je postava onoho muže, který Baby Doll moudře radí, co všechno je třeba k útěku z léčebny udělat. Problém je, že tato mužská postava nemá být nejspíš žádným opravdovým mužem, nýbrž má být pouze personifikací moudrosti Baby Dollina nevědomí. Vůbec je zajímavé, že to co Baby Doll ve filmu dělá když tančí náramně připomíná jungiánskou královskou cestu k poznání vlastního nevědomí, tj. aktivní imaginaci. Nabízí se dát film do souvislosti s loňským filmem Inception, který zase pracoval s tématikou snů. Výklad snů je totiž freudiánský nástroj analogický jungiánské aktivní imaginaci. Vzhledem k tomu, že jak Zack Snyder, tak Christopher Nolan točí pro produkční společnost Legendary Pictures mě to nutí spekulovat o tom, zda oba nemají ve smlouvě předepsanou povinnou psychoanalytickou péči. Nebylo by myslím od produkční společnosti neprozřetelné k něčemu takovému své tvůrčí pracovníky nutit.